Práce s chybami
Jurij Poljakov
Práce s chybami je jednou z nejznámějších a nejoblíbenějších novel ruského spisovatele Jurije Poljakova (* 1954). V Sovětském svazu byla poprvé vydána už v roce 1986 a záhy se dočkala úspěšné filmové adaptace. Hlavní hrdina knihy, novinář Andrej Petrušov, se po svém propuštění z novin nečekaně a neplánovaně stane učitelem ruštiny na základní škole. Rázem začíná odhalovat ty nedostatky školního života, o kterých se běžně nemluví – a o kterých je možná lepší vůbec nevědět. Ať již je kulisa kriticky perestrojková nebo politiky prostá, hlavní roli v deziluzivní novele sehrávají konflikty v učitelském sboru, nerovný boj s ambiciózními a kariéristickými rodiči i na druhé straně proniknutí do rozervaných duší jejich náctiletých potomků. V případě sympatického sebeironického melancholika Petrušova se přidává i snaha o získání náklonnosti mladé kolegyně a v neposlední řadě také pátrání po tajemném ztraceném románu. Během pololetí stráveného za katedrou se přesvědčí, že mnohé chyby a omyly, kterých se v životě dopouštíme, jsou mnohem závažnější než ty ve školních diktátech. A jejich náprava není zdaleka vždy snadná… Dílo pobaví každého, kdo někdy stanul za či před katedrou, jedno z které strany a v které době. – Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu .... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , AkropolisOriginální název:
Работа над ошибками (Rabota nad ošibkami), 1986
více info...
Přidat komentář
Školu jsem zažil "jenom" jako žák či student, za katedrou jsem nikdy nestál. Přesto jsem měl dojem, že útrapy učitelského sboru v knize, odehrávající se v SSSR v polovině 80.let, že jsou úplně stejné jako problémy u nás v současnosti. Jen my máme navíc to multikulti běsnění a ideologie je trochu jiná. Mezi řádky je v knize pěkně vidět, že společnost v SSSR v dané době byla hodně zahleděná na úspěchy v minulosti, a vpředu už lidé moc perspektivy neviděli.
Autor, nebo snad spíše překladatel, má skvělý cit na slova a ve všech polohách jazyka (formální/hovorový/řeč dětí) vše zní úplně přirozeně.
Štítky knihy
Sovětský svaz učitelé, učitelky školství
Chytré, promyšlené věty, vzorová práce s narážkami, přesně odpozorované vztahy ve školním mikrosvětě podané s pochopením i trochou ironie, uměřená kritika poměrů, i když o tu tolik nejde. Zajímavá (možná typicky ruská?) kombinace ironizování dávno už ne socialistické přítomnosti a upřímného obdivu k hrdinské minulosti a ruskému lidu, který je v jádru dobrý (ostatně těch pár kladných postav jsou věrní idealisté nebo členové komsomolu, ani přítomnost není ztracena).
Rušilo mě množství časových linií, kterých autor do necelých 200 stran vtěsnal čtyři nebo pět, přičemž některé zápletku nijak zvlášť nerozvíjejí. Neustálé přeskakování sem a tam tříští hlavní děj, navíc není šťastné poněkud násilné střídání v rozmezí i jen odstavců.
Vybroušený jazykový styl, dějová výstavba místy drhne, i tak jsem ale byla na spoustu věcí celou dobu zvědavá.