Pravidla vkusu: Jak se společnost rozhoduje, co je v kultuře hodnotné
Ondřej Špaček , Michal Lehečka , Marie Heřmanová
Proč se lidem líbí různé věci? A jak to ovlivňuje jejich postavení ve společnosti? V šedesátých letech budila rocková hudba pohoršení, dnes rapeři dostávají literární ceny. Videohry byly donedávna vnímány pouze jako bezduchá zábava, dnes jsou předmětem seriózní kulturní kritiky. Na univerzitách se studují komiksy. Tyto a další proměny ovšem neznamenají, že by ten správný vkus přestal být společenským platidlem a výrazné kulturní hierarchie minulosti se zcela rozplynuly. Kniha Pravidla vkusu představuje sociologickou výpravu do zkoumání vkusu, jeho mechanismů a propojenosti se společenskými institucemi v současné české společnosti. Na základě existujících poznatků z oblasti sociologie kultury i vlastního výzkumu řeší, kde se vkus bere, jakým způsobem se utváří a jaké má sociální důsledky. Kulturní hierarchie se totiž promítají do struktury společnosti, mechanismů gentrifikace městských čtvrtí, vstupují do nerovností ve vzdělávání a vysvětlují mnohé zdánlivě samozřejmé okolnosti naší každodenní kulturní spotřeby. Zkrátka najdeme je v kavárně, při přijímacím pohovoru i v urbanistickém plánování.... celý text
Přidat komentář
Informace v knize skvělé, ozdrojováno, relevantní dotazníky. Problém knihy je hlavně forma. Kdyby autoři sdělovali pouze fakta a odpustili si "omáčku" okolo, kniha by měla 50 stran místo 208 a informační hodnota by zůstala stejná.
Přístupná populárně naučná kniha o vkusu, respektive o jeho vytváření a jeho projevech v různých aspektech kultury a života ve městě. První půlka, spíše sociologická, je skvělá. Jak vkus vzniká? Co ho podmiňuje? Proč není obvyklé, že by měl stejný vkus zajištěný vzdělaný člověk z města s dělníkem z venkova? A další oblasti: K čemu se používá povinná četba? Proč většina nerozumí výtvarnému umění? To všechno jsou nesmírně zajímavé a podnětné oblasti, které kniha velmi dobře vykládá. Po půlce se to zlomí ke kulturním místům ve městech, gentrifikaci a vizuálnímu smogu, což jsou témata jistě také zajímavé, ale zde tak nějak pocitově zabrala místa a dodala knize dojem, že se muselo vejít hodně témat na málo stránek. Tím se jde hodně po povrchu. Každému ale jistě sedne jinak.
Když coby dotazovaná skupina figurují pouze studenti UK, tak aby to bylo fér, měla se knížka jmenovat Pravidla vkusu střední třídy v Praze. To, že spektrum dotazovaných není širší, mě mrzí, protože téma je zajímavé, a navíc je podáno srozumitelnou formou. Nejvíc mě zaujal pohled na české školství, na to, jakým způsobem nás hluboce ovlivňuje.