Pravidla zdvořilosti
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417759/bmid_pravidla-zdvorilosti-HeQ-417759.jpg
4
241
241
Čtenáři i kritikou oslavovaný román z prostředí newyorské smetánky třicátých let minulého století, který dává vzpomenout na to nejlepší z děl F. Scotta Fitzgeralda Amor Towles se v románu Pravidla zdvořilosti pokouší o zdánlivě nemožné – očima ženy probouzí dávno zaniklý svět se všemi jeho nepsanými zákony a zásadami, které něžnému pohlaví nedávaly příliš šancí na seberealizaci a úspěch. Období třicátých let minulého století se mu však daří vykreslit s obdivuhodnou živostí a čtenář se zvědavostí sleduje, kam až se Katey za pomoci šťastných náhod i vlastních schopností podaří vystoupat.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2019 , VyšehradOriginální název:
Rules of Civility, 2011
více info...
Přidat komentář
Jsem ráda, že jsem nejdřív četla autorovu druhou knihu Gentleman v Moskvě, která mě uchvátila. Tahle kniha mě zrovna nenadchla a k přečtení dalšího autorova díla by mě neponoukla. Zvláštní je, že se to vlastně četlo dobře a asi bych úplně neuměla říct, co mi tam vadilo. Možná samotná hlavní hrdinka a její (ne)uvěřitelnost, možná z toho byl cítit autorův kalkul. S přibývajícím časem po přečtení se tahle podivná pachuť spíše zesiluje.
Gentleman v Moskvě mě naprosto nadchnul. Proto jsem se rozhodl po jeho nekolikerém přečtení pořídit si i další knihu od stejného a “Pravidla zdvořilosti” jsou pro mě zklamáním.
Táto kniha je dôkazom, že aj ľúbostný príbeh sa dá napísať tak, že neurazí ani najväčších odporcov tohto žánru - bez zbytočného sentimentu. Úlohu v tom zohráva asi aj to, že príbeh rozpráva žena, jej postava je ale napísaná rukou muža. A atmosférou ozaj pripomína Gatsbyho (aj keď v mojom rebríčku ho nepredbieha). Veľmi príjemné čítanie.
Vcelku zajímavý výlet do předválečného New Yorku. Těším se na Gentlemana v Moskvě.
Z nějakého důvodu mě kniha nezaujala. Do příběhu a hlavní hrdinky jsem se nedokázala vcítit, nebylo mezi námi žádné spojení. Po té, co jsem přečetla Gentlemana v Moskvě, ze kterého jsem byla absolutně nadšená, přišlo nečekané zklamání, které sama nedokážu vysvětlit. Prostě jsem se s příběhem minula.
Neotřelá love story, kterou doplňuje detailně popsaná atmosféra (nejen jazzových klubů) New Yorku v 30. letech minulého století, jak ji známe například z některých filmů Woodyho Allena.
I když normálně dávám přednost přírodě před městem, je jedna výjimka - New York, respektive Manhattan. To místo má grády, které mu dávají lidé, jejich sny a naděje, ať už jsou jakékoliv.
Je trochu děsivé i vzrušující zároveň, jaké zasunuté vzpomínky můžou vytáhnout na povrch čtvrt století staré fotografie. Když se z pohledu své padesátky kouknete zpět na své pětadvacetileté já. A projdete si znovu všechny průšvihy, ostudy, ale i úspěchy a rozhodnutí, díky kterým je váš současný život takový, jaký právě je. Tohle se, myslím, Towlesovi podařilo ohromně a vybraný časový rámec asi nemohl být lepší - od období po krizi a znovuoživení ekonomiky, swingu a těsně před oficiální vstupem USA do Druhé světové války až po roky 1966, respektive 1969, kdy Amerika přistáním na Měsíci vyhrála důležitou bitvu v dobývání vesmíru.
Postavy mi byly sympatické se všemi svými klady i zápory. Nikdo není černý ani bílý, o překvapení nebyla nouze. Byť jsem měla v plánu po dočtení začít něco jiného, logickou volbou je Walden, který mi beztak leží v knihovně a čeká na přečtení už skoro rok.
Jinak se hodně ztotožňuji s komentářem uživatelky Alizon níže, tak nebudu dále plýtvat místem... Za mě akorát s rozdílem pěti hvězd, už jen kvůli tomu Manhattanu.
Ještě teď si vzpomínám, jak těžce jsem se prokousávala začátkem Gentlemana a pak jsem nemohla přestat číst. Pravidla jsou jiná, pro mě osobně i tak trochu zvláštní, ale v dobrém slova smyslu. Četla se "lehčeji", ale nebyla jsem tak nadšená jako z Gentlemana.
I pro mne je druhý (i když autorův první v pořadí) román A. Towlese mírným zklamáním. Ale možná zklamání není to správné slovo, možná by trefnější bylo nečekané překvapení, a ne jen jediné.
Hlavní postava příběhu - takový malý šok; opravdu je to ona, žena, respektive dívka? (a to ještě nebyla řeč o jejím otci: "Nebylo by to tak špatné místo k narození, kdyby tam pak člověk nemusel žít.")
New York jak ho neznáte, a teď máte možnost ho poznat - skvěle vystiženo v komentáři Alizon. ("Podél Central Park West čněly nad stromy osamělé bytové domy jako cestující na železničním nástupišti před ranní špičkou. Oblohu krášlila tiepolovská modř. Listí změnilo po nečekaně studeném týdnu barvu a vytvořilo jasně oranžovou klenbu rozprostírající se až k Harlemu. Téměř jako by park byl šperkovnice a obloha suplovala její víko. Jedno se muselo Olmstedovi nechat - jeho rozhodnutí srovnat se zemí chudinské domy a uvolnit tak místo téhle kráse bylo naprosto správné.")
Postavy a jejich tajemství - tady se přidávám k snimcibdim. Téměř detektivní pátrání, což mě nenásilně přivádí k dalšímu bodu:
Rozbor detektivek A. Christie, včetně kritického pohledu na jejich čtenářstvo; oslnivé!
A už jsem zmínila knihy, knihy a knihy, kam oko pohlédne?
("Máš . . . hodně knih," řekl nakonec.
" Je to nemoc."
"Chodíš . . . s tím k někomu?"
"Obávám se, že je to nevyléčitelné.")
A drobnost na závěr: jako mizerná kuchařka jsem ocenila vajíčka po zavíračce.
Gentleman v Moskvě mě uchvátil víc, ale ani v New Yorku jsem nebyla zklamaná.
Po GvM jsem neváhal a šel do dalšího příběhu od AT. Po Rusku jsme se přesunuli do Ameriky. Úvod knihy začíná v roce 1966, kdy hlavní hrdinka Katey Kontentová na výstavě fotografií objeví 2 staré fotky s mužem, kterého znala. To vyvolá vlnu vzpomínek. Příběh samotný začíná na Silvestra 1937 a postupně nás provází celým rokem 1938, jejím pracovním i soukromém životě.
Čtivé, psané lehkou rukou, od druhé poloviny děj nabral větší obrátky. Velice rád bych si přečetl knihu povídek o její přítelkyni Eve. Tak snad dojde k překladu …
Pravidla zdvořilosti:
č.110. Pracuj na tom, aby ve tvé hrudi nikdy nevyhasla ta jiskřička nebeského ohně zvaná svědomí.
Velmi čtivý román vás přenese do New Yorku 30. let, kdy se zejména movitější a privilegované vrstvy obyvatel velmi dobře baví a užívají života na "plný plyn". Podmanivá atmosféra, chytré dialogy i kultivovaný pohled na sex, to vše je namícháno v koktejlu, který vás rozhodně bude bavit. Atmosféra připomíná knihy F.S. Fitzgeralda, takže jsem si opravdu početla. Dokonce jsem si i deset ze stovky "pravidel zdvořilosti" opsala. Zdvořilosti totiž není nikdy dost, a zvláště v dnešní době je to koření velmi vzácné...
Blahopřeji sama sobě, že jsem v knihovně prakticky naslepo sáhla po zcela neznámém autorovi. Mám půjčené obě jeho knihy, začala jsem chronologicky tou starší a bez jediného váhání dávám nejvyšší možné hodnocení. Amerika v časech krize je servírována uvěřitelně, postavy jsou příjemné a doba je zachycena přesvědčivě. Vše v dokonalém jazykovém obalu, s poutavým a líně plynoucím dějem, který vás vtáhne a nepustí. Srovnání s Fitzgeraldem je zcela na místě, nemůžu se ale ubránit dojmu, že Towles a jeho časový odstup je pro dnešního čtenáře snesitelnější. Nemůžu se dočkat druhého autorova titulu!
Jsou knihy, na které se těším až bude čas na čtení a tato kniha k nim patřila. Jen jsem pořád doufala, že se něco stane a obsahově to bude bohatší...Nerada v komentářích srovnávám, ale udělali to zde téměř všichni a tak se přidávám - ano kniha Gentleman v Moskvě byla dokonalá .
Uplnou nahodou - diky krasne obalce - jsem precetla knihu "Gentleman v Moskve" a vedela jsem ze mam dalsiho oblibeneho autora. Amor Towles ma evidentne vrely vztak k Rusku a ruske literature, i v teto knize odehravajici se v New Yorku byl otec hlavni hrdinky pristehovalcem z Ruska. To jen tak na okraj. Amor Towles ma neuveritelny dar jazyka a schopnost napsat pribeh jak z pohledu starnouciho ruskeho gentlemana, ktery je zavren mezi ctyri steny v hotelu, tak z pohledu mladinke krasky zijici v New Yorku a uzivajic si swingu, mladi a opojnych tricatych let. Tato kniha je tu prirovnana k dilum F. S Fitzgeralda, nekteri ctenari tu napsali, ze na Fitzgeralda nema ... no a me osobne se libila vic nez oslavovany Velky Gatsby (mozna kvuli velkym ocekavanim me tato kniha docela zklamala). U Gatsbyho jsem totiz nic "nevidela", tady jsem "videla" Central park, vsechny ty ulice v New Yorku, skromny byt Katey i luxusni aparman Anne. Do pribehu jsem vklouzla jako na vlne a vsichni hrdinove mi prisli realni a i kdyz nekteri nepochopitelni, tak jakymsi zpusobem blizci. Toto jsem u Gatsbyho nezazila - hrdinove mi prisli odtaziti a bylo mi uplne jedno jak vsechno dopadne. Proc tedy davam "jen" ctyri hvezdicky? Nejspis hlavne proto, ze chci odlisit od Gentlemana v Moskve, ktery me zaujal preci jenom vic. Duvodem je i to, ze me tady uplne neuspokojil konec ... i kdyz ... asi tam patril. A priznam se, ze po docteni epilogu jsem se musela vratit na zacatek a precist si uplne uvodni kapitolu zase znovu. Takze VELMI SLUSNE 4 hvezdicky, uvidim po case - jestli budu na knihu myslet i po delsi dobe, zvysim na 5:)
Dobrá kniha. Jen téma je nám o něco vzdálenější než v případě Gentlemana v Moskvě. Přesto doporučuji.
Četl jsem díky Gentlemanovi, který se mi nesmírně líbil. Nicméně, Pravidla zdvořilosti již tak dobrá nejsou. Opět se mi líbila atmosféra, jazyk a charaktery, nicméně děj nebyl dobrý.
První třetina se zdála opravdu zajímavá - dvě holky ve velkém městě, bez peněz zažívají dobrodružství. Zbytek byla už jen smršť jmen, názvů a drbů bez jakéhokoliv náboje.
Je to dost škoda, protože kniha začala úžasně.
Čokoľvek od knihy očakávate, zostanete prekvapení. Krásne.
"... mali by ste si dobre rozmyslieť, na čo sa rozhodnete byť hrdí - pretože svet sa to bude zo všetkých síl snažiť použiť proti vám." s. 45
"V tom je tá potiaž, keď sa narodíte v New Yorku, poznamenal starý predavač trochu smutne. Nemáte žiadny New York, do ktorého by ste mohli utiecť." s. 92
Celkový dojem je něco málo přes čtyři hvězdičky, ale tak fascinujícím dojmem jako Gentleman v Moskvě na mne dílo nezapůsobilo. Ráda jsem si prohlédla New York z úhlu pohledu těch, kdo se snaží dostat výš, kdo jdou za svými touhami... a vlastně jsem až do konce nějak neodhalila, kde jsem přehlédla indicie, že je všechno jinak. Líbánkový bridž je asi opravdu nejcharakterističtější scénou... a taky vlaštovkový večírek - jsou více vypovídající o celku než závěrečné trochu mravoličné dvě strany a také než Pravidla zdvořilosti. Ale rozhodně to vůbec nebylo špatné počtení!
Štítky knihy
New York americká literatura 30. léta 20. století jazz společenské romány Manhattan (New York)Autorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
Radost ze čtení. Příběh báječně plyne, stejně jako jazyk, atmosféra uchvátí, vývoj překvapí. Vypravěčka je čtenářka, což je prima bonus.