Praštěné pohádky
Ludvík Aškenazy
Rozmarný humor a fantazie charakterizují tyto drobnější vtipné příběhy o dětech, lidech, oživlých věcech i zvířátkách, představujících se v neobvyklých situacích a prožívajících fantazijní děje. SNDK, Praha, 1965
Přidat komentář
Krátké pohádky plné fantazie a navíc nádherné ilustrace přesně ve stylu 60. let, což miluju. Nevím, jestli bych si tuhle knížku jako dítě užila tak jako teď.
Byl jednou jeden spisovatel. Oplýval velkou fantazií. A rád psal. A rád si vymýšlel.
Jednou ho napadlo, že by mohl napsat nějakou pohádku. Kažký nápad leštil, každé slovo vybrušoval. A laskal se s každou pointou.
I když v jeho pohádkách nevystupují princové a drakové a vodníci, stejně jsou kouzelné. A většinou i praštěné, jak mají v názvu. Některé praštěnější, ale hlavně
- jazykově hravé (nomen omen Julius Cismolka - Malá lesní hudba, Tom Kiks alias Tomáš Nechyba - Kouzelník Tom Kiks)
- vypointované (Který strom může zdobit na jedné větvi jablko s ořechem? Jak si poradí se svým exotickým příjmením Citronovi - Okurkovi?)
- úsměvné (po topince vonící růžička - Létající talíř)
- fantazijní (K čemu může sloužit kulový blesk? Co může způsobit výkop brankáře?)
Četl jsem v souboru Pohádky - vybrané spisy II. Předpokládám, že v původním vydání byly ilustrace, na které autor občas odkazuje.
A často také oslovuje čtenáře. Vyzývá je, aby například pohostili kouzelníka Kikse, pokud by ho potkali.
"Co je, prosím, pohádka jiného než lež, na kterou se nikdo nezlobí?"
...................................................................................................
Čtenářský výzva 2017 - 19. kniha pohádek
Souzním s s-readerem (dovolím si zkopírovat):"Nerozuměl jsem tehdy všemu a fantazii a humor Ludvíka Aškenazyho jsem naplno ocenil až po letech". Patřila k mým neoblíbeným, na chuť jsem jí přišla až v letech již nedětských.
Já ji četla jako malá a moc jsem ji milovala. Možná jsem v té době také všemu nerozuměla, ale tahle knížka ve mně nechala něco "praštěného". Je mi 58 a dle mých přátel jsem správně praštěná. Bohužel jsem o ni přišla když jsem se odstěhovala od rodičů. Koupím si ji pod stromeček a taky ji koupím svým vnučkám. V životě jsem přečetla takovou spoustu knih, že se to nedá spočítat, ale ne všechny ve mně zanechaly po tak dlouhou dobu tolik krásných pocitů. Milujete-li své děti, kupte jim ji a s láskou jim ji čtěte.
Jako dítě jsem se mohl z ní utloct smíchy a maminka mi ji musela opakovaně chodit půjčovat do knihovny. Vychází vstříc dětské fantazii.
Je dobře, že jsem tuto knihu otevřela až před rokem. Kdybych ji otevřela dřív, nejspíš bych ji po přečtení dvou stránek odložila. Takhle jsem ji aspoň po částech pochopila a docela se i pobavila. Jak je psáno níže, zatím jsem na podobný styl psaní a humoru nenarazila. Z jedné strany je to škoda. :)
Tohle je naprosto luxusní záležitost pohádek. To co zde LA předvádí jsem už v žádné jiné knize nenašel. Fantaskní absurdita nezná hranic. I po letech (teď je mi 28) si rád knihu znovu pročítám. Ty příběhy mají své kouzlo. Předčítal jsem je i přítelkyni před spaním. Tréning na čtení dětem. Tohle jim budu chtít rozhodně přečíst :)
Jedna z prvních knížek, které jsem si jako dítě samostatně četl. Nerozuměl jsem tehdy všemu a fantazii a humor Ludvíka Aškenazyho jsem naplno ocenil až po letech.
Část díla
Bleší tvist
1965
Citrón
1965
Dopis z Kolumbie
1965
Hlava
1965
Jak měl Rosťa smůlu
1965
Autorovy další knížky
1959 | Putování za švestkovou vůní |
1967 | Vajíčko |
1965 | Praštěné pohádky |
1959 | Psí život |
1966 | Dětské etudy |
Asi vůbec první knížka, kterou jsem sám přečetl. Skláním se před genialitou, nebo možná zázračnou intuicí mých rodičů, kteří mi ji tehdy dali k narozeninám. Je-li ve mně dnes něco dobrého, vděčím za to do do značné míry této knížce. Pan Aškenazy mi v mých sedmi letech ukázal, že moje fantazie není něco, za co se mám stydět, přestože to mí vrstevníci nechápou.