Pražačka na vsi
Soňa Paleta
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509526/bmid_prazacka-na-vsi-3zt-509526.png
3
77
77
Po vystřízlivění z desetiletého mejdanu se Brenda spolu se svým mužem rozhodla vyměnit garsonku v pražském paneláku za dům na venkově. Dohnala ji k tomu tehdy roční dcera, touha po zahradě, silných zdech a volume doprava. Jediné, co nalezli, byla uřvaná hospoda, osmdesátkové hity z místního rozhlasu, osamělost a bezmoc. Zatímco někdo objevuje svoje já na cestách nebo u terapeuta, Pražačka se – ponechána sama sobě napospas – hledá na vesnici.... celý text
Přidat komentář
Nevím, na jednu stranu jsem si ze začátku myslela, že to ani nedočtu, na druhou stranu mě konec bavil. Čekala jsem možná trochu něco jiného, ale celkově čtení nelituju, tak si čtyři hvězdy kniha ode mě zaslouží. :-)
Vtipné, někdy smutné vyprávění o vysněném životě na vsi, který je vlastně úplně jiný.
Obcas jsem se zasmala, obcas zamyslela nebo dojala. Ale vysledek je tak na tri a pul hvezdy. (Jasne uvedomuju si, ze ja sama bych nenapsala ani fň, tak co mi dava pravo kritizovat...) Kazdopadne cekala jsem trochu vic, neco jako styl Autismus a Chardonay...
Na knížku jsem se velmi těšila, ale trochu mě zklamala. Příběh nebyl špatný, ale časté přeskakování k životu v Americe mě trochu nudilo, humor mi nepřišel až tak vtipný
Začala jsem číst a asi v polovině knihy zjistila, že ji nechci přečíst rychle, na jeden zátah, tak to bylo totiž napínavé. Dávkovala jsem si jednotlivé kapitolky, smála se i zaplakala. Je to kniha dojemně niterná, ale ne na první pohled nebo první přečtení. Škoda, že tak krátká.
za ústřední myšlenku románu považuji "hledání - a nenalézání - svého místa ve společnosti", sebeironizujícím způsobem autorka/vypravěčka poukazuje na oboustrannou neschopnost přijmout, resp. sžít se s jinakostí - odlišnou a specifickou z hlediska sociální, místní, kulturní aj. vyhraněnosti, tzn. "nenalézá sebe sama" ani v rodných Čechách, ani v Americe; ani ve městě, ani na venkově; a nadto se ztrácí i ve svých společenských rolích, z nichž volí extrémní polohy (studentka cestující za prací a poznáním za moře, alternativní matka a mladá manželka)
možná že snaha zapadnout do autonomní skupiny vyžaduje nejprve změnu já ve smyslu přizpůsobení sebe sama skupině, nikoli primárně prezentovat vlastní jinakost v odlišnosti jako výhodnou vstupní hodnotu
čtení ve formě románu mě nebavilo, hodí se spíše jako krátké fejetony na nějaký blog, potěší zejména osoby, které se v textu poznají, které byly reálným předobrazem jeho postav
Knihu jsem zhltla jedním dechem, vtáhla mě do života jednoho manželského páru, který se přesytil pražským bohémským životem a zatoužil po blaženém klidu na venkově. Střet s mimopražskou bublinou je trochu vystřízlivěním, otevře jim oči, že na venkově není vše idylické, jak se píše v románech. Autorka popisuje svůj životní restart, který je někdy dost drsný, místy si doslova hrábne na dno.
S nadsázkou i s humorem popisuje svoje zážitky a zkušenosti, svoje přesídlení na nejmenovanou českou vesnici prokládá se zážitky s ročním pobytem na americkém venkově. Tolik rozdílností a přece v něčem podoba. U knihy jsem se zasmála i uronila slzu, doporučuji!
Autorka nás tak seznamuje s běžnými venkovskými peripetiemi. Je to taková oddechovka na odreagování u které se občas zasmějete. Kdo zná život na vesnici, tak ho některé situace nepřekvapí jako Brendu a její rodinu. Nesedla jména postav, ale to je asi můj problém.
Kniha se dost vymyká těm, které běžně čtu. Musím přiznat, že na začátku jsem si nebyla jistá, jestli ji vůbec zvládnu přečíst, ale pak mě pár věcí zaujalo a čtení odsýpalo, takže jsem tuto jednohubkou zvládla pokořit. Jde o časově nijak specifikované, nahodile působící příhody o běžném životě na vesnici z pohledu lidí, kteří se do ní přistěhovali. Občas jsem se zasmála, někdy smutnila, leccos mě zaujalo, ale tento styl vyprávění mi prostě nesedí. Postavy mi však i během tohoto stručného vyprávění přirostly k srdci, takže autorka nejspíš věděla, co dělá.
Za mě a to bez nadsázky, léčivé čtení Vše co život bere a dává....Krásná kniha o cestě z města na vesnici, o hledání sama sebe, svého životního prostoru. Vesnice utopená v lesích, kde končí všechny cesty. Za nimi jen neskutečné lesy.... No jo, ale jak se popasovat s lidmi okolo, sousedy ,denním rytmem a všemi těmi obyčejnými starostmi běžného žití? Vřele doporučuji, čtivá reprospektiva života jedné rodiny.
PS: Tohle není objektivní recenze, neb znám jak místo tak lidi co v příběhu vystupují a mohu říci, že je to čistá pravda Krásné čtení
Kniha u které se zasmějete a pobavíte.Příběh jednoho páru,který žije v Praze na Spořilově v paneláku ,aby utekli chaosu ve městě, vymění byt za chalupu na venkově-ovšem ,není to co očekávali.V této malé knížečce /vhodné velikostí do postele před usnutím/ najdete beznaděj,radost i smutek-to vše se do příběhu vešlo.
Nasmála jsem se. Není to nijak objevné, ale milé ve své jednoduchosti a trefnosti.
Neskutecne dobre popsany pribeh mladeho paru z Prahy, ktery se dobrovolne odstěhuje na vesnici. Kniha obsahuje vtip, napeti, smutek, radost a celkove hodne emoci. Tesila jsem se z kazde stranky! Hned bych si s chuti precetla pokracovani.
Sympatická je i velikost knizky a grafika. Vrele doporucuji.
Na mě byla kniha trochu víc ponurá, než jsem čekala. Ale četla se velmi dobře, i jsem se zasmála. Jen pár větných spojení jsem občas nepochopila hned, ale vzhledem k prvotině, je to skvělá práce. Navíc se téma velmi trefilo do mého tématu. Jsem Pražačka na vsi, ač trochu jinak. Takže prostě jsem musela číst. Přečetla jsem za tři dny, nemohla jsem přestat číst. Mohlo by být pokračování.
Takové vyprávění ze života a ty já mám ráda. Jednohubka na večer, doporučuji.
Skvěle a vtipně napsáno a popsáno. Svižné, ale nikoli povrchní. Zábavné, ale i dojemné. Opravdové. Těším se na další knížku!
Rádoby vtipná kniha, ale humor trochu vynucený.
Preskakovalo se sem tam .Chvili Amerika, chvíli vesnice..Na knihu jsem se těšila ,ale trochu mě zklamala.
Pražačka na vsi
Téma mě zaujalo, protože člověk (Pražák) ty střety s venkovským prostředím vnímá. Asi to bylo autentické (pocity vypravěčky, která přichází o iluze, kamarádky...), ale nějak mi ta její rodina k srdci nepřirostla. Hluk z hospody jí vadil, ale jak sama přiznala, z hospod v Praze chodila nad ránem a řvala taky. Mám zkrátka pocit, že hrdinka knihy je nadřazená ostatním. Hudba je dobrá jenom ta, kterou poslouchá ona sama... Ale koneckonců každý jsme trochu sebestředný. Ale když je autorka humanitně vzdělaná, mohla si pohlídat spojení detoxikační kůra - prostě s ú!