Praha mého mládí
Ladislav Sitenský
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217972/bmid_praha-meho-mladi-217972.jpg
5
8
8
V knize fotografií L. Sitenského, pražského rodáka, ožívá Praha jeho studentského mládí přes okupaci až po rok 1967.
Přidat komentář
Tato pěkná fotopublikace je plná krásných černobílých fotografií, které čtenáře vrací do staré Prahy třicátých až šedesátých let dvacátého století. Nádherná kronika doby. Se zájmem jsem si přečetla i přemluvu autora. Kniha určitě osloví všechny milovníky staré Prahy i kouzla černobílé fotografie. Doporučuji.
Pro mě osobně návrat do starých časů a příjemné pohlazení po duši. Beru tyto staré fotky jako inspiraci a baví mě sledovat jak moc se moje milovaná Praha v průběhu let změnila. A změnil se i ten zcela obyčejný život, který je zde zachycen a který se v dnešní bláznivé době řádně zrychlil. Černobílé fotografie mají své nezaměnitelné kouzlo. Prohlížím si je, když na mě jdou chmury a nechám se těmi fotkami unést. Pan fotograf musel mít svou práci strašně rád a dělal ji určitě přímo ze srdce. Ty fotky tím dýchají.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Stíhači |
| 1991 | Z válečného deníku |
| 1997 | Na nebi i v pekle |
| 1948 | Peruť 312: Českoslovenští letci na západní vzdušné frontě |
| 1989 | Praha mého mládí |
Kdybych mohl dát 150%, dal bych. Vedle Sudkových nebo Plickových fotografií se na Sitenský na Prahu dívá trochu jinak - jak sám píše v úvodní vzpomínce, zajímala ho nejen kompozice, atmosféra, ale hlavně lidi a život na ulici. Tam, kde jsou Sudkovy a Plickovy fotky nadčasové, neboť zachycují půvab Prahy jako architektonického skvostu, tak Sitenského fotky jsou jakoby velmi časové, protože zachycují oblečení lidí, situace na ulicích, prodejce kaštanů, posledního bednáře na Kampě apod. ALE způsob, jakým tyto situace zachycují je nejen dokumentární, ale zároveň výsostně estetický, jsou to skutečná umělecká díla, u kterých se mi až tajil dech, takže se vracíme obloukem k tomu, že jsou také nadčasová. Nikoliv konzervovanou strnulostí architektury, ale živostí lidí před kamerou. Sitenský je spíše z rodu Josefa Ehma nebo Václava Chocholy, je dokumentaristou duší i tělem. Jsem šťastný, že jsem si tuto knihu koupil (v Olomouci!), protože z ní dýchá Praha jako živé (a dávno odvanuté) město a přitom je člověk jak v galerii krásných obrazů. Vyvážil jsem tak v sobě pocit, že Sitenský byl hlavně fotograf letců, za což samotné už je třeba mu držet čestné místo v příběhu čs. fotografie, ale celá tato jeho "novinářsko-dokumentaristická" fotografická linie, kterou publikoval všemožně (např. Pestrý týden) je stejně hodnotná. I když tam má více konkurentů. Takže gratuluji!
P.S. A protože kniha vyšla v roce 1989, je pozoruhodné a logické, jak se drží v časovém rozmezí do roku 1967. Pak by totiž Praha vypadala jinak a tam bychom pak začali vyjmenovávat jiné fotografy, kterým se podařilo vyjádřit bezcílnost normalizace.