Prahou Franze Kafky

16.10.2022

Byl jsem skeptický. Kafku moc angažovaně nesleduji (tedy na hrobě jsem byl tak dvakrát a mám rád text Ti, kdo běží kolem) a knížku bych si sám nevybral, kdybych ji nedostal jako dárek. Ale ukázalo se, že Kafku (a jeho rodinu a Prahu) lze poznat důvěrně (od něj samého i svědectví blízkých lidí), zjistit, že mi něco z jeho osoby je známé a navíc se dozvědět o společenských poměrech. Takové nahlédnutí do života předminulého století a osudu jednoho člověka. Aneb O čem sní muži…

01.04.2017

Kdybych tuhle publikaci dostala do rukou před maturitou, šance na to, že se do Kafky zamiluji stejně jako má obávaná paní profesorka, by hraničila s jistotou. Skvělé čtení! Jsem nadšená a přijdu si teď hrozně chytrá :-D, takže ji rozhodně zařazuji do sekce Doporučuji.

Pro ty, kteří i přesto váhají, a nebo začali číst až odtud, přidávám podrobnější informace:
- kniha je takřka kapesního formátu a lehká jak pírko,
- mapuje celý Kafkův život, osobní i umělecký, a umožňuje čtenáři Kafku poznat, pochopit a snad i přehodnotit názor na něj,
- skládá se z osmi krátkých zastavení chytře doplněných citacemi z jeho deníku, Dopisu otci či úryvky z korespondence,
- nechybí v ní ani dobové fotografie oněch míst a plánek, který Vás doslova táhne ven.

Stále jste tu?! Dobře, tak poslední pokus:
,,Umím se i smát, Felice, nepochybuj o tom, jsem dokonce známý jako veliký smíšek. Stalo se mi dokonce, že jsem se při jednom slavnostním setkání s naším prezidentem…začal smát; ale jak! (…) Nejdřív jsem se smál jen jemným žertíkům, které prezident tu a tam utrousil; zatímco je však zákon, že takovým žertíkům se člověk nanejvýš šetrně pousměje, smál jsem se už z plna hrdla, viděl jsem, jak moji kolegové trnuli strachem, aby se nenakazili… ale nemohl jsem si pomoci, nepokusil jsem se ani o to, abych se odvrátil nebo abych si zakryl ústa rukou (…) Možná, že jsem to tehdy udělal jen proto, abych Ti jednou později mohl dokázat, že se umím smát.“
– str. 46 a následující