Právo posledního slova

03.10.2020

nalezena v knihobudce...vzala jsem si, že kdyžtak pošlu dále. Zaujala anotace..dnes jsem se do ní na chatě pustila..
3 povídky. Autor píše zvlášním, poetickým stylem...
Ústřední trio - policista, soudce a sekretářka - působí podezřele -kdo jede po sekretářce Hance ? nebo proč by tam jinak byla ?? A vztah soudce a kapitán taky působí trochu zvláštně - soudce má volno, spí, a kapitán mu volá po 7:00 v sobotu (!!!) - do 10 min buď ready, jede se na výlet..a kamarádovi se přeci nic neodmítá, bude to sranda a fajn. ..tohle na mně hned ze startu zapůsobilo jako studená sprcha. Jakože tohle mu fakt neuvěří ani dítě.. Téma hradu a tajemství zavražděné hradní paní vykládané pološíleným průvodcem zaujme, a je nám jasné, že rychle musí přijít další vražda..., řešení je ale celkem jednozačné a rychlé, žádné drama, žádná větší zápletka, navíc celkově působí, jako by to psal středoškolák. Takové jakésí "nedopečené, nedovařené".. jedeme dál.
Druhá povídka - Právo posledního slova, pojménovává i celou sbírku. A tu se autorovi povedlo mě opravdu zaujmout. Doslova jsem byla přilepená u stránek a hltala slovo za slovem...příběh běží ve dvou linkách v jedné se soudce věnuje své denní praxi a případům, zároveň dostává avízo o návštevě čerstvě propuštěného zločince, který se za ním chystá...a dostáváme se k druhé lince. V průběhu dne a v průběhu sezení , neschopen soustředit se, vzpomíná na bolestný případ - brutální zneužití malého děvčátka oným člověkem...odkrývá nám práci kolem případu, spolupráci se svědky, s psychologem a psychiatrem, se zraněným a traumatizovaným děvčátkem. Nakonec vyřkne rozsudek, i když odsouzený se nepřiznal...ale soudce ví a má své informace (kdy opět výrazně pomohla se kretářka Hanka...žena ženě, touha zdůvěřit se...). A teď čelí vyhrůžkám chladnokrevného lháře a násilníka...co bude dál ? Napsané živě, barvitě. Litovala jsem policisty, že v té době neměli k dispozici dnešní možnosti - stačil by jeden vzorek DNA a nepomohlo by ani lhaní a zapírání...závěrečná konfrontace sice trochu pokulhávala, ale soudcovy pocity, emoce a vnitřní boje autor vykreslil opravdu dobře.
Třetí povídka je taková Agathovská - rodinné sídlo, jedna matka, jeden syn, dvě mrtvé nevěsty..vražda ? nebo sebevražda ? a kdo tedy koho zabil ?? zvládne to soudce rozluštit a správně posoudit ? trochu překombinované, autor ale zas ukázal, že i mistr tesař se může utnout..

celkově ve finále fajn odpočinková knížka, dá se zvládnout za odpoledne. Zajímavý styl psaní, kde postavy sice trochu pokulhávají (resp. jejich uvěřitelnost a sympatickost) ale autor se hodně věnuje krajině , pocitům zůčastněných, hlavně vnitřnímu světu a myšlenkám soudce, "maluje" své scény čtenáři před očima.
Druhá povídka zvedá moje hodnocení na 4*
a zatím ponechávám v knihovničce. Howgh !