Pradědovy pohádky

(SPOILER) Přes veškeré úsilí a prosby syna jsem předčítání této knihy nedokázala dokončit. Je to naše druhá kniha od tohoto autora, a tak v porovnání s Jesenickými pohádkami a pověstmi, kde básnické obraty byly příjemným zpestřením, jsem zkonstatovala, že zde byly už na obtíž, ztěžovaly plynulost četby, naprosto se ztrácela přehlednost a srozumitelnost. Myšlenka dobrá, vysvětlit pojmenování hor a míst v Jeseníkách, ale to provedení mi nesedlo. Bylo to jakesi překombinované. V některých větách jsme se ztráceli i po několikátém přečtení. A co teprve děti - jak jim vysvětlit, jak to autor asi myslel, kdyz jsem to nepobrala ani já? Četba mne vůbec nebavila. Řadím na nevelký seznam knih, které jsem nedočetla, ale fakt se to nedalo. Ani obrázky neoslnily.

Ta kniha je nečitelná. Autor má evidentně rád Jeseníky a zřejmě i český jazyk ("Po roce 1989 s novou energií vytryskla jeho osvobozená slova v poezii a pohádkách ... v nichž dominujícím prvkem je nejen fantazie, ale také krása naší mateřštiny"). Bohužel oběma dělá medvědí službu.
Zajímavý nápad vymyslet, kde se vzaly názvy jednotlivým jesenických lokalit, skončil dost upachtěným výsledkem, který lze hodně těžko číst.
- Jelení stráň pojmenovaná podle toho, že "jelen - bílý vůdce" vypráví vtipy a ostatní jeleni, srnci a laně se "začali smát hehe, hihi, hoho a jestě silněji, že nebylo vůbec tomu vtipkáři rozumět".
- "'Hnedle samá jedle' zarecitoval Žvanda a dělal oči na Mechulku. Mechulka se trochu zapýřila a honem se dívala jinam. Žvanda byl na vrcholu inspirace a vyvolával: 'JEDLOVÝ VRCH, pěkně už zvlh!'"
Nevím, kdy byl autor na vrcholu inspirace, ale když psal tuto knihu, tak to nebylo.
Utrpením je také snaha vměstnat do textu všechna česká slova, která existují (nebo občas ani neexistují), a to pokud možno do jedné hodně dlouhé věty. Ta je těžko srozumitelná i pro dospělého, natož pro dítě. ("Rašení dne převelice všemu slušelo a putovníci začali mít trému, protože v noci přiletěla sova Spačka a Kyčce, spící na jedno oko, sdělila, že Praděd svolal schůzi či spíše sněm všech zvířat, na kterém obě delegace mají oznámit výsledek svého putování.")
Škoda, že Jeseníky - Sdružení cestovního ruchu část dotace na pořízení knihy nepoužilo i pro nějakého profesionálního redaktora. Nebo to měl přečíst aspoň kdokoli jiný. Svým dětem. Od začátku až do konce. Pak by to asi nevyšlo...

31.08.2017

Musím zcela souhlasit s nicolettkou... divný styl vyprávění o putování zvířat po jesenických horách a pojmenovávání kopců, vod, skal... Přijde mi to spíchnuté hodně horkou jehlou. Vydalo Jeseníky - Sdružení cestovního ruchu za finanční podpory ROP Střední Morava. Hmm, to něco napovídá. Tato knížka tedy dobrou reklamu tak nádhernému kraji rozhodně neudělá. Ilustrace celkem ujdou, ale takovou pohádku já bych svým dětem rozhodně nečetla, to by si fakt nezasloužili ani děti, ani ten kraj. Možná jsem u toho moc používala dospěláckou logiku a vyrostla jsem na jiných pohádkách. Už pojmenování jednotlivých zvířátek a pohádkových stvoření mě jemně zarazilo... Žvanda, Fanda, Planda, jelen Jenouš... a když jsem četla poté věty typu.... (připomínám, že se jedná o příběh, kde je pán hor Praděd a zvířátka teprve pojmenovávají jednotlivé hory, řeky, stráně, údolí...) ..."Já tomu Fandovi začnu fandit," uznale doplňovala Kyška.... U mnoha výrazů a vět jsem se zarazila a říkala jsem si, jestli výběr pana Kubíčka na vytvoření pohádky propagující Jeseníky, bylo to pravé ořechové. Jistě nejen Krkonoše mají své dobré pohádkáře..... Dokonce jsem tak nějak vytušila z pohádky, ještě než jsem došla ke konci, kde jsem si přečetla, že pan Kubíček byl v politice, že s politikou měl nějaké negativní zkušenosti. Nevím, jestli slovo "schůze" zrovna patří do cestopisné pohádky (Jak Praděd svolal první schůzi...). Slovo ventilovat bych do pohádky také zrovna nepoužila. Pradědova komise... tak kdy tedy ten příběh se odehrává? Na jednu stranu se to chvíli tváří jako prastarý příběh (..."Skřítek Žvanda byl ze skřítků nejstarší, asi o 100 let") a pak tam padají tak otřesné výrazy... Za další... použít verše ze Sládkovy Lesní studánky a poté jelen Jenouš pronese, že se mu zdálo, že tuhle básničku o lesní studánce napíše český básník... tak to se mi protáčeli panenky. Už někdy u dvacáté stránky jsem měla potíže číst dál, nakonec jsem to s přemáháním dočetla, bylo to nekonečných 85 stránek. Jednotlivé kapitoly nebyly nijak zvlášť propracované, spíš nudné. To není pohádka, to je motanice. Škoda, že již zemřel takový mistr pera, jako byl Miloš Kočka. Tomu, kdyby dali napsat pohádku o Jeseníkách, stvořil by ji tak stejně skvostně, jako stvořil životopis Vincenze Priessnitze Prameny živé vody.