Prales leopardů
Ladislav Mikeš Pařízek
Vyprávění o osudech výpravy vedené Marcelem Denanem, který se rozhodne projít napříč neprobádaným územím Pralesa Leopardů.
Přidat komentář
Když jsem jí vyhrabal z tátovy knihovny tak hodně dlouho trvalo než jsem ji otevřel a přečetl. Odrazovala mě obálka a říkal jsem si "To bude blbost.". Ale,..... jakmile ji člověk otevře tak ji prostě dočte. Proletěl jsem pralesem a ani se neohlídnul, prožíval jsem strasti a úspěchy výpravy a na konci litoval, že už je konec. Škoda, že ta cesta není více rozvitá a je hodně useknutá. Ale čtení nejen pro mládež je to pěkné, i teď když už mám svoje děti si ji rád odpočinkově přečtu a znovu prožiji dobrodružství v pralese.
Tuto cestopisnou knížečku jsem měl vždycky rád a četl jsem ji několikrát. Klukovské čtení, plné dobrodružství, které i nyní přináší poučení o životě původních domorodých obyvatel Afriky.
Knihou prosvištěl jako akátovým lesíkem u své oblíbené vesnice. Svižné, zábavné a zajímavé čtení.
Svého času se mi to dost líbilo. Oceněníhodný je nejen dobrodružný děj a spousta informací o životě a způsobu myšlení afrických domorodců, ale také detailní popis příprav, co vše bylo třeba zajistit materiálně i administrativně, než se mladý Marcel mohl na svou cestu konečně vydat. Plno lidí si takovou objevitelskou výpravu představuje jak Hurvínek válku, a ejhle, ono to FAKT tak jednoduché nebylo!
PS. Pozoruhodný úryvek z dramatické situace, kdy karavana stěží unikla útočícím agresívním paviánům:
"Kdyby ten opičák kousl, bylo by to zlé."
"Proč?"
"tak, víš, když kousne pardál, lev nebo jiná kočka, je to hodně nebezpečné, ale člověk se časem může z toho dostat. Když však kousne opice, nedostane se z toho člověk nikdy. Třeba dva tři roky nebo i déle ti nic není, a najednou začneš být slabý, nechutná ti jíst, popelavíš v obličeji, a konečně umřeš. Opičí kousnutí otráví ducha zdraví a po letech ti sežere krev. Tak nám to vyprávěli naši zkušení lovci a věř, že je to pravda."
Copak nám to připomíná? Že by Ej-Aj-Dý-Es??? Vzhledem k roku vydání 1958 tedy padá jedna konspirační teorie...
Na knize je vidět, že je pro mládež. Je dobrodružná, o přátelství, o zvycích a způsobu jednání a života afrických domorodců. Mohla by být trochu delší a prospěl by i popis zbytku cesty. Závěr cesty je prostě useknut. Co u Pařízka v této knize oceňuji, je to, že do ní nepsal ty proletářské myšlenky. Jak už jsem psal na začátku, je to kniha pro mládež. Já ji ale doporučuji jako oddechovku na víkend i dospělým obvzláště těm, kterým zbyla ještě trocha té dětské duše.
Nebojte se malého počtu stran, prales leopardů je skvěle napsaná cestovatelská oddechovka plná osobitých postav a zvratů!
Autorovy další knížky
| 1956 |  Řeka kouzelníků |
| 1958 | Prales leopardů |
| 1943 | Hledači ztraceného stínu |
| 1981 | Songaré |
| 1956 | Kraj dvojí oblohy |
Zajímavé i pro dospělého. Krásný popis tradičního afrického života. Oceňuji, že hlavní hrdinové, kteří zajistí úspěch výpravy, jsou (na rozdíl třeba od Pouští a pralesem) místní a ne „velký bílý muž“. Komunistická propaganda, která je přítomná v jiných Pařízkových knížkách, tady naštěstí chybí. Resp. je nahrazená závěrečnými úvahami, jestli železnice a silnice přinesou domorodcům spíš pokrok (tj. nemocnice a školy) nebo jen jinou formu otroctví. Bohužel zrovna u Konga se všechny ty zmíněné obavy beze zbytku naplnily.