Praha
Jan Neruda
text vybral, revidoval a doslovem doprovodil dr. Karel Polák. Dílko vyšlo v edici Perly české (sv. 5.).
Přidat komentář
Autorův pohled na Prahu byl velice zajímavý a v knize bylo mnoho pěkných obratů a mnoho zajímavých srovnání. Bylo to milé, pěkné a místy vtipné. :)
Ach ano, Neruda uměl psát a tato sbírka jeho fejetonů je toho zářným příkladem. S ironií a vtipem popisuje v jednotlivých fejetonech život v Praze jeho doby, kdy Stromovka byla džunglí, Václavské náměstí pustinou se špatnými chodníky a bez "koně", kdy Karlín byl venkovem. Projdeme si s nim i Jubilejní výstavu, zapláčeme nad zříceným mostem a podivíme se jeho jasnozřivosti, neboť, nastojte, předpověděl distanční výuku, řka "mimo výuky názorné snad bude i výuka násluchná.....
Zajímalo by mě, jestli dřív takhle znalo Prahu víc lidí, většina Pražanů, nebo jen Jan Neruda? Když jsem četla tento výbor, zatoužila jsem po procházce pražskými uličkami právě s jeho autorem, protože mě jeho zasvěcené, nepřetížené, tak akorát citově zabarvené vyprávění zaujalo.
Část díla
Jarní
1887
Jubilejní výstava - česká národní výstava
1891
Kamenná panna
1864
Kříž
1860
Kus zelené budoucnosti
1874
Autorovy další knížky
| 2014 |  Povídky malostranské |
| 1947 |  Kam s ním? |
| 2009 | Balady a romance |
| 1959 | Písně kosmické |
| 1941 | Hřbitovní kvítí |
Díky čtenářské výzvě jsem se dostala k této knížce a stáhla si jí z MLP v moderní formě e-knihy. Škoda, že se ke mně nedostala forma dobová. Při čtení si člověk představí, že v době našich prarodičů byla Praha taková velká vesnice a příběhy Pražanů se čtou jako pohádka. Při čtení těchto knížek mě mrzí, že nevím, jak žili moji předci, tenkrát na periférii Prahy, kde i já jsem vyrůstala ještě jako na vesnici.