Pravý muž 21. století
John Gray
Od autora bestselleru Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše Každý z nás je jedinečný a má své poslání. Co ale dělat, aby se nám jen nejen podařilo naplnit, ale ještě si přitom užívat radosti a těšit všechny kolem sebe. Nejnovější Grayova kniha je průvodcem, který vede muže na cestě poznání vlastního nitra. Učí je chápat smysl věcí i vlastního konání, nevyhýbat se emocím, učit se je rozpoznávat a naslouchat pocitům sebe i lidí kolem. Je to cesta k sebepoznání, k lepšímu, kvalitnějšímu a spokojenějšímu životu. Tato kniha přináší praktický plán, který pomůže správné poslání odhalit. Poslouží jako rádce na cestě k většímu porozumění sobě i jiným, ke šťastnějšímu, vnímavějšímu a plnějšímu životu. Prozkoumáme také 12 vlastností moderní maskulinity, dozvíme se, co všechno je ovlivněno biochemií a jak lze nejrůznější věci změnit. Tahle cestovní mapa pomůže mužům čelit výzvám, které před ně moderní život ve své spletitosti staví. Kniha ale zdaleka není jen pro muže, také ženy v každé kapitole najdou něco pro sebe. Vždyť, která by nechtěla manžela, přítele, příbuzného, podřízeného či šéfa lépe chápat, zatímco teď má občas dojem, že hledí na mimozemšťana. Dámy čeká mnoho praktických rad, jak poznat dobrého, kvalitního a důvěryhodného člověka a jak pomoct muži svého života, aby ze sebe vydal to nejlepší.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
1994 | Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše |
1996 | Kniha nejen o duši |
1995 | Co vám matka říct nemohla a otec nevěděl |
2001 | Jak mít co chceme a chtít co už máme |
1998 | Mars a Venuše si spolu začínají |
Kam se poděl ten skvělý John Gray z minulých let, kterému jsem vždy dával 5 hvězd.. Asi je kniha vážně určena pro jinou generaci, protože v mé generaci by míra feminnosti mužů, co v knize autoři vyzvihují, byla trochu moc. Pod 95% rad bych se podepsal, kdo nečetl nic od Johna Greye bude nejspíš nadšený, ale kvalitativně je to tak na 60 % původní tvorby. Na jednu stranu je zajímavé, že jasně popisuje rozdíly mezi pohlavími a jejich hormonálními systémy, za což si nejspíše vysloužil kritiku a "cancel" od levicových skupin. Na druhou stranu některé rady v knize jsou prostě moc jako od člověka, co mu už tělo testosteron skoro neprodukuje a zapomněl na to jaké to bývalo a jaké možnosti to dává.
To, že kniha pomůže k většímu pochopení žen, je super. To že zavrhuje některé zastaralé a hloupé projevy zdánlivé mužnosti také, ale řekl bych, že na několika místech už překračuje meze směrem k tomu nesmyslnému vymazání rolí ve vztahu, které moc dobře nefunguje. Nebo spíš asi zdánlivě funguje u nějakých lidí v Americe, kde ženě nesmíte otevřít dveře a je nemístné se k ní chovat jako k nežnejšímu pohlaví. Chybí mi tam více galantnosti, ale to asi obecně Američané tolik nemají a neznají.
To, že kniha radí i na sebevyčítavější poznámky odpovídat ve stylu: "ano, polepším se" jako projev empatie, je podle mě spíše ku škodě než k užitku. Samozřejmě, že je třeba chápat, že to je popis emocí, chápat to mimo rovinu svého ega, ale dlouhodobě by to mohlo zabraňovat jejímu růstu v oblasti správné komunikace a vyvážení vztahu a nezdravě posilovat ego. Je to taková pohodlná rezignace na to, že ve vztahu občas je potřeba nebýt jenom ten zdánlivě hodný, ale ve skutečnosti tím protějšku škodit, ale je potřeba být opravdu silná podpora, která dává jiny vhled a zároveň dostává jiny vhled z druhé strany, což oba nesmírně obohacuje. Nechat ženu pohltit a ovládát jenom jejími emocemi je velmi snadné, ale spíše nez mít roli chapající kamarádky ji ve vhodnou chvili vysvětlím, že ač mě to neurazí, protože ji rozumím, je vhodné komunikovat trochu jinak. Kdyby mi bylo o 30 let víc, asi se raději taky přikláním k tomu pohodlnějšímu, ale dokud na to mám síly, rezignovat na to mi přijde příliš pohodlné a raději než opičí lásku budu budovat vzájemně důstojný vztah.
S těžkým srdcem dávám 65% za nejslabší knihu, co jsem od svého oblíbeného aurora četl.