Indrek a Karin

23.04.2015

Už dlouho mě žádná postava v knížce neštvala jako Karin – hloupá, sobecká, povrchní, ufňukaná, samolibá, lehkomyslná… Takové manželství, jako Indrekovo a Karin, bych nechtěla, ty neustálé hádky, naschvály, Karin pořád vyžaduje činy, které dokážou Indrekovu lásku, o slova nestojí, protože věří v jejich pravdivost jen, když se jí to hodí. Její stejně omezená přítelkyně jí totiž poradila, že muži ženu nikdy nepochopí.
„Celé jeho a Karinino neštěstí je v tom, že ona má ráda slova a doufá, že jimi nahradí myšlenky, on má rád myšlenky a doufá, že jimi nahradí činy.“
Karin se po všech dožaduje lásky a obdivu a sama nabízí…. pěknou figuru. A bojí se, aby ji neztratila. „Vlastní děti se mohou skoro odcizit matkám, které spíš bolí srdce pro vrásky než pro děti.“ Občas jí dojde i nějaká ta jednoduchá pravda, ale chovat se podle ní dlouho nevydrží.
Ztrátu hodnot nejlépe ilustrují okolnosti úmrtí dítěte Karininy přítelkyně, tedy hlavně, co se děje potom. „Smrtí dítěte pro ně začala společenská sezóna.“
„Prodala i obraz svého synka, který zakoupilo muzeum, aby uchovalo pro potomky, jak velice tenkrát matky milovaly svoje děti.“
A závěr? Skoro se mi chce říct: Dobře jim tak...