Pravomil Raichl - Život na hranici smrti
Jaroslav Čvančara
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370192/mid_pravomil-raichl-zivot-na-hranici-sm-z1Z-370192.jpg
5
32
32
Pravomil Raichl se na začátku 2. svět. války při pokusu o překročení hranice Sov. svazu dostal do Gulagu, pak jako čs. voják bojoval a došel z Buzuluku až do Československa. Následně byl pro své názory komunisty odsouzený k smrti (později zmírněno na doživotí). Z vězení v Leopoldově se mu v roce 1952 (!) podařilo utéci. Dostal se do Západního Německa, kde opět sloužil ve strážní jednotce. Po "sametové revoluci" byl rozhodnut demonstrativně zastřelit komunistického prokurátora Vaše, což překazilo jeho vlastní úmrtí...... celý text
Přidat komentář
Petra Klabouchová, autorka knihy U severní zdi ( mimo jiné je to jedna z nejsilnějších knih co jsem četla) na Facebooku v jedné knižní skupině zmínila, že ten mstitel - Muž s dírou v srdci skutečně existoval. Pravomil Raichl. Jen mu nevydrželo srdíčko a zemřel možná naštěstí, přesně v den, kdy měl jít zabíjet. Osud mu tak nedovolil stát se vrahem jako oni a že existuje i kniha .....
Pravomil Raichl, vášnivý bojovník za spravedlnost, za pravdu a svobodné Československo. Vězeň gulagu, hrdina východní fronty, vězeň komunismu a posléze uprchlík do USA...
Perfektně zpracovaný, čtivý životopis, proložený autentickým vyprávěním pana Raichla, doplněný velkým množstvím fotografií a dobových dokumentů.
DOPORUČUJI úplně VŠEM !!!
Lépe zemřít, než jako otrok žít.
Nejlepší životní univerzitu jsem dostal v sovětském gulagu a v českých kriminálech: Bory, Vojna, Leopoldov
Ještě moje malá soukromá poznámka: můj děda se svým bratrem jako Volyňští Češi, také bojovali na Dukle pod vedením Ludvíka Svobody a mého manžela děda, byl jako politický vězeň vězněn na Borech spolu s hokejisty Modrým, Konopáskem a Bubnikem, takže se tam určitě setkali. Svět je malý.... R. I. P.
Skutečný Pravomil Raichl je - kupodivu - ještě mnohem větší "borec", než by se zdálo z beletrizovaného příběhu jeho života od Petra Stančíka.
V 18 letech dobrovolný odchod na frontu, sovětský gulak, Buzuluk, účast v bojích na východní frontě, a nakonec vítězný návrat domů. Ale ono se žádné "nakonec" nekonalo, protože hned po válce navázal boj proti komunistům, a to v době, kdy ještě nebylo tak jasné, oč tu půjde. Zapojení se do protikomunistického odboje ještě před převratem v únoru 1948, bohužel to byla léčka a Pravomil Reichl skončil v prvním velkém politickém poválečném procesu s trestem smrti. Jen proto, že prezident Beneš trest smrti nepodepsal, to nakonec bylo doživotí. Následovalo kruté věznění, dramatický útěk z Leopoldova a pak přes hranice do Německa a pak dál, do USA.
Od roku 2000 nositel Řádu Bílého lva.
Pravomilovo pojetí svobody a demokracie se může jevit pro současníka jako přehnané, vlast je pro něj Vlast, za Vlast se nasazuje život a s nepřáteli je třeba vést nesmiřitelný boj, žádné kompromisy se nekonají. V dnešním světě, plném relativizování a opatrnosti už bojovníci typu Pravomila Raichla nemají místo... Sám ve stáří přiznával, že ani Amerika už pro něj není tak svobodná, jako bývala...
Přesto, anebo právě proto, obdivuhodný životní příběh, obdivuhodné nasazení, obdivuhodná odvaha. Kdyby to člověk viděl zfilmované bez znalostí Raichlova života, musel by si říct, to už je fakt přehnané...
K plánu likvidace Karla Vaše: Ať už byl plán jen v hlavě již vážně nemocného Pravomila Raichla, nebo se k němu reálně chystal, je to ve výsledku jedno. Završení života takové, jaké mělo podle něj být, za Vlast se nasazuje život, vrahy a zločince je nutno potrestat, ať to stojí, co to stojí.
*
"Já v kriminále nikdy nebrečel, na žádnou amnestii nečekal. Věděl jsem, že musím překonávat vše zlé. Naučil jsem se smiřovat se s nezdarem, zvykat odříkání, a že si ke svobodě musím pomoci sám. Čekal jsem na každou příležitost. Stále jsem se o to pokoušel a modlil k Pánu Bohu, ať mi dá sílu a odvahu. Když jdete za hlasem svého srdce, nic není nemožné!"
*
(k listopadu ´89)
"Dny jsem trávil v podstatě jen u televize. Byl jsem radostí a emocemi tak rozrušen, že jsem měl oči neustále vlhké od slz. Svaly na obličeji a krku jsem měl tak sevřené, že jsem málem nemohl ani mluvit. To vše z radosti a krásy červeno-modro-bílých barev naší vlajky."
*
(k zabavení památné pušky Winchester Comanche commemorative v r. 1995)
"...Aby byly všechny náležitosti skutečně v pořádku, Míša se odebral na příslušné policejní oddělení. Tam mu byla zbraň znovu odebrána s tím, že nebylo provedené kriminalisticko-balistické zkoumání. A proto nemůže být z ČR vyvezena. Takže mou legálně drženou pušku nepřivezl a já ji dodnes nemám! Moji příbuzní navíc čelí obvinění z trestného činu nedovoleného ozbrojování... To je horší než Kocourkov. Napsal jsem ministru vnitra Janu Rumlovi. Neráčil mi ani odpovědět. Byl jsem z toho celý rozladěný a ztrácel poslední zbytky víry v polistopadový vývoj. Nakonec jsem Rumlovi znovu napsal: ,Pane ministře, jestli se Vám moje winchestrovka tolik líbí, tak si ji strčte do prdele! Pravomil Raichl.' "
Typ lidí jako byl plk. Raichl ve společnosti citelně chybí - strhující příběh - škoda že svou závěrečnou misi nemohl dokončit. Čest jeho památce.
Úžasný životopis Pravomila Raichla doplněný o spoustu fotografií a dobových dokumentů. Autor čerpá zejména z osobních rozhovorů s Pravomile Raichlem.
Hodnotím plným počtem bodů kvůli příběhu pana Raichla a kvalitní práci při shánění materiálu a psaní. Ovšem musím knize vytknout nehorázné množství a délku poznamek pod čarou, které nemám rád, to je ovšem subjektivní, tedy mimo hodnocení.
Karel Vaš byl odporná komunistická svině. O obsahu (nejen) této knihy by se mělo učit na školách, a ne pořád do zblbnutí jet Přemyslovce a Mezopotámii. Neuvěřitelná jízda, nelze jinak než doporučit každému.
Pěkné dílo, samozřejmě hlavně díky osudu pana Raichla, ale i autora, který to dal celé dohromady. Příběh jsem doslova hltal a mnohdy až neuvěřitelné zážitky mě naplňovaly úžasem, jakou statečnost musel pan Raichl prokázat. Tenhle svinský režim si opravdu zasloužil radikální řešení a ne to, co je dnes možno vidět. Díky tedy panu Čvančarovi za parádní knihu s parádními fotografiemi, a panu Raichlovi děkuji za jeho životní příběh. Více takových hrdinů!
Je lépe hrdinně bojovat za své ideály i za použití násilí a poznamenat tím a ohrozit životy svých blízkých, nebo volit cestu kompromisů? Některé postoje Pravomila Raichla se zdají být příliš radikální, ale vzhledem k jeho životním zkušenostem je lze chápat. Oceňuji jeho otevřenost. Velmi zdařilá je forma knihy, využívající velkou měrou autentické vyprávění.
Vynikající kniha. Jako obvykle v knihách pana Čvančary je i zde obsáhlá obrazová příloha. K tomu strhujících 250 stránek textu. Smícháme to dohromady a výsledek opravdu stojí za to. Četl jsem jedním dechem. Škoda že obecné povědomí o lidech jako byl Pravomil Raichl není takové, jak by si zasloužili.
Úžasná kniha o neskutečně odvážném muži, stane se určitě ozdobou každé knihovny milovnika literatury faktu. Pan Čvančara opět nezklamal, text je doprovázen stovkami fotografií. Kniha popisuje jakého nelidského zacházení se dostalo tomuto odvážnému muži v Sovětském gulagu i v Československých lágrech. Nejsilnější pro mne byla pasáž kdy popisuje kanibalismus
v gulagu a přiznává že i on byl tak zoufalý že jedl lidské maso. Pro mne je pan Pravomil Raichl srdeční záležitost a jsem rád že se tento muž dočkal alespoň posmrtně takto úžasně zpracované knihy.
Štítky knihy
gulagy životopisy, biografie komunismus druhý odboj československý zahraniční odboj vojáci protikomunistický odboj totalitní režimy třetí odboj (protikomunistický, 1948-1989) nositelé cen a vyznamenáníAutorovy další knížky
| 2002 |  Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc, 1939-1941 |
| 2016 | Anthropoid |
| 1991 | Akce atentát |
| 2003 | Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc, 1941–1943 |
| 2018 | Pravomil Raichl - Život na hranici smrti |
Příběh Pravomila Raichla, který na počátku války uprchl z republiky, aby se mohl se zbraní v ruce postavit německé okupaci. Přes nezdary dostat se přes Maďarsko do Jugoslávie, to zkusil na východ do Sovětského svazu, kde byl za hranicemi chycen a protože Sovětský svaz nebyl ve válce s Německem, byl poslán na Sibiř do gulagu, kde v otřesných podmínkách přežíval a kde se mu povedlo utéct. Po zadržení byl odsouzen k trestu smrti, ale velkou shodou okolností, trest nebyl vykonán a on byl odvezen do Buzuluku, kde se formovala československá armáda. Jako samopalník prošel přes boje v Sovětském svazu, přes Duklu až do Československa. V Sovětském svazu poznal co jsou zač komunisté a jejich přisluhovači např. generál Svoboda či Bedřich Reicin. A díky tomu se po válce dostal do jejich hledáčku a při provokaci STB byl v konci čtyřicátých let zadržen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu smrti, který mu poté byl Edvardem Benešem změněn na doživotí. Jako jednomu z mála se povedlo utéct věznice Leopoldov. Díky mnoha statečným slovákům a poté čechům, kteří v budoucnosti za to zaplatili vysokou cenu. Povedlo se mu utéct do Západního Berlína, kde poté v Bavorsku vstoupil do armády ve víře, že začne znova válka proti komunismu a dojde k osvobození Československa, což se přes jeho rozčarování, pochopitelně nestalo.
Pravomil Raichl byl člověk ryzího charakteru, který vždy říkal otevřeně svůj názor na československou politiku, komunisty, Sovětský svaz a ač byl velký konzervativec, tak i na současné politické směřování Spojených států. Byl to člověk přesvědčivého názoru, ze kterého nikdy neuhýbal. Své názory vždy dokázal obhájit, např. jeho znechucením z bývalého prezidenta Václava Havla, díky němuž došlo k nepotrestání komunistických zločinů.
Je až neuvěřitelné jaký měl Pravomil Raichl život, jak dokázal přežít mučení a těžkou práci v sibiřském gulagu, mučení na Borech, kdy i přes tyto fyzické a psychické útrapy dokázal v motácích psychicky podporovat generála Heliodora Píku těsně před popravou. Jeho až neskutečný útěk z Leopoldova, náhody a štěstí na slušné a dobré lidi, kteří za cenu vlastního života pomáhali Raichlovi utéct před dopadením a dostat se na Západ.
Obrovský dík panu Čvančarovi za sepsání této knihy, která mě naprosto nadchla a v neposlední řadě Doubravce1975, která mě ke knize svým skvělým komentářem přivedla.