Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502743/bmid_pratele-lasky-a-ten-ohromny-prusvih-PVv-502743.png
4
1171
1171
Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět. Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih je nezapomenutelný osobní příběh, ve kterém autor sdílí nejintimnější podrobnosti o ztracené lásce, o nejtemnějších hodinách svého života a o těch nejlepších přátelích. Neotřesitelně upřímná, dojemná a zároveň vtipná – autobiografie, na kterou nejen fanoušci seriálu Přátelé netrpělivě čekali.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2022 , BourdonOriginální název:
Friends, Lovers and the Big Terrible Thing, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha měla pro mě několik úrovní - napsáno super, “dobře" se četla. Evidentně jsem neměla tušení o žádné další rovině Matthewa Perryho, pro mě to byl "jen" herec v mém oblíbeném sitcomu. Jako spisovatel u mě obstál.
Téma bylo příšerné - bohatý narkoman a alkoholik, který se mohl dostat ke všemu, co potřeboval a v jakémkoliv množství vždy a okamžitě. Kolikrát se chtěl stát lepším člověkem, kolikrát nemohl z nějakých smyšlených, subjektivních nebo objektivních příčin, kolikrát panebože unikl smrti?
A v neposlední řadě jsem cítila ten obrovský smutek z toho, jak chtěl být slavný a jak vlastně slavný byl a pak nechtěl? Jak chtěl být bohatý a pak ho to celý semlelo.
Za mě utrpení a smutek, ale taky pochopení a vlastně i nepochopení. Cítila jsem, že pro něj ten životní vrchol byl Chandler a vše ostatní byly jen prášky, alkohol a cigára. Nic ostatní nemělo prostě cenu.
Hrozně smutný a tak reálný.
Seriál Přátelé je kultovní záležitost pro většinu z nás, já osobně jen viděla nesčetněkrát a všechny jeho postavy mám moc ráda, proto životopisná kniha herce, představitele Chandlera byla jasná volba. Bohužel jsem četla až po jeho úmrtí, proto bohužel knihu nelze považovat za knihu s happyendem a o to bolestněji se mi řada věcí četla, ale přesto můžu s klidným svědomím říct, že Matty (tak se mu všeobecně říkalo, nikoliv Matthew) ve své knize předal co potřebal říct a co jiní závislí potřebují slyšet, a nejen oni. Knížka je svižná, upřímná a já jsem moc ráda, že byla napsána a já si ji mohla přečíst. Doporučit k jejímu přečtení určitě můžu a ráda tak činím.
Je evidentní, že knihu nepsal profesionální spisovatel, o to více ale působí upřímně, živě a lidsky. Jde o obraz naprosto šíleného a nešťastného života v prostředí, kde bychom nic takového (nebo alespoň v takové míře) nečekali. Kniha Vás donutí se pořádně zamyslet nad životem.
Kniha byla opravdu velmi čtivá, Matthew má opravdu své vypravěčské kouzlo. V tuto chvíli mi přijde trošku zvláštní koukat na Přátele, přestože je zbožňuji, tak stále hledám rozdíly v Chadlerově chování v různých sérii. Také oceňuji otevřený styl psaní o různých typech léčení a cesty kterou si Matt musel projít.
Tak tohle byl silný příběh a hodně, hodně smutný ;(
Že nějaký problém měl, jsem v době Přátel nevěděla a nikdy bych to nepoznala. Možná ani dneska, když už vím.
Nicméně jsem ráda, že jsem se do toho pustila a obdivuji, že se z toho nějakým způsobem dokázal dostat i když bohužel jen na chvilku.
Jelikož biografie moc nečtu, tak nějak nevím, co k tomu říct :D Celá kniha je plná typického Chandlerovského humoru, jaký známe právě ze seriálu Přátelé, ale také je plná deprese, smutku a bolesti. Přesto se ale četla poměrně dobře, i když poslední třetina knihy byla taková vleklejší, pomalejší, a strávila jsem s ní nejdéle času.
"Závislost je jako Joker. Nechce nic jiného, než aby celý svět pohltily plameny." (mezihra Díry, str. 189)
Ale dozvěděla jsem se o Matthewovi zajímavé věci, měla jsem i tendenci si googlit některé lidi zmíněné v knize, nebo třeba filmy a seriály. Co mě ale zasáhlo, byla část hned na začátku knihy, kde Matthew psal: "Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí." Jsem si jistá, že by nebyl překvapený, že se k jeho knize spousta čtenářů dostala právě až po jeho smrti - nejsem výjimkou.
Nejsem si jistá, zda bych knihu někdy v budoucnu četla znovu, ale nyní toho, že jsem si ji přečetla nelituji, i když jsem k jejímu přečtení dostala až po jeho smrti.
Měj se tam nahoře hezky, Matthew!
Strašně depresivní čtení pro fanouška seriálu přátele a hlavně fanouška Chandlera, navíc s ohlednutím jak vlastně umřel. Je to velice smutný pohled na jeho život. Jednak se dozvíte spoustu věcí ohledně toho kolik toho vlastně bral, druhá věc je, že se na seriál Přátele už asi nikdy nepodívám stejně.....
Opravdu hodně mě překvapilo, jak dobře je to napsané. Perry je skutečně vynikající vypravěč - když ho porovnán s českou vypravěčskou elitou, tak jsou to všichni břídilové.
A to navzdory tomu, že pokud jste někdy potkali alkoholika se zálibou v lécích a povídali si s ním o "tom ohromném průšvihu", tak (z mého laického pohledu) Perry nepíše o ničem novém, neznámém.
Správně načasované vtipy, sebeironie, a současně vše trefně pojmenované!
Tu pátou hvězdu jsem ale knize dát nemohla - a to kvůli poslední kapitole. Ta byla tak sladká, tak optimistická, tak moc ve stylu happy endu hollywoodské romantické komedie!
(jednu o alkoholikovi znám, hraje tam Alec Baldwin. Ta nemá přeslazený konec. Má sice lepší konec, než Perryho život, ale pracuje se stejnou pointou.)
(SPOILER)
Neskutečně otevřená a upřímná zpověď velice vnitřně nešťastného muže, který celý život toužil po lásce, uznání a pozornosti od nejbližších a milovaných a který Chandlerovský vtip a humor používal jako svou “ochranu a “obranu před vlastní zranitelností a citlivostí.
Překvapilo mě, jak je kniha velmi čtivá, šokovalo mě, čím vším si musel Matthew projít a při čem mi zůstával rozum stát (a co zásadně ovlivnilo jeho celý život) - že malé miminko téměř novorozence “krmí návykovými léky pro utlumení a jako malého vystrašeného klučíka ho nechají samotného letět letadlem. Vzhledem k nedávnému úmrtí autora kniha při čtení dostávala úplně jiný rozměr (až mi bylo hodně smutno). Rozhodně doporučuji k přečtení všem (ne jen milovníkům Přátel).
Miluju životopisy. Miluju Přátele a miluju Chandlera a Monicu. Vůbec jsem ale netušila, jaké má Matthew Perry celoživotní problémy se závislostí a je mi to moc líto.
Na začátku knihy Matthew píše, že ji můžeme brát jako jeho vzkaz ze záhrobí. Když ji psal asi netušil, že to tak opravdu bude a mnoho lidí si ji přečte až po jeho smrti. Když se na to člověk takto dívá, je to opravdu strašidelné, jak to ten život někdy vymyslí. V knize píše, že nechápe proč se po vážné nemoci mohl vrátit zpět do života, když další pacienti, kteří byli napojeni na ECMO ne. Věřím, že to bylo proto, aby napsal tuto knihu a pomohl tak spoustě lidí. Je úžasné, že může pomáhat, i když už tady nemůže být a věřím, že by si to tak přál. O to víc je mi líto, že nikomu se nepodařilo pomoci jemu.
Přiznám se, že Chandler a Monica mi vždy připomínali mě a mého manžela. Náš vztah vznikl po několikaletém přátelství, nejčastěji se hádáme kvůli úklidu :-D, můj manžel neustále vtipkuje, až mě tím někdy přivádí k šílenství :-D a nebyli jsme ušetřeni ani náročné cesty za miminkem jako měli Chandler s Monicou. Stejně jako je, i nás tato cesta spojila a pomohla mi pochopit, že mám vedle sebe člověka, se kterým chci strávit zbytek života.
S Chandlerem a Monicou jsem se smála, fandila jim, plakala i byla smutná. Ale taky jsem se radovala a byla dojatá, když se jejich rodina konečně stala kompletní. A věřím, že to ještě mnohokrát dělat budu. Cesta adopce je sice jiná, než když se vám miminko narodí, ale je neméně nádherná a když si pak pochováte ten Váš vymodlený zázrak, víte, že to za všechno trápení stálo.
Životní příběh Matthewa byl hodně těžký, doufám, že odcházel smířený a v klidu, šťastný a spokojený a moc mě mrzí, že sám se svého vytouženého potomka nedočkal.
Stejně jako on znám tu nejistotu a obavy, které prožíval a je mi líto, že ho dovedly až k závislosti.
Je úžasné, jak někdo může ovlivnit váš život i když jste ho nikdy nemohli poznat osobně a já na Matthewa budu vždy vzpomínat v dobrém, jeho trápení ani v nejmenším nezměnilo můj pohled na něj a pokud ano, tak jen v pozitivním slova smyslu. Už vždy se na něj budu dívat jako na člověka, který bojoval za svůj život a že opravdu bylo za co bojovat.
Asi nejotevřenější zpověď kterou jsem četla. Je až neuvěřitelné co všechno dokáže naše tělo vydržet a přežít. Bohužel jeho brzká smrt po vydání knihy mi tento zážitek trochu kazí.
Právě jsem dočetla. Na životopisy moc nejsem, ale tento mě pohltil. Tři dlouhé večery a velmi krušná rána :-) Opravdu se nedal odložit. To co Matthew prožil je strašlivé a naprosto nepředstavitelné. Vzhledem k jeho brzkému skonu po dopsání knihy je ta kniha ještě mrazivější.
**AUDIOKNIHA**
Knihu jsem si poslechla v její audioverzi, nevím, kdy (a jestli) bych se k ní dostala v tištěné podobě... Poslouchala se mi dobře, těžko se odtrhnout, i když později se mi zdálo, že se některé pasáže zbytečně opakují. Neuvěřitelná zpověď závislého člověka, s přihlédnutím k tomu, o jak slavnou osobu se jedná, rozhodně to chce odvahu. Myslím, že jako někdo, kdo si ničím takovým neprojde, těžko může pochopit, co se takovému člověku odehrává v hlavě a jak těžký boj to je. Z tohoto pohledu opravdu zajímavý vhled... Na druhou stranu, na to jak moc a jak často zdůrazňoval, jak z toho, co se mu stalo neviní nikoho, než sebe, přišlo mi, že mezi řádky ve skutečnosti říká něco trochu jiného a občas jsem zkrátka slyšela ten ublížený tón. Těžko říct, proč takovou zpověď vlastně napsal a jestli mu to pomohlo. Každopádně asi není pochyb o tom, že jeho osud byl vlastně smutný, ať už za to mohl kdokoliv a cokoliv.
Tak tato autobiografie ve mně bude ještě hodně dlouho doznívat a pravděpodobně se k ní budu jednou za čas vracet. Postavu Chandlera Binga jsem v Přátelích milovala ze všeho nejvíc a vůbec jsem netušila, čím vším si její představitel procházel... až teď jsem si začala všímat, že opravdu v jedné sérii byl vyhublý na kost, v jiné zase opuchlý podle toho, jestli zrovna chlastal nebo bral.... Nechápu, že jsem si toho při sledování seriálu vůbec nevšímala.
Neodsuzuju ho, vlastně mi je ho jen strašně líto. Vím, že každý svého štěstí strůjcem, ale nikdy nevíme, co se komu odehrává v hlavě a s jakými démony musí bojovat. Cítila jsem z knihy, že opravdu moc chtěl, že se snažil, že chtěl být čistý, ale i když měl kolem sebe lidi, nejvíc ze všeho ho ubíjela samota, které šel někdy i sám naproti.
Jsem obrovská fanynka Přátel a Chandlera obvzlášť. Knížku jsem si koupila už loni v létě, rozečetla, nicméně dodneška bohužel nedočetla. Nemůžu si pomoct, ale je tam až moc sebemrskačství. Někdy dočtu, ale teď si myslím, že na to ani není správná doba. Zatím nebudu hodnotit.
"Bože, můžeš si se mnou udělat, co budeš chtít, jen mě prosím udělej slavným."
O tři týdny později mě obsadili do Přátel. A Bůh rozhodně svoji část dohody dodržel - ale Všemohoucí, jelikož je Všemohoucí, že ano, nezapomněl ani na tu první část modlitby."
Dnes číst tuto knihu má už úplně jiný rozměr, no uznejte, není to tak?!
Jen ten úvod:
"A měl bych být mrtvý. Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí."
Celou dobu jsem měla pocit, že je přede mnou a vypráví to. Člověk, co viděl Přátelé tolikrát, jako já, zná jeho gesta. Idol mého mládí. Chytrý, vtipný a sexy. Říkala jsem si, jak dobře hraje a on to nehrál. On prostě Chandler byl. Jen už jsem na něj nikdy díky knize nebudu dívat stejně, teď už vím, co se skrývá za hubenou tváří nebo naopak tou buclatější.
Kniha čekala rok na přečtení a stačily dva dny. Dva, abych pochopila, proč. On se bál samoty, on o svých démonech věděl a snažil se bojovat. Ale moc mu to nešlo. Nechápu, že to všechno přežil, že to jeho tělo, srdce zvládlo. Ale bojoval o život, on nechtěl umřít, on se smrti bál. A obojí ho potkalo.
Samota i smrt.
R.I.P. Matty
Aaach můj Bože, Chandler Bing
Nebavilo mě to. Nevím, co víc k tomu napsat. Nejsem zklamaná, protože jsem nevěděla, co mám očekávat, ale čtení mě nebavilo a jsem ráda, že ho mám za sebou. Ještě že se kniha hodí do ČV 24.
Něco, co mě opravdu nadchlo! A to ve všech směrech.
Nutno podotknout, že tahle knížka vzbudila jen dvě emoce, a to dobrou a špatnou, nic mezi tím. Někdo tuhle knihu naprosto odsuzuje, někoho tahle kniha nadchla.
Tak tohle bylo! Nutno podotknout - miluju přátele, jo! Vlastně ani nevím, jestli bych si tuhle knížku chtěla přečíst, kdyby nešlo o jednoho z hlavních herců asi ne, nechtěla - a věřím, že takhle to má spousta lidí. No, ale ke knize. Příběh závislosti, drog, nevydařených lásek, nemocí, bezmoci, chtíče. Fakt jsem to přečetla na jeden nádech. Tak moc poutavé to pro mě bylo. Poutavé a zároveň jsem si u tohohle čtení pořád jen říkala: Cože? To jako fakt? To jde? Jak je tohle možný? Co je to za sci-fi?
Já nebudu hodnotit příběh, o který šlo, to ať si každý hodnotí sám, podle sebe. Za mě ale tuhle knihu fakt doporučuju, ne proto, že jde o někoho slavnýho, ne proto, že jde o někoho z přátel (i když tohle byl můj nakopávač), ale proto, že tohle je něco, co si málokdo z nás umí byť jen představit. Já si to teda nedovedu moc dobře představit ani po přečtení, ale jsem strašně ráda, že jsem této knize věnovala svůj čas.
Číst knihu s vědomím toho, že je Matthew Perry již mrtvý je náročné. Zejména když na smrt poukáže v mnoha větách a i kniha začíná větou: I should be dead. Nejvíce mě mrazila věta, že pro mnohé by jeho smrt byla sice šokující ale ne překvapivá.
Kniha je napsaná dost surově, upřímně a otevřeně. Prošel si mnoha pády a mnohokrát utekl smrti přímo z lopaty. Byl x krát na odvykačce, x krát hospitalizován. Byl závislý na drogách, alkoholu ale i lécích na bolest. Nejvíce mě ale mrzelo, jak do toho padal znovu a znovu....
Škoda, že se s tím pral dekády až ho to nakonec zastihlo, když byl dlouho relativně "v pořádku".
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Tak asi takhle knížka byla rozhodně zajímavá. Začátek byl parádní, hodně emotivní, vtáhnul do života Matthewa. Jenže čím víc jsem knížku četla, tím míň jsem s ním soucítila a tím větší pocit jsem měla, že se vlastně z ničeho, co se mu stalo nepoučil a vinu schvaloval na vše okolo, jen ne na sebe. Chyběla mi tam jakákoliv sebereflexe. Přitom z toho, co v knížce popisoval, mi nepřišlo, že by měl úplně hrozně těžký život, ve kterém by se nedalo fungovat. Ale možná je to jen můj pohled, protože v pohledu na drogy jsem celkem nekompromisní.