Pravidla českého pravopisu

08.10.2022

Tato příručka by rozhodně neměla chybět v knihovně každého z nás, a to bez pardonu. Znalosti zde popsané patří k základním dovednostem gramotného člověka, který ovládá český jazyk. Není třeba se ji nadrtit zpaměti, ale měli bychom ji mít k ruce, když sami tápeme, nevíme si rady a netušíme, kde se píše jaké i/y, jak je to s čárkou v textu, nebo kde užít velké písmeno. Samozřejmě nikdo není vševěd a nad některými spornými otázkami si lámou hlavu i fundovaní jazykovědci. Ale psaný projev je naše vizitka, svědčící nejen o naší kultivovanosti - odráží se v něm jak naše osobnost, tak i vztah k potenciálnímu adresátovi. Neboť co jiného si pomyslet o textu, plném pravopisných chyb a hrubek, než že vypovídá o jisté "tuposti" a ignoraci svého tvůrce, který se nad úrovní svého projevu nijak nepozastavuje. Je proto slušné každou vlastní písemnost ještě jednou po sobě zkontrolovat a případné sporné body konfrontovat s pravidly. I já kolikrát tápu a hledám, a ráda do nich nahlížím. Jsou čtivá, snadno stravitelná a svou formou jsou blízká všem uživatelům našeho jazyka, od dětí školou povinných po vzdělance.
Přiznávám, že právě kvůli tomu se občas bavím způsobem, jakým jsou napsané některé zdejší komentáře. Přesto mne dokážou i zarmoutit, například když v nich poměrně často dochází k záměně dvou různých slov - dostat TIP na dobrou knihu ještě neznamená, že v ní vyobrazené TYPY postav se nám budou zamlouvat :-) A tak si říkám, že není na škodu si občas v této příručce zalistovat. Asi nejvíc mě mrzí, když podobné školácké chyby nalézám v časopisech a novinách, a dokonce se s nimi setkávám i na stránkách beletrie. Tak nevím, zda je to vina nezodpovědných tvůrců, nebo je to problém chybějících korektorů? Moc hezky mi z toho ale nebývá: kvalitu oficiálních tiskovin bychom měli střežit co nejpřísněji.