Indrek z Vargamäe

08.08.2022

Je to trochu jiné než první díl, takové rozkecanější, ale i tak je to milé čtení

26.03.2020

Román Indrek z Vargamäe pro mě byla hodně špatná volba, čekal jsem od toho naprosto něco jiného. Není to typ literatury, kterou bych četl. Takže můj komentář a hodnocení je také tím dost ovlivněno.

Trvalo mi cca dva roky než jsem si pořídil celou pentalogii a myslel jsem si, že si ji přečtu na jeden zátah, tak jak jdou romány za sebou. První díl mě bavil i když měl hluchá místa. Byl to takový venkovský román, kterých jsem četl několik. První díl měl děj. U druhého dílu je to jinak. Kniha nemá v podstatě žádný děj, nikoho nenutí otočit si ještě jednu stránku a číst dál. Je to tenká knížka, ale četl jsem to hodně dlouho. Nebavilo mě to. Když jsem měl za sebou asi dvě třetiny knihy, měl jsem nutkání to odložit jako nedočtené.

Indrek studuje na maloměstské škole a během svých studií zažívá první lásku, kontakty s groteskními postavičkami (ředitel, učitelé, spolužáci) a všichni mají pocit, že mu musí říci svou životní pravdu o vlasti, lásce, evoluci, Bohu, matematice… Je to změť filozofických úvah podsouvaných jednotlivým postavám. Za mě nuda, nuda a zase nuda.

Pentalogii dočasně odkládám, v dalším díle budu pokračovat později. Chci si spravit chuť normálním čtením a ne se do čtení nutit.

Nejraději bych dal knížce jen dvě hvězdy, ale dávám tři, protože hodnocení je opravdu hodně ovlivněno tím, že je to typ knihy, kterou bych normálně nikdy nečetl, nebýt součástí pentalogie.

24.03.2015

Pokračování románového cyklu Pravda a spravedlnost je psané stejně poutavě jako první část. Mně je přesto bližší hledání pravdy v souboji s přírodou a v tvrdé práci než při debatě s mnohdy nějakou tou hladinkou alkoholu. A že se těch pohledů na pravdu a život sešlo. Občas se cítím tím množstvím pravd zahlcená stejně jako hledající Indrek. Škola ovládaná dobráckým vládcem ředitelem Maurusem je plná svérázných osobností v řadách učitelů i žáků. Jak vyplývá z doslovu, mnohé v knize je inspirováno skutečnými osobami, autorovými zážitky, i škola má svůj předobraz v konkrétní estonské škole. Ale už se mi stýská po Vargamäe. Zvláštní, že teprve když člověk domov opustí, vidí, že je tam nebe nejmodřejší a tráva nejměkčí...