Prašina
Vojtěch Matocha
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369662/bmid_prasina-vBL-369662.jpg
4
1241
1241
Prašina je tajuplné místo, temný ostrov uprostřed zářící Prahy. Nikdo neví proč, ale na Prašině nefunguje elektřina. Lampy tu nesvítí, tramvaje nejezdí, rádio nehraje, mobil je bez signálu. A v téhle strašidelné čtvrti pátrá Jirka se svými kamarády Tondou a En po dávném tajemství, které by mohlo změnit svět. Jejich dobrodružství je o to nebezpečnější, že při něm musejí čelit partě všeho schopných dospělých chlapů, kteří mají stejný cíl. Foglarovsky laděný a mimořádně napínavý příběh doplňují ilustrace, které čtenáře vezmou přímo do nitra Prašiny.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla se mi hodně líbila, až do konce pro mě byla napínavá. Když jsem si přečetl konec knihy tak jsem byl velice napjatý na pokračování. V knize se mi nejvíce líbilo odhodlání a nebojácnost hlavních postav En a Jirky. Doporučuji všem kteří mají rádi napínavé a dobrodružné knihy.
(SPOILER)
Už dlouho jsme měli tuto knihu doma a tak jsem se rozhodla, že se do ní pustím. A musím říct, že jsem ráda. Kniha byla jedním slovem úžasná. Jenom mi nesedí jedna věc. Nevím jestli jsem to nepochopila já a v knize je to v pohodě, ale na konci knihy se stroj zastavil pokud vím teda měl se zastavit zbývalo 13 minut a pak En řekla že prašina už není a fungoval ji telefon a díky tomu lak natočila to důkazní video. Jenže, pak je to zase ta stará prašina, kde nefunguje elektřina a mobily nefungují. Tohle mi moc nesedí.
(omlouvám se, možná to tam bylo jinak vysvětlené a jenom já to nepochopila)
No ale jinak prašina byla opravdu skvělá a já můžu jen doporučit. :)
(SPOILER)
Na to, že kniha dostala nominaci Magnesia litera pro děti a mládež, jsem očekávala více.
Koncept byl dobrý a já věřím, že kdyby tohle měl k dispozici jiný autor, bylo by to takové víc dotažené.
Nemůžu vytknout že je kniha čtivá. Doopravdy je. Jen zkušenější čtenáři fantasy by asi čekali víc. Ano, je to kategorie děti a mládež, ale i tam se nějací jistě najdou.
Začněme nějakými nelogičnosti. Představte si, že v nějakém městě přestane fungovat elektřina, WiFi, internet atd. Co by se asi stalo? Dle mého názoru, by se dané město stalo turistickou špičkou. Mělo by pozornost všech vědců a dalších nadšenců do vědy.
Proč je tedy Prašina (až na obyvatele) prázdná?
Knihovna na Prasině, stále plná knih. Když jsou tak cenné, nebo staré, proč už dávno nejsou v archivu?
Něco málo z nelogičností (podle mě)
Náhody. Zdá se mi že jich je tu docela dost. Od staré ženy, po poklop v pracovně. Mě tyhle náhody někdy dost štvaly.
Postavy v celku dobré. Až na Tondu. Do toho jsem se dokázala vžít. Jinak En mi tedy nepřijde nijak geniální (ale možná je) a Jirka... prostě normální kluk. Dobrá pak postava Klementa Hroudy (proč tohle jméno?). Možná nejlepší.
Docela mi bylo nepříjemné že dospělí se rovná zlí.
V celku dobrá kniha, pro ty co nemají tolik z fantasy načteno a chtějí třeba začít.
Ale oceňuji autora že se do toho pustil.
A však si další díly nepřečtu.
Prašinu jsem dostala od maminky k narozeninám a musím říct že se mě to líbilo Děj byl dobře spravovaný a namočený ve správným druhu fantasy.četlo se to velmi rychle
myslím že tady srovnání s panem Foglarem vůbec není na místě,je to spíše snaha ho napodobit a musím říci že špatně.
Srovnání s Foglarovými knihami? Pan Foglar psal příběhy, které se staly nebo reálně mohly stát a samozřejmě se svými knihami snažil vychovávat mládež.
Prašinu bych zařadil spíš do škatulky science – fiction. Trochu mi vadilo umístění děje do konkrétního města a také většinou negativní zapojení a brutalita dospělých.
Ve chvíli, kdy jsem pochopil, že nejde o žádnou foglarovku, jsem se začal úžasně bavit. Knížka je hodně napínavá a skvěle napsaná. Navíc je zde i romantická linka, která čtivost ještě podporuje. Pro mne není autor žádný novodobý Foglar. Pan Matocha je prostě svůj a to je dobře. Za mne vynikající autor knížek pro mládež. Hned začínám číst druhý díl a těším se na další knihy tohoto pana spisovatele. (Jen na okraj – je mi 55 let). Ilustrace od pana Osohy jsou také vynikající. VŘELE DOPORUČUJI všem, kteří mají rádi dobrodružství.
Velmi uspokojivé.
Skvělé, skvělé, skvělé, náš šesťák preferoval Prašinu před myší a klávesnicí, a to je prostě bomba! Už se nemůžeme dočkat, až se společně ponoříme do dalších dílů.
Bylo to příjemné počtení, děti určitě nadchne, já jako dospělá jsem tam viděla jisté mezery, něco nebylo úplně dobře domyšleno, ale vzhledem k tomu, že je to kniha pro dětského čtenáře, to dokážu odpustit.
Zaujalo mě, že knihu napsal Vojtěch Matocha - programátor a matematik. Přiznám se, že bych od člověka s touto profesí nečekala tak napínavý, dobrodružný děj. Jo, je to opravdu napínavé, plné tajemství a bylo tam pro mě i pár překvapení a aha momentů. Děti jich tam budou mít určitě ještě víc
Velice zábavné čtení nejen pro děti i mládež, ale v podobě kvalitně zpracované audioknihy i pro řidiče náklaďáku, pomalu se prodírajícího zablácenými horskými stezkami nehostinného Tajmyru.
Hodně drsná únikovka - na to, že se na obalu knihy píše "pro čtenáře od 9 let" :) Samotný nápad Prašiny je originální, ačkoli inspiraci Foglarem nelze nevidět - přinejmenším v atmosféře čtvrti. Zatímco však Foglar psal v poklidném duchu, budujíc napětí mezi znepřátelenými stranami i kamarády a dodával příběhu hloubku pozvolným odhalováním tajemství s občasným a o to působivějším momentem překvapení, v Prašině jede nepřetržitá akce prakticky od začátku. Hrdinové jsou neustále na útěku, vystaveni nesčetným atakám ze strany ozbrojených dospělých záporáků. Asi se musí jednat o mariňáky a ne o běžné městské třináctileté děti, jinak si nedovedu vysvětlit, že se tak rychle vzpamatují z toho, že vidí člověka umřít, pak během necelých dvou dnů utrží mnohačetná zranění a stejně zvládnou zachránit svět. Napsáno je to ale opravdu dobře, líbí se mi použitý barvitý jazyk a je tam prakticky vše - tajemství, zrada, napětí i cit.
Dvě mrtvoly v dětské knížce v přímém přenosu. Knížka prakticky kromě nějakého pobíhání dětí nemá vlastně žádný děj. Nejlepší na všem jsou ilustrace.
Výborná knížka, četli jsme ji společně se synem a už se těšíme na pokračování. Opravdu hodně napínavá, taková moderní foglarovka.
Novodobá "foglarovka". Napínavý dobrodružný příběh z alternativní Prahy, kde tříčlenná parta řeší záhadu Prašiny - pražské části. Kniha je samozřejmě mířena mladším čtenářům a proto je potřeba ke knize takto přistupovat. Čtenář je pak odměněn napínavým čtením, s pomalu odhalujícími se tajemstvími. Děj pěkně utíká, příběh je uzavřen, ale samozřejmě dává prostor pro další rozvíjení a tak určitě budu pokračovat druhým dílem.
Kdyby mě tak nezaujalo nadšení Martina Veselovského z téhle knihy v rozhovoru s autorem pro DVTV, asi bych se do čtení sama nedostala. Ale ten rozhovor mě natolik zaujal, že jsem se hodně snažila, aby se mi Prašina dostala do rukou co nejdřív. Navíc byla výhoda, že v té době už vyšla celá trilogie, takže jsem se mohla pustit s radostí do čtení bez zbytečných prodlev.
Je to skvělé!!!! Jako opravdu. Četla jsem to jedním dechem a svět Prašiny který jsem každou stránkou objevovala mě dokonale pohltil. Jediné co mě mrzí je, že mi při čtení nebylo třeba 12 nebo 13, to by byla teprve jízda. Ale i tak to doporučuju, protože věřím, že nadšení budou děti i dospělí.
(SPOILER)
!!! SPOILERY!!!
KLADY
- Samotný nápad Prašiny. (Jen z anotace si nejde udělat obrázek o tom, o čem kniha vlastně je. Sice se dozvíme, že autor do Prahy zasadil tajuplnou čtvrť, kde nefunguje elektřina atd., ale atmosféru to zdaleka nevystihuje.) Její charakteristiky skutečně evokují Stínadla, paralel by se dalo najít docela dost.
- Ani v nejmenším jsem nepochybovala o tom, jestli v Praze tato městská část existuje, a v během samotného čtení se vůbec nezamýšlela se nad důsledky její existence v reálném světě. (Nebylo by takové místo atraktivním cílem zahraničních turistů? Jak by to tam bylo se samosprávou? Jak to prašinské děti měly s plněním školní docházky? Co jesle, MŠ, sociální služby apod.? Copak prašinská knihovna nebyla v asociaci knihoven, že budova mohla chátrat a knihy plesnivět?) Kdyby autor pojetí městské čtvrti více a lépe uchopil, věřím, že by samotná Prašina se svými křivolakými uličkami, plynovými lampami, temnými zákoutími a zchátralými domy obývanými nepřátelsky se tvářícími postavami, mohla být samostatnou postavou v knize. Ač je její atmosféra vystižena dobře, autor dle mého názoru plně nevyužil potencionálu Prašiny a ta tak slouží především jako kulisy, v němž se příběh odehrává. Uznávám však, že kulisy velice zajímavé. Prašina jako městská čtvrť mě bavila hodně, zcela staromilsky se mi líbila myšlenka, že u nás ještě někde existuje takovéhle záhadné stínadelské místo. Komu z nás není líto, že se do skutečných Stínadel již nepodívá? Kdežto do Prašiny bychom si zajít mohli…
- Existence Prašiny ve mně vyvolávala i otázky zcela jiné, zejména poté, co se začala zvětšovat: Poradili bychom si v dlouho trvající nejistotě? Spoléhali bychom na pomoc zvenku a Jednotný integrovaný záchranný systém nebo bychom se o sebe dokázali postarat sami? Kdo z nás má doma jiné než ústřední topení, vlastní zdroje pitné vody, možnosti zpracování odpadu, ale i možnost dlouhodobě uchovávat potraviny podléhající zkáze a možnost jejich tepelné úpravy jinak než na elektrickém sporáku? Škoda, že toto vše Matocha pouze naznačuje (zvuk, který Jindra zaslechl, a který byl zřejmě výstřelem z pistole), ale tak jako na jiných místech dále v knize neřeší.
- Zajímavá postava Hanuše Nápravníka. (Paralela s Janem Tleskačem?)
- Poměrně věrné vylíčení reality, kdy děti zásadně při souboji s dospělými dostanou na zadek, nejde o žádné superhrdiny.
- Větší zapojení dívčího elementu a náznak milostné linky.
Myslím, že Prašina dobře splnila účel knihy pro děti a mládež, protože to bylo napínavé, akční, dospívající se může s postavami identifikovat. Sama se pohybuji v sociální bublině, kde se hodně čte, ale z vyprávění jiných, kteří třeba vyučují češtinu na základní škole, vím, že to jinde tak žhavé není. Pokud Prašina naláká dětské čtenáře ke čtení, jedině dobře, domnívám se (možná naivně), že četba kultivuje. Velkou výhodu oproti Foglarovi má Matocha v tom, že je současný, píše současným jazykem, o současných dětech, v knihách se objevují současné motivy. A na rozdíl od dospělého, čtenář dětský nebude tolik nad knihou hloubat, řešit délku vět nebo kulhající dialogy. Pokud navíc někdo začne přemýšlet nad tím, co napadlo i mne, tedy jak bychom obstáli, kdyby najednou nefungovala elektřina, zda bychom si dokázali poradit jen vlastními silami a prostředky, tak je to pro Matochu rozhodně další plus. V dnešní době je otázka (ne)vyčerpatelných zdrojů více než aktuální.
(SPOILER)
U Prašiny jsem měla velký problém naformulovat svoje dojmy, a proto se ke komentáři dostávám až nyní. Úvodem se musím přiznat, že když jsem se do knihy začetla, měla jsem problém ji odložit a napnutá jak kšandy četla až do konce, což mne v prvotní euforii vedlo k dost vysokému hodnocení. S odstupem se mi to ale trochu rozleželo a začala jsem být mnohem kritičtější.
!!! SPOILERY !!!
ZÁPORY
- Žádné pozvolné budování napětí, ale rovnou skok rovnýma nohama do děje a do akce, což umocňuje použití krátkých vět.
- Nechce se mi věřit, že Jindra by se tak rychle otřepal ze smrti člověka, které byl svědkem, a podobných rozporů jsem viděla víc. Kniha skutečně může působit jako počítačová hra. Hrdinové se nacházejí v neznámém a tajemném prostředí, postupně se dozvídají jen to nejnutnější, aby mohli podniknout další krok, jejich úkol je časově omezený a z mnoha život ohrožujících situací se musí zachránit jen svým důvtipem či za pomoci předmětů dostupných v nejbližším okolí. (Nutno ale podotknout, že v nejednom případě působí i vliv nevyzpytatelné náhody.)
- Poměrně jednoduchá charakteristika postav (Jindra je vlastně jen pasivně vláčen okolnostmi) a nelogičnosti v jejich chování (děti nechají kamaráda napospas osudu s tím, že se jistě dostal domů, namísto toho, aby zmáčkli dědu, vrhají se do akce s minimem informací, ačkoli mají v patách pronásledovatele, hulákají na sebe jako na lesy apod.)
- Nemám problém číst knihy, ve kterých jsou hrdiny pouze děti, a dospělí tvoří pouze figurky nutné k popostrkování hlavních aktérů. Může mě to při čtení iritovat, ale k žánru to patří. Při čtení Prašiny mne to až tolik nerušilo, spíše mě mrzelo, že autor věnoval vcelku velkou pozornost záporným dospělákům, aniž by ale do děje vložil alespoň jednu ryze kladnou dospělou postavu.
- Na to, že je knížka hodně vychvalovaná, pro mne obsahuje hodně nedotažeností, což by asi u takto vychvalovaného titulu být nemělo. (Myslím, že by většinu dokázal vychytat šikovný betačtenář.)
Škoda, že Matocha některé věci nerozvedl mnohem víc, po dočtení zůstalo ještě dost otázek nezodpovězeno. Kdo využívá žluté cesty Prašinou a co znamená značení pomocí strašáků na střechách? Kdo byla ta pomatená stařenka s mateřským znaménkem? Má něco společného s Nápravníkem? Podaří se urovnat vztahy se zrádcem Tondou? (To mně vlastně ani tolik nezajímá stejně jako celý Tonda…) A co se s Prašinou bude dít dál poté, co stroj přestal fungovat? (To se, předpokládám, čtenář dozví v pokračování.)
Po dočtení se nemohu vyhnout nutkavé otázce, proč se Prašina rozšiřovala? Pokud po zastavení stroje zcela zmizela, neměla by se spolu se selháváním stroje spíše zmenšovat??!
Foglara jsem nečetla, takže nemůžu knihy porovnávat... ale na druhou stranu, kolik dnešních dětí Foglara čte? Proč bychom se nemohli odpoutat od staré dobré klasiky a ocenit nové knihy. Děti z mého okolí Prašinu milují a tato série je pravděpodobně nejpůjčovanější sérií v naší knihovně. Postavy i příběh velmi dobré, skvělá atmosféra plná tajemna. Těším se, až se v pořadníku na další díly dostane i na mě :)
Štítky knihy
Praha prvotina tajemno tajemství parta dětí pro dospívající mládež (young adult) pro chlapce Cena Jiřího Ortena (nominace)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Prašina |
| 2019 | Černý merkurit |
| 2020 | Bílá komnata |
| 2022 | Křídový panáček 1/7 |
| 2021 | Prašina: Kompletní trilogie |
Když jsem byla mladší, hltala jsem Správnou pětku a Sedmu. Jsem ráda, že podobně dobrodružně laděný příběh vznikl v Česku.