Pravda o Kursku

06.02.2019

Tak jsem to po velice dlouhé době dočetl, nic těžkopádnějšího jsem v ruce už dlouho neměl, jestli vůbec. Osud ponorky a její posádky je samozřejmě nadmíru tragická záležitost, ovšem ještě tragičtější snad je jakým způsobem je stvořeno toto dílo..... naprosto suchopárná a veskrze vojenská dikce jakým jsou okolnosti vyšetřování popsány mě několikrát doslova nutila přečíst si něco hodnotnějšího např. nějakou knihu o bezlepkové dietě.
V.V. Ustinov se toho evidentně nebojí a mezi údernými perlami typu "vcelku jsem charakterově pevný člověk" a nějakými pseudofilozofickými bláboly, ke kterým dobrý knihkupec přihodí i lahev vodky, protože za střízliva se to fakt nedá, se dostaneme až k pojednání o duši ruského člověka a neotřelým myšlenkám jako "Přišel čas vypracovat obecné optimální normy chování a udělat vše možné pro to, aby byly realizovány" a "lidstvo musí nutně najít novou mravnost a nové hodnoty".
Citace označeny jako "z tisku" bez jakéhokoliv uvedení zdroje - tedy pardon, několikrát nechyběla zmínka, že to psali na internetu....prostě hrůza.
Jednu hvězdu dávám za jakousi sumární zprávu o příčině katastrofy, popis průzkumu vraku lodi (samozřejmě opět s patřičným hrdinským patosem o neutuchajícím nasazení všech vyšetřovatelů a zejména V.V. Ustinova) a výčet jmen v přehledu obětí, ovšem k tomu bohatě stačilo asi 10 stránek...Nevylepšila to ani fotografická příloha kde opět dominuje se sveřepým výrazem a placatou čepicí V.V. Ustinov. Ještě podumám jestli by se to aspoň nehodilo do čtenářské výzvy v kategorii Kniha s oxymórem v názvu.