Prach duše aneb Kouzlo našeho vědomí
Nicholas Humphrey
Tato ojedinělá populárněvědecká kniha se snaží hledat odpověď na zřejmě jednu z nejpodstatnějších lidských otázek: Co je to vědomí a jak vytváří a řeší problémy našeho života? Od této otázky se následně dostáváme k rozvíjení dalších myšlenek, např. jak vůbec může nějaká entita tvořená výlučně fyzickou hmotou, tedy člověk, zakoušet vědomé pocity a proč došlo během evoluce k vytvoření vědomí. Autor Nicholas Humphrey, úspěšný britský psycholog, zde spojuje preciznost kognitivní vědy, evoluční biologie, psychologie a antropologie s myšlenkami filosofů, básníků, spisovatelů či náboženských myslitelů. Podle jeho názoru za fenomenální kvalitu vědomé zkušenosti, za oddělení a podporu individualismu či za vznik celého společenství vděčíme rozvinutým mozkovým obvodům. Předkládá radikální teorii, že vědomí není ničím jiným než magickým a záhadným představením, které inscenujeme uvnitř své hlavy, přičemž vlastní fenomenální zkušenosti pak projektujeme ven do světa věcí. Neboli my jsme tím kouzelníkem, který barví věci „kouzelným prachem“ svého vlastního vědomí. To může sloužit i jako důkaz, že život právě díky vědomí stojí za to, aby byl plně žit na několika rovinách.... celý text
Přidat komentář
Keď som knihu nemohol nájsť v sektore Neurovedy a kognitívne vedy, rezignovane som si pomohol databázou a bol som odkázaný na sektor filozofických regálov. Po prečítaní knihy toto zaradenie dodatočne chápem a plne s ním súhlasím. Týmto chcem záujemcom hneď na začiatku objasniť perspektívu obsahu. Kniha je fenomenologicko-dialektická, tzn. autor sa snaží priblížiť vedomiu pomocou interpretácií poznaného a odvodzovaním vlastných teoretických záverov z uvažovania o vedomí. V zdanlivo slepých uličkách je naporúdzi evolúcia a prirodzený výber, ktorú autor, podľa môjho uváženia, vhodne zatiahol do tejto problematiky. Nakoniec teda môžeme knihu označiť za jeden z tých pokusov "vyhútať" niečo o vedomí na základe vlastnej erudovanosti, sebareflexie a pozorovania javov v prirodzených a experimentálnych podmienkach - tzn. Humphrey má bližšie k teoretikom (Dennet) než k empirikom (Damasio, Tononi, Gazzanigga). To v žiadnom prípade neznamená, že celý obsah je subjektívny balast. Autor sám pred špekulatívnymi kapitolami odporúča "racionálnym kritikom" text preskočiť, ale rečou A. Comteho, bez chybných krokov nepríde ani na tie správne. Postreh rozporu medzi vnímaným objektom a mentálnou reprezentáciou, napr. pri optických ilúziách je podnetným a bola z toho zaujímavá kapitola. Záverom musím povedať, že mám pocit, že k pochopeniu vedomia majú bližšie fyziológovia a neurológovia spolu so svojím materiálnym východiskom.
Autorovy další knížky
2010 | Sociálna inteligencia |
2012 | Prach duše aneb Kouzlo našeho vědomí |
2006 | Vnútorné oko |
(SPOILER) Pro mě až příliš filozoficky zaměřená kniha plná úvah, na úkor těch skutečně uchopitelných znalostí.
Pro exaktně zaměřené čtenáře nemohu doporučit.