Prázdniny
Blexbolex
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368790/bmid_prazdniny-47N-368790.jpg
4
11
11
Jako každý rok tráví holčička prázdniny u dědečka. Jednoho dne za ní ale přijede nečekaná návštěva. Vždycky měla dědečka, zahradu, pole, jezero i slunce sama pro sebe, a teď se o všechno musí podělit s tím podivným nemotorou, kterému každou chvíli něco vypadne z chobotu a který si myslí, že by se mohl stát jejím kamarádem. Je to otrava. Až do té doby, než spolu všichni vyrazí na slavnost... V nejnovější knize se Blexbolex zbavil slov, a vytvořil tak obrazovou poctu prvním komiksům z počátku 20. století.... celý text
Přidat komentář
Výstižně popsáno už níže. Blexbolex je prostě originál, zjev v tom nejlepším smyslu slova. Jeho vizuál je geniální, líbí se dospělým i dětem. Jen zrovna v tomhle případě bych si přála zajímavější vyústění příběhu, dcery z toho byly trochu zklamané.
Uznávám, že jsem zmlsaná papula, protože nebýt očekávání výraznější nadstavby, s klidným svědomím bych Prázdninám dal i pět hvězd. Výtvarné zpracování je totiž fantastické, přičemž velké plus je, že autor dokáže odvyprávět sto dvacet stran bez pomoci jediného slůvka. Klobouk dolů. Zklamala mě však pointa, lépe řečeno absence originálnějšího ponaučení. Jistě, základní vzor tam je, ale pro dětského čtenáře je to poněkud sofistikované - musel jsem večer svým dětem vysvětlovat, ale možná s tím má co dělat jejich chápavost, ne autorská komplikovanost. Dospělý by zas podle mne uvítal něco víc, než očekávanou tečku, k níž se děj schyluje od prvního konfliktu.
Jinak ale spokojenost, listy jsem hltal jeden za druhým a umělcova fantazie mi v mnoha ohledech učarovala. Tenhle Blexbolex, kdyby se pustil do hororu, o noční můry bych měl postaráno - ta kombinace dětské nevinnosti, jasných barev, neurčitých motivů a roztomilých detailů, by z jeho příběhů totiž mohla udělat nádherně strašidelnou jízdu.
Tak tohle pro mě bylo zklamání. Příběh zvláštní, chování protagonistů také a konec příběhu? No... Asi opět řeknu to slovíčko, které používám, když mi něco nesedlo a nechci to odsoudit či rovnou torpédovat - takže taky zvláštní. Je možné, že autor své obdivovatele má, ale my se syny jimi nebudeme. Asi jsem se příliš namlsala poetikou příběhů Daisy Mrázkové či Pavla Čecha (tam jsou bonusem nádherné a dokonale vymazlené ilustrace se spoustou detailů a jinotajů). Vlastně me napadá spousta knih, které jsou podobného stylu a sedly nám mnohem více...