Pravda a láska
Claire Legendre
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220529/mid_pravda-a-laska-220529.jpg
3
31
31
Francesca se se svým mužem, profesionálním diplomatem, ze slunného Nice odstěhovala do Prahy a stala se tak ženou expatriota, což považuje svým způsobem za diagnózu. Krásné, ale ponuré město ji děsí, zdejší řeči nerozumí a navíc záhy zjistí, že si tu její muž našel milenku. A tak se francouzská středoškolská profesorka v českém hlavním městě vydává na pomalou cestu emancipace: začíná vyučovat francouzštinu, poznává prostředí i lidi, nechává se okouzlit svým šarmantním, tajuplným studentem a chtě nechtě se zaplétá do příběhu s lehkou příchutí politického thrilleru. Praha se dá bez nadsázky označit za jednu z hlavních hrdinek románu. Pro českého čtenáře její román obnáší jednu mimořádně zajímavou rovinu navíc: je mu totiž umožněno sledovat, jak se typická francouzská levicová intelektuálka střetává s prostředím, kde se na cokoliv levicového pohlíží s nevraživostí, a jak vnímá pro ni poněkud nepochopitelnou postkomunistickou mentalitu.... celý text
Přidat komentář
Velmi hravé čtení. Zajímavý pohled francouzské autorky na českou mentalitu na počátku 2. milénia
Tuto knihu jsem přečetla na jeden zátah a musím říct, že velmi dobře vystihuje pocity marnosti a nešťastné lásky, a přitom není nijak patetická nebo přitažená za vlasy. Asi mi sedla do noty. K tomu pro mě osobně velmi zajímavý náhled na to, jak někteří Francouzi vnímají Českou republiku a prostředí diplomacie.
Této knize dává na zajímavosti snad jen to, že se jedná o příběh cizinky žijící v Praze, tak jste zvědavi, jak bude z tohoto pohledu prezentováno vám známé prostředí.
Bože.
Mladá francouzská čmafítas se přestěhuje do Prahy a bohužel je nucena být pořád doma a nic nedělat, protože její manžel vydělává nadprůměrné množství peněz, které je pak ona nucena utrácet. Chuděra. Z nudy tedy začne učit nějaký zazobaný Čechy francouzsky, ale zřejmě se v tento moment přesouvá kniha do nějakého paralelního vesmíru, protože všechny postavy si chtějí mezi sebou povídat jen o Lisabonské smlouvě, ropovodech a především nonstop o komunistech, z čehož má hlavní hrdinka větrák v prdeli, protože byla ve dvanácti členkou komunistické strany, ještě tehdy v Croissantlandu. Nicméně tedy mezi sebou dobrovolně vedou naprosto šílené, odpuzující a retardované dialogy, které jsou tak neuvěřitelně neskutečné, až jsem si v jednu chvíli myslel, že čtu přepis nějakého zasedání Rady pro pičoviny. Jedním ze studentů se stane i Roman Svoboda, muž, který umí chodit a dívat se do očí - což čmafítě stačí k tomu, aby se ji zapařily kalhotky a začala novou etapu svého rozmazleného života - nevěru. Bohužel, Roman Svoboda má rozdílné názory na verifikaci Lisabonské smlouvy, tak si naštěká jinou bábu a čmafíta propadá do deprese, že kromě toho, že je bohatá a nemusí nic dělat, tak ještě nemůže prcat s Romanem Svobodou, kterému po celou dobu v knize říká Roman Svoboda. Proč mu kurva neříká jen Roman? No a takhle to pokračuje pořád dokola, dokud se děj samovolně nevygraduje do absolutní fáze sraček, která mi připomněla salmonelózu, kterou jsem chytl v sedmé třídě.
Z anotace jsem se dozvěděl, že tato dáma žila tři roky v Praze a vedla tu kurzy tvůrčího psaní - upřímně doufám, že cestou domů autobus s absolventy tohoto kurzu spadl do struhy, shořel a všichni zemřeli.
Zvláštní kniha, zvláštní styl, do půlky skvělé, pak míň. Ale na druhou stranu - nebyl to jen tak obyčejný román, který zhltnete a za dva dny nevíte, o čem byl.
Pohled a názor na postkomunistickou mentalitu a vůbec celkově Českou republiku francouzskou dívkou, vyrůstající v levičácké rodině, je velmi zdařilý nápad. Autorka zde dokazuje, že o naší zemi toho ví velmi mnoho a nebojí se to do své knihy i napsat.
Divná knížka, špatně se mi četla a vlastně jsem jí od poloviny spíš přeskákala. Hrdinka mi nesedla (až na pár světlých míst), způsob vyprávění taky ne a politika mi vyloženě vadila - čekala jsem něco jiného.
Vynikající román. O lásce a nelásce. O Praze. O Francouzích. O tom, jak nás Čechy vidí cizinci. A jací asi opravdu jsme. To vše zasazené do čtivého příběhu.
Po dlouhé době kniha, která byla výrazně lepší, než jsem čekala.
Krátké, jednoduše psané kapitoly se čtou velmi rychle. Bavila mě, protože byla přesně o tom, co se psalo v obsahu.
Pravda a láska
Tato kniha má velice zajímavý námět, ale ve skutečnosti mne nijak nezaujala a knihu jsem ještě (po 2 letech) nedočetla. Kromě pohledu na Čechy z jiné strany, jsem především měla pocit, že autorka je silně znechucena svým životem a není nikdy, nikde a ničím spokojená. Snad knihu někdy dokážu dočíst ...