Pravidla zdvořilosti
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361643/bmid_pravidla-zdvorilosti-Zzu-361643.jpg
4
233
233
Čtenáři i kritikou oslavovaný román z prostředí newyorské smetánky třicátých let minulého století, který dává vzpomenout na to nejlepší z děl F. Scotta Fitzgeralda. Pětadvacetiletá Katey nemá na konci roku 1937 příliš důvodů k oslavám, a tak si s kamarádkou naplánuje klidný silvestrovský večer v zapadlém jazzovém baru. Náhodné setkání s úspěšným bankéřem Tinkerem, který v baru hledá svého bratra, jí však naprosto změní život. Od onoho osudného Silvestra pak sledujeme Kateyinu klikatou cestu mezi newyorskou smetánku, poznáme pozlátko i bídu „lepší společnosti“ a nahlédneme do duše neobyčejné dívky s ještě neobyčejnějším osudem. Amor Towles se v románu Pravidla zdvořilosti pokouší o zdánlivě nemožné – očima ženy v něm probouzí dávno zaniklý svět se všemi jeho nepsanými zákony a zásadami, které něžnému pohlaví nedávaly příliš šancí na seberealizaci a úspěch. Období třicátých let minulého století se mu však daří vykreslit s obdivuhodnou živostí a čtenář se zvědavostí sleduje, kam až se Katey za pomoci šťastných náhod i vlastních schopností podaří vystoupat.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2017 , VyšehradOriginální název:
Rules of Civility, 2011
více info...
Přidat komentář
Po dvou jeho knihách mohu říct, že to je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Opět jsem byla vtáhnutá do děje, kniha mě velmi bavila. Klidně bych osud hlavní hrdinky sledovala dál. Těším se na Gentlemana v Moskvě, kterého jsem si nechala na konec.
Číst knihy tohoto autora je jako usrkávat smetanu a přitom hladit kočku. Je to čtení hebké, jemné a přitom ne nudné. Nechápu, jak to dělá . V ději nejsou žádné drsné zvraty, vzrušující okamžiky nebo šokující zjištění. A přesto čtěte pořád dál a nenudite se.
Dávám 4 hvězdy, protože Gentleman v Moskvě je pro mě ještě víc.
Autorův styl psaní mě prostě baví. Díky za dobrou knihu i když Gentlemana v Moskvě nic nepřekoná
Autor má nesmírný talent psát tak jako v dobových románech, o jejíž epochách píše. Zatímco v Gentlemanovi v Moskvě tak máte pocit, že čtete příběh z pera jednoho z ruských velikánů, u Pravidel zdvořilosti zase, že jste otevřeli některý z románů Fitzgeralda.
Když se nad tím zamyslím, v knize se toho zase tolik nestane, je spíše medailonkem osudů nejrůznějších postav a jejich honby za štěstím. Rozhodně doporučuju
Třicátá léta v New Yorku, nižší střední třída se velmi lehce, opatrně a možná trochu náhodou prolíná s tou vyšší. Příjemné postavy, žádné ultradramatické zápletky, ale přesto člověka zajímá, kam se bude děj vyvíjet. Krásná kniha.
Vzpomínka na Manhattan roku 1938 v předvečer války, která kdesi v Evropě už začíná vystrkovat růžky. Vzpomínka na rok, o kterém Katey raději nebude svému manželovi nic vyprávět. Sice se toho "nejhoršího roku jejího života" nestalo nic, co by měla tajit, jen mu o něm prostě vyprávět nechce...
Překvapivě dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Hlavní hrdinové sice vymetají jeden bar za druhým, jazzové kapely vyhrávají, co jim síly stačí a koktejly tečou proudem, ale chyběla mi tu ta hýřivá nostalgická bezstarostnost 20. let.
Pro mě byly Pravidla zdvořilosti spíš náhledem do života zhýčkané newyorské smetánky, s jejími svěřeneckými fondy, opulentními večírky pro zvané a budoucností předurčenou rodinným dědictvím. A také románem o hledání sebe sama, o snaze uniknout z okovů zkostnatělých pravidel zdvořilosti, o touze překonat svůj původ, ať už se člověk narodil se stříbrnou lžičkou v puse nebo jako potomek emigrantů. V neposlední řadě pak i o síle žen, které si svou cestu k nezávislosti, samostatnosti a emancipaci začínaly teprve pomalu klestit skrz džungli výhodných sňatků a podřadných zaměstnání.
Tak tato kniha naprostá skvost! Líbilo se mi, že román nebyl nijak přetažený za vlasy, spíše jen takový vedlejší nenucený děj, přesto šlo hlavně o něj. Atmosféra New Yorku, krásné popisy přímých míst, postupné vidění do hloubky jednotlivých postav, krása. Kniha mě opravdu nadchla, styl psaní sedl, spoustu emocí, odkazování i na jiné díla. Velmi elegantní dílo, rozhodně mám v plánu přečíst Gentlemana!
Fitzgeralovský román z doby kdy v Evropě začíná válka a Amerika se vzpamatovává z finanční krize, vás vytáhne nejen do New Yorku, na Manhattan, do Central Parku, ale ukáže především život rozdílných vrstev a bohatství ducha.
*Zapálila jsem si cigaretu, sirku odhodila přes rameno pro štěstí a pomyslela si: New York člověku obrátí život vzhůru nohama, co?*
Jsem za jedno s meluzenou a jejím komentářem, od začátku až do konce. Gentleman mě okouzlil, zatímco Pravidla mnou jen tak proplula. Čtení jsem si užila, ale za dva měsíce po něm zbyl nejasný otisk v tajícím sněhu. Jen ta neuvěřitelnost hlavní postavy se mi v hlavě šprajcla. Ale vlastně se mi líbí, že Towles je autorem pro více typů čtenářů. Doufám, že příště jsme na řadě zase my :)
Příjemné překvapení - zobrazení La Belle Epoque z pera autora generačně odlišného od vzpomínaného F. S. Fitzgeralda ...
Život bez starostí a cíle - naplněný hudbou, večírky a hledáním smyslu života ....
Charakteristika hlavního hrdiny :
Umí pět jazyků. A ve všech pěti dokáže sám sobě lhát.
Odkaz na knihu Walden - o prostém lidském štěstí....
A nostalgická hudba Billie Holiday....
A závěr hlavní hrdinky Katey :
" Až moc dobře jsem znala podstatu rozptýlení a lákadel života ....
Jak naši pozornost postupně ovládnou naše vyvíjející se naděje a ambice....
Přičemž proměmí nadpozemské v hmatatelné a závazky v kompromisy ...."
To je kniha, která určitě zaujme a k níž se dá vracet ....
už dlouho mě žádná kniha tak nenadchla... Atmosféra New Yorku 30. let, jazz - a k tomu citace z Waldenu od Thoreaua... Jako by se u stolu v jazzovém klubu sešel Fitzgerald, Jack London a Carrie Bradshawová v tom nejlepším ze svých já...
Tahle kniha dělá čest svému jménu.Je velmi poklidná a laskavá a na konci i nostalgickà,ale s moudrým nadhledem.Celý příběh je spíše o opravdu vyjímečném pocitu ze čtení,lépe to vyjádřit zkrátka nedokážu.
Literární perla. Netuším, jak tenhle poklad mohl zapadnout. Nádherná skladba slov, příjemný děj, který svým vlastním tempem plynul napříč rokem 1938 a New Yorkem. Mezi řádky toho bylo tolik, nechť si čtenář vybere. Džentlman v Moskvě byl také svým způsobem zvláštně krásný, Pravidla se mi ale líbila mnohem víc.
Radost ze čtení. Příběh báječně plyne, stejně jako jazyk, atmosféra uchvátí, vývoj překvapí. Vypravěčka je čtenářka, což je prima bonus.
Jsem ráda, že jsem nejdřív četla autorovu druhou knihu Gentleman v Moskvě, která mě uchvátila. Tahle kniha mě zrovna nenadchla a k přečtení dalšího autorova díla by mě neponoukla. Zvláštní je, že se to vlastně četlo dobře a asi bych úplně neuměla říct, co mi tam vadilo. Možná samotná hlavní hrdinka a její (ne)uvěřitelnost, možná z toho byl cítit autorův kalkul. S přibývajícím časem po přečtení se tahle podivná pachuť spíše zesiluje.
Gentleman v Moskvě mě naprosto nadchnul. Proto jsem se rozhodl po jeho nekolikerém přečtení pořídit si i další knihu od stejného a “Pravidla zdvořilosti” jsou pro mě zklamáním.
Štítky knihy
New York americká literatura 30. léta 20. století jazz společenské romány Manhattan (New York)Autorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
Jiná doba, jiný svět, Trochu déle mi trvalo než jsem se začetla.