Pravda
Mouna Ayoub
Pravda je o životě ženy v arabském světě,autobiografické vyprávění krásné multimilionářky se smyslem pro humor. Tuto knihu napsala pro svých pět dětí, aby zachránila v jejich očích svou čest a připomněla jim, že je má ze všeho na světě nejraději. Víc než vydobytou svobodu, víc než všechno bohatství.
Přidat komentář
Pro mě rozporuplná kniha.Ale nemohu soudit, je to jiná mentalita.Každopádně minimálně tušila do čeho jde.Zároveň ukázka toho, jak se vliv prostředí a životních událostí podepíše v tu či onu dobu na psychice člověka.A v tu chvíli je jedno, jestli máte hory peněz či nikoli.
Souhlasím s "mejca88" , ale velmi mě udivilo, že Mouna si uvědomovala od dětství , jaká je povahově, v tomto prostředí byla vychovávána a žila a přesto si tohoto muže vzala, opravdu, jak popisuje, tak peníze vždy až na 1. místě. Ano, chlapec byl vážně nemocen, ale která matka u nás si poletí tryskáčem do ciziny za "lepší lékařskou péči"? A MOC DOBŘE VĚDĚLA, ŽE KDYŽ BUDE MÍT DĚTI, TAK PO OPUŠTĚNÍ MANŽELA DĚTI ZŮSTÁVAJÍ U OTCE!!! A matka si jde koupit jachtu, najde si milence .... Beru, když se tak naivně vdá evropská dívka, protože ještě pořád je tu nějaká naivita, ale ten kdo tam žije? A teď se chce touto knihou dětem omluvit! Děti odpustí, protože to bude vždy jejich matka, ale zajímalo by mne, jak to nese vnitřně ona sama.
Od knížky jsem čekala víc: dozvědět se něco o životě arabském světě.
Autorka a současně hrdinka je však netypická. Je v pořádku, že píše o sobě, ale od počátku mi připadala taková praštěná. A ještě se tím chlubí.
Ze začátku mě to bavilo, ale jakmile začne popisovat svuj život s manželem, tak je to nudné.
Kniha je velmi zajímavá. Jinak psaná, Mouna se totiž nevžívá přímo do děje (jen v něktetých pasážích). Vypráví o svém životě. Žádné podrobnosti o týrání, věznění a pohrdání. Mouna spíše byla "svobodná" (i když zmiňovanou svobodu si vydobila pod štítkem "zpupné ženy") a léta s sebou nesla psychické problémy. Pro mně až mnoho detailů o politice, různých menších či větších válkách, letopočtů, ... Ale myslím, že nudná rozhodně není. Jiný pohled, než u většiny knih s arabsko-muslimskou tematikou.
Tato kniha mě osobně moc nenadchla... Je napsána způsobem, který mě nazaujal a knihu jsem ani nedočetla, protože mě nudila :-/
Ve všem vynikala, každý ji měl rád, každý s ní chtěl kamarádit... Jen ji na jedné straně "matka nemohla nikdy milovat tak, jak to chtěla", aby o pár stran dál dostávala od matky "veškerou lásku". Mouna jako dítě a mladá žena mě nezaujala. Zajímavější bylo čtení o Mouně - matce, ovšem... Pod pojmem "týraná žena" si zřejmě všichni představujeme něco naprosto odlišného, než v čem žila tahle zhýčkaná osoba, která sama nevěděla, co vlastně chce.