Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539919/bmid_prazdniny-v-evrope.png
4
1602
1602
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Cestopisy prince Ládíka jsou jak to nejhezčí pohlazení po duši, navíc vyvážené ve vtipnosti, zajímavostech, historii i postřezích o daných zemích. Další skvělé čtení, po kterém se mi chce někam vyrazit. Klidně hned, s rýmou a kašlem.
Ve svém cestovatelském počinu Prázdniny v Evropě autor nahradil pěší putování autostopem. Tentokrát to vzal přes Polsko a Pobaltí do Skandinávie, vzápětí se letecky přesunul do Atén a poté přes Balkán, Ukrajinu a Slovensko domů.
Rozhovory, které vede Ladislav s řidiči zastavených vozidel, čtenářům vtipně přiblíží mentalitu lidí navštívených zemí. Některé zážitky jsou méně uvěřitelné, ale o to tu nejde. Tohle ani není klasický cestopis, podle kterého si budete plánovat cestu. Tato kniha především baví, vyloudí vám úsměv na tváři. Výborné a trefné jsou různé historické a kulturní poznámky k daným zemím.
Prázdniny v Evropě přináší pohodové počtení, při kterém se zasmějete, dozvíte něco nového a někomu četba možná dodá i novou chuť k cestování :-).
Cestovatel Ladislav Zibura se vydává na cestu po Evropě, ale nejezdí karavanem nebo autem. Jezdí stopem nebo jde pěšky. Jeho cesta začíná v Polsku a po 2 měsících končí na Slovensku, odkud se jen dostane zpět do Česka. Při cestování potkává mnoho zajímavých lidí. Někdy to pro stopaře musí být zdlouhavé, když čeká několik hodin, než mu někdo zastaví. Ladislav se dostává na místa, která chtěl za život vidět. V knize jsou barevné stránky, na kterých najdeme vysvětlivky různých slov, dějů historie nebo otázky, které si při čtení můžeme pokládat. Na to, že cestopisy nečtu, tak tento mě zaujal tím, že má v sobě kus humoru a dnešní řeči. Ladislav Zibura napsat také další cestopisy. Takže cesta po Evropě nebylo jeho první cestování na vlastní pěst.
Poprvé jsem četla knihu od Ladislava Zibury a mile mě to překvapilo. Já obvykle cestopisy nečtu, ale tento mě zaujal. Líbil se mi styl psaní autora, občasné vtípky, stručnost, přirovnání. Knihu obsahovaly také nádherné ilustrace které pomohly se do děje lépe vcítit. Musím zmínit časté okénka zajímavostí, například o městě kde se právě autor nachází atd. Do děje jsem se lehce vcítila a knihu si užila. Rozhodně doporučuji všem věkovým kategoriím. Mám v plánu další knihu od tohoto autora.
Mám Ladislava Ziburu a jeho knihy i besedy ráda. U této knihy mi ale přišlo, jestli už by se neměl posunout do další životní fáze. Ta osamělost z toho "čouhala" na mnoha místech. A přitom stačilo sednout do jakéhokoliv dopravního prostředku a dojet za svou přítelkyní...
Asi nelze být celý život "mladým vtipným cestovatelem"...
V této knize se mi nejvíc líbily "faktografické stránky", kde stručně a jasně shrnuje vědomosti související s jednotlivými zeměmi nebo s cestováním obecně. Takhle se v jedné z nich dívá na naši republiku:
"Tak často mluvíme o malé české zemičce a malém českém národě, až by si jeden mohl myslet, že to je pravda. Ale není. Na evropské poměry totiž počtem obyvatel naopak patříme mezi velké země. Z padesátky evropských národů jsme zhruba třináctým nejlidnatějším. Méně lidí než v Česku žije například v Portugalsku, Švédsku, Rakousku, Maďarsku, Bělorusku, Bulharsku, Finsku, Norsku nebo Irsku. Nadprůměrné je Česko i celosvětově. Ze zhruba 230 zemí světa asi 87. nejlidnatější. Aby toho nebylo málo, „naše malá zemička“ není ani malá. Co se týká rozlohy, je Česko v rámci Evropy dvacáté – tedy lehce nadprůměrné. Malí nejsme dokonce ani vzrůstem: Češi patří mezi deset nejvyšších národů světa."
Začátek mi přišel takový rozvláčný, poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Nicméně když jsem se dostala přes cestování Polskem, tak se to zlomilo a zbytek knihy jsem přečetla během dvou dnů.
Co mi trochu vadilo, bylo přeskakování. Nedělo se to moc často, avšak jsou místa, kde na sebe text nenavazuje. V jednom odstavci je ve městě A a v dalším už někde úplně jinde...
Humor, kterým je povídání protkané, nemusí sednout každému. Přiznám se, že na začátku mi to přišlo takové na sílu. Jak kdyby se autor nemohl dostat ke svému stylu. Ale stejně jako čtivost, i tohle se zlomilo poté, co odcestoval z Polska xd
Jinak nevím, jestli si toho někdo všiml, ale v první části se docela dost zmiňuje o své přítelkyni. Následně se však dozvíme, že měl nějaký třídenní románek v Talinnu, a přítelkyně mizí ze scény xd
Abych to shrnula, tak kniha se mi líbila. Méně než 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale přesto líbila. Jde vidět, že se autor někam posunul a svou tvorbu ubírá určitým směrem. Což se ne každému může líbit, viz některé komentáře níže, avšak já bych to asi nekritizovala. Je na něm, o čem chce psát.
Poslední, co bych zmínila, jsou krásné ilustrace, které se v knize vyskytují. Je to pastva pro oči. Celkově je kniha dobře graficky zpracovaná a jde vidět, že si s tím nakladatelství dalo práci.
„Vojto, a není ti tady smutno?" vyzvídal jsem později od kamaráda v rozpálené sauně.
„To víš, že je. Ale kdybych tady nebyl, nevěděl bych, že mi Česko chybí. Tak jsem rád, že tady jsem," usmál se.
K této knize jsem se dostala přes čtenářskou výzvu. Zase se mi potvrdilo, jak úžasný je to projekt. Už nějakou dobu mám heslo " Když ti nejsi úplně cajk, čapni Backmana". Teď přidávám "... nebo Ziburu". Skvělá kniha. Moc jsem se bavila a určitě brzo sáhnu po další, i když v cajku budu.
Až na pár trochu křečovitých vtípků vlastně nemám co vytknout. Bavila jsem se celou dobu, moc se mi líbily medailonky o zajímavostech jednotlivých míst a událostí (googlila jsem při čtení jak divá a dozjišťovala si podrobnosti) a chtěla bych hned do některých zemí vyrazit taky. Navíc je kniha krásně graficky zpracovaná.
Ladu Ziburu
mám ráda. Byla jsem i na několika jeho přednáškách. Ty první se mi líbily nejvíc - šel s kůží na trh a nevěděl, jak ho veřejnost přijme. Teď už mi z toho trošku čouhá bysnys. Ale dobrý, proč ne. Když mu to jde...
Poslouchala jsem CD namluvené Pisarikem a pobavilo mě to.
První knížka Ládových dobrodružství, kterou jsem na doporučení přečetl a nelituji. Autor vtipně a zapáleně popisuje cestování autostopem napříč Evropou. Popisem míst, příhod a charakterů řidičů Vás Láďa vtáhne do děje a nepustí. Velmi oceňuji faktické vsuvky k jednotlivým zajímavostem.
K rozečtené knize a celkově k Ziburovi jsem se vrátila po nějakých 3 letech a dočtení knihy jsem si opravdu užila. Zasmála jsem se, něco i naučila o popisovaných zemích, knihu jsem zavírala s lehkým srdcem. Jako vždy, Zibura vtipně a velmi trefně vykreslil procestovaná místa a lidi, které v nich potkal, a předal dál onu euforii z cestování. Byla to skvělá volba na uzavření letní cestovatelské sezóny. Už se těším na autorovu novou knihu vycházející v říjnu.
Zase nezklamal. Mozna trochu na jedno brdo, ale kniha stoji za to. Vybrouseny jazyk, cerny humor, stripky realii a historickych vsuvek, ktere jsou pro pochopeni jednotlivych zemi nadmiru dulezite.
"Podivej, my jsme zazili valku. A ze si zvyknes se zbytecne nebat, to je jedna z mala dobrych veci, ktere ti detstvi ve valce prinese." Snad si to deti na Ukrajine reknou uz brzy.
Ps.: miluju ilustrace Tomski&Polanski
Tohle fakt nepotřebuju číst, zibura a jeho Česko bylo v pohodě, ale tohle fakt ne. Žádná úcta k polské víře, jeho rádoby humor je fakt v tomto kontextu ubohý.
Uchokniha, načtená dalším cestovatelem Martinem Písaříkem. Vtipná, jednoduchá, a ocenila jsem kromě příběhů i začleněné střípky reálií z procestovaných zemí.
Správná volba na prázdninovou cestu autem ... (sice jsem plánovala, že když konečně budou dorostenci připoutaní v kabině auta a tedy nebudou moct utéct, pustím jim nějakou klasiku... třeba Steinbecka nebo Čapka..., pak rozum zvítězil nad naivitou, a povedlo se mi díky Ziburovi dosáhnout toho, že mládež si při zapnutí přehrávače nenarvala do uší airpody, nýbrž poslouchali a bavili se s námi rodiči :o)))
Na tuhle knihu jsem se dlouho těšila a když jsem se k ní dostala, četla jsem ji pomalu a každou stránku si užívala plnými doušky. I přesto jsem ji přečetla poměrně rychle, jelikož autorův humor a styl vyprávění mě prostě baví.
Cestopisy obyčejně nečtu, a proto mě i samotnou překvapilo, jak jsem se bavila u knihy Prázdniny v Česku. A Prázdniny v Evropě nezklamaly. :-)
Recenzi zakončím velkým doporučením této knihy.
Ja sa priznám, že najskôr som absolvovala jeho prednášku a tam som sa toľko nasmiala, že som si povedala, že knihu si rozhodne musím prečítať a dozvedieť sa i ostatné príbehy, ktoré popisujú jeho celú cestu krížom krážom Európou. I keď poznáte Európu a mnohé krajiny ste iste i navštívili, garantujem vám, že i tak sa budete baviť a dozvediete sa veľa nového. U Ziburu je najlepšie to, že on navštevuje práve tie miesta, ktoré bežný turista ani nepostrehne, o to je ten zážitok autentický. Ako i v predošlých knihách, som sa i tu veľmi bavila a smiala tak moc, že sa po mne ľudia obzerali :D
Tuto knihu jsem poslouchala v audioverzi a v této formě se mi moc líbila. Byl to pro mě první cestopis, do kterého jsem se kdy pustila a nebyla jsem zklamaná. Navíc musím ocenit, jakým stylem autor píše i to, jak je kniha protkaná humorem. Jediný osobní problém, který s touto knihou mám, tkví v autorových občasných poznamkách vůči vzhledu žen. Měla jsem pocit, že vzhled žen hodnotil pro mě osobně až příliš, ale je to velmi individuální názor. Knihu vám mohu doporučit, jen vás možná občas ze zážitku vyruší nějaká ta autorova poznámka.
Štítky knihy
Evropa cestování cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Tato kniha je moc pěkná. Osobně se mi víc líbila pěší putování, ale tady je Ladislav zase zřetelně vyzrálejši a kniha má zas jiný půvab. Nemůžu řict, ze bych se u jeho knih tloukla smíchy, ale je to pro mě takové milé pohodové čtení.Četla jsem teď znovu jeho knihy všechny od začátku a nyní se chystám na tu poslední, tak uvidíme.....