Pravidla péče o dřevěné podlahy
Will Wiles
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231601/bmid_pravidla-pece-o-drevene-podlahy-xpN-231601.jpg
3
104
104
Sebevědomý skladatel Oskar, autor světově proslulých Variací na jízdní řády tramvají, je tak trochu pedant a puntičkář. Přesto nalezne odvahu poprosit svého bohémského kamaráda (a mj. také neúspěšného spisovatele), aby se mu nějakou dobu staral v jeho po všech stránkách dokonalém domově o kočky. V bytě uklizeném tak, že by zde šlo jíst z podlahy, mu zanechává manuál a na každém kroku nalepené papírky s instrukcemi, jak s čím zacházet a co dělat. Když spisovatel na druhý den ráno nachází na podlaze malou skvrnu, rozhodne se (jak už bývá jeho zvykem) samozřejmě udělat to nejhorší, co v dané situaci může – sám skvrnu zkusí odstranit. A pak už nic na světě není takové jako předtím… Debutový román Angličana Wille Wilese nominovaný v roce 2012 na National Book Award v kategorii „Objev roku“ v sobě mísí typický britský černý humor s gradovaným napětím, za které by se nemusel stydět lecjaký thriller.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Care of Wooden Floors, 2012
více info...
Přidat komentář
Do ruky se mi kniha dostala náhodou. Hodně netradiční příběh, tak absurdní, až se mi zdálo, že by se vlastně mohl přihodit každému z nás. Styl psaní hodně vylepšoval trochu jednoduchý příběh. Jestli to, co se v knize odehrálo, vůbec lze nazvat příběhem. Docela milá, průměrná, oddechovka, která místy překvapí, sem tam pobaví a občas nutí k přeskakování odstavců. Autora asi ale ještě v budoucnu vyzkouším.
Zvláštní kniha, která nebude pro každého. Je trošku absurdní, ale to já mám ráda. Zajímavá a originální, pro milovníky neotřelého čtiva.
(SPOILER) V knihkupectví jsem si řekla, že kniha s takovým názvem a obrázkem kočky bude jistě hodně vtipná. Ale už po prvních stránkách jsem zjistila, že ne. Že bude kniha o dřevěné podlaze, to by člověk očekával... Ale že bude o chlapovi, který se vlastně každý den opije a něco zkazí - nečekaně zpravidla polije podlahu vínem - tak to bylo hodně slabé. Poté, co umřela paní uklízečka, to už bylo při nejmenším podivné... Nazvala bych to jedním velkým zklamáním.
Vypadalo to na vtipné, sarkastické a černo-humorné čtení, ale ve skutečnosti to bylo zbytečně ukecané, nijak oslnivě vtipné, dost předvídatelné a ve finále takové podivné. Myslím, že tahle knížka je z těch, které by perfektně fungovaly jako film – zbavily se zbytečného nánosu rádoby uměleckých popisů, důraz by daly akčním a komediálním scénám a ještě by se divák mohl ztotožnit s hlavním hrdinou, pokud by ho hrál nějaký známý a sympatický herec.
To takhle jeden kamarád svěří hlídání svého bytu druhému kamarádovi a na čas odcestuje. Problém je v tom, majitel bytu je trošku pedant, zatížený na svou milovanou podlahu. Dočasný hlídač je naopak dost bohém se zálibou v červeném víně. Už asi tušíte, co bude dál, že? Když já nějak nevím, co to bylo za žánr, asi to měla být napínavá komedie? Jenže vtipné to zas jo moc nebylo, napínavé či skoro detektivní až v samém závěru. Bylo to zkrátka takové vyprávění...
O bezejmenném východoevropském městě, o zodpovědnosti, o kočkách, o víně, podivném přátelství a ještě zvláštnějším manželství ????. Ale dobře, že jsem vydržela, konec to trochu zvedl.60/%
Od knihy jsem čekala více, docela zklamání. Jestli tohle má být humor, tak jsem princezna. Trapné, urputně trapné.
Anotace lákavá, po přečtení rozpačitost. Puntičkář Oskar požádá kamaráda, aby mu na pár týdnů pohlídal byt. Byt je bez poskvrnky, všude Oskarovy instrukce, no ale kamarád se rád napije. A začnou potíže. První půlka knihy mě nebavila, druhá půlka a konec to zachránily, ale na víc jak 3* to není.
Ohledně knihy mám rozpolcené pocity. Nebyla špatná, místy jsem se opravdu bavila, ale celkový dojem nic moc.
Tuto knihu bych hodnotil jako průměr. Jsou různé názory na tuto knihu. Vím, že některým kamarádům se kniha líbila, jiní hodnotili knihu záporně, někteří knihu ani nedočetli.
Závěr knihy mě upřímně rozesmál. :)
Když jsem si četl anotaci této knihy, vypadala víc než slibně a když jsem na ni narazil v Levných knihách za 30 Kč, tak jsem si ji hned koupil. Kniha není úplně špatná, některé části mě hodně bavily, ale ty jsou poměrně ojedinělé. Ostatní části jsou nudné, jednání hlavní postavy naprosto nepochopitelné a jeho neustálé narážení, jak je všechno v neznámém městě ve východní Evropě špatné a sto let za opicema a následovné konstatování, jak je to v Londýně lepší, mě taky docela vytáčelo. Dávám tři hvězdy jen za vysvětlení, proč vlastně Oscar dal svůj byt do péče takovému individuu.
A mně se to líbilo! Na knihu jsem narazila náhodou v levných knihách, kdy jsem si povšimla koček, které miluji. No, četlo se mi to dobře, bylo to vtipné a leckdyi smutné, viz jedna čičina.
Znáte nějakou hodně černou anekdotu na téma, jak to dopadá, když někomu slíbíte, že mu pohlídáte byt? Stane se samozřejmě to nejhorší možné. A o tomhle všem tahle knížka je. Má to jen jeden jediný háček, zatímco u vtipu se s největší pravděpodobností se škodolibou nevěřícností zasmějete, u téhle knihy litujete právě toho, že to není jen krátký vtip. Prostě a jednoduše je to velmi rozvleklé a chvílemi mi přidalo, jako bych byla účastnicí semináře, kde si přednášející honí své ego tím, že z pusy vypouští jedno cizí slovo za druhým, a to jen proto, aby dal zcela zbytečně najevo, že je všechny zná. O častém přirovnávání kdečeho k projevům lidských tělesných pochodů nemluvě. (pozor né však ve vulgárním slova smyslu)
Tuto knihu hodnotim negativne. Nebola nezaujimava, ale nebola vtipna. Ja sama som sa domnievala, ze ide o knihu, ktora bude v sebe niest neuveritelne situacie pojate s humorom. Kniha ma vsak sklamala, pretoze humorna teda nie je, dokonca na mna posobila az iritujucim dojmom.
Kniha skvěle napsaná, obsah příšerný. Jednu hvězdu si zaslouží právě styl psaní, druhou vysvětlení, proč vlastně požádal Oskar o hlídání bytu tohle individuum. Pokud máte rádi Kafku, bude se vám kniha líbit - pokud ho jako já nesnášíte budete tři sta stránek marně doufat, že se někdo promění v brouka (chvílemi by vám nevadilo ani kdybyste to byli vy).
Chlapík bydlí v kamarádově přepychovém bytě, aby se postaral o kočky. A my sledujeme, co dělá, co si myslí, jak mu ubíhají dny. Takový dlouhý víceméně monolog. Je to dobře napsané, takže se to čte samo, za dva dny bylo přečteno. Jedna z nehod mi byla proti srsti (uklízečka ne), ale nějak to tam patřilo. Nakonec si člověk musí říct: to je ale blbec. Jen by bylo sympatičtější, kdyby se mu ty nešťastné příhody dály proto, že má smůlu, a ne proto, že chlastá. Pokud jde o město, kde se to odehrává, jsou tu protichůdné indicie: pije se tam vodka, ale pak zmiňuje pivo a všudypřítomné pivnice. Uklízečky jezdí za prací do Anglie. Na náměstí je pravoslavný chrám. Země je tak nevýznamná, že o ní skoro neexistují průvodce, a hlavní město v něm zabere jen pár stran. Slovanský jazyk. Demokracie po éře komunismu. Přelévalo se mi to mezi Bratislavou, Varšavou a Kyjevem. Ale nejspíš v tom nejde najít žádné konkrétní město. Snad proto, že to byl autorův záměr, horší varianta by byla, kdyby psal o konkrétním městě, ale prd o něm věděl a vymýšlel by si. Ale knížka za přečtení určitě stojí.
Pan Zmatek Nikdo z Londýna přijede navštívit pana Pedanta Někoho do východní/střední Evropy (hádanka). Znají se ze studií a účelem návštěvy je péče o byt Někoho v době jeho déletrvající nepřítomnosti. Nikdo se cítí být spisovatelem a čeká, až se v něm na základě nějakého vnějšího podnětu COSI udá a on prorazí velkolepým dílem. Než se to stane, dočasně se živí sepisováním plánů, podle kterých se v Londýně vyvážejí popelnice a návodů, jak třídit odpad. Zatímco Někdo je docela jiný chlapík. Cílevědomý, úspěšný, talentovaný, s tahem na branku, strukturovaný, na co sáhne, ve zlato se promění. Doma si vybudoval Byt, Chrám dokonalosti a ten má teď chudák Zmatek střežit.
Plácá se v cizím městě, kterým opovrhuje, stejně jako jeho obyvateli, čistě proto, že jsou, odkud jsou a navíc nerozumí ani jim ani okolnímu světu a neudělá nic proto, aby to změnil. Je to takový lenivý budižkničemu, bloumá a sní, je celý nejistý a nesebevědomý, zkrátka docela milý trouba, zanechávající po sobě nepatrnou uhlíkovou stopu. Sice škodí, ale je to vždycky externalita, nikoliv záměr. Jeho pohled na neznámé město za padlou železnou oponou je velmi působivý a poučný. Takhle nějak nás a náš svět lidé ze západu mohou vidět a hodnotit.
Rovněž jsem si zahrála hru O které město se jedná? Původně jsem byla přesvědčena, že jde o Budapešť - popisovaný vozový park, ulice, atmosféra, potom mě zmátlo kočičí žrádlo, slovanský jazyk.....ačkoliv někteří autoři ( třeba Minier) považuji maďarštinu za slovanský jazyk, ale jakmile se Zmatek vydal do ulic, prošel tržnici,motal se kolem Národního památníku a navštívil muzeum, nabyla jsem přesvědčení, že se jedná o Varšavu.
Celkově mě text nadchnul jak zpracováním, tak námětem!
Líbí se mi autorův styl a jazyk (i když za ten může také překladatel). Byly chvíle, kdy jsem si říkala, ať ten Pat Mat už radši nic nedělá, ale závěr knihy mě té úzkosti, kterou jsem při čtení pociťovala zbavil a já můžu s klidným svědomím knihu ocenit čtyřmi hvězdičkami. Nejnapínavější ovšem byly mé pokusy určit, kde se příběh odehrává. Magnolia (komentář níže) myslí na Prahu, ale to se mi nezdá. Přece jenom ženské v šátku u nás moc nechodily (tedy ve městech). Wiles jednou píše o střední Evropě, pak o východním bloku, taky naráží na němčinu - může to být někde ve východním Německu?
Kniha se mi docela líbila, ačkoliv jsem občasné nezáživné pasáže musela přeskočit. Úsměvná pohodovka s nádechem černého humoru, plná absurdních situací.
Kniha s překvapivým rozuzlením, které ukončí smršť nehod a událostí, a ač se to během četby nejdříve nezdá, je velmi smysluplné a stojí za zamyšlení. Styl psaní je květnatý, ale celkem příjemně, některá neotřelá spojení se mi opravdu líbila. A je to vtipné, i když specifickým způsobem, který každý asi neocení.
Pravidla péče o dřevěné podlahy
Asi jsem nebyla cílová skupina. Marně jsem čekala na ten černý, britský humor, ale asi jsem ho neuměla odhalit, pokud tam byl. Většinu času mi bylo spíš za hrdinu (a asi i autora) trochu trapně a říkala jsem si, že by měl hrdina spíš vyhledat nějakou odbornou pomoc...