Prázdniny v Evropě

"Princ Ládík" Zibura mě baví. Mám ráda jeho styl psaní, ten životní optimismus, pohodu a nadhled, kterým jsou knížky prošpikované. Moc jsem se těšila na Evropu, i díky tomu, že je mi nejbližší... Bohužel mi přišla ze všech knih nejslabší. Pořád je to vtipné a milé, ale tak nějak zrychlené, jako kdyby všechny ty země prosvištěl rychlíkem s dvěma třemi zastávkami. Chybí mi tu ta atmosféra a pocit, že pochoduju po jeho boku, jako bylo třeba v první knize.

Nelze tomu nic vyčíst. Ilustrace velmi působivé. A text? Je to roztomilé, vtipné a zajímavé. Při čtení knihy jsem hned dostal chuť podniknout něco takového.

Ziburovy knihy, stejně jako přednášky, mám rád. Tahle byla oproti předchozím rozdílná ve dvou věcech - zdálo se mi, že takovým jejím leitmotivem byla samota. Nevím, z jakého důvodu, ale o samotě se Zibura zmiňoval na spoustě míst, někdy i s delšími úvahovými pasážemi. Nepopírám, že i mezi spoustou lidí se člověk může cítit sám, ale do odlehčeného stylu, jakým jsou jeho knihy psané, mi to nějak nesedělo. Druhou věcí pak byly faktické "vstupy" - objektivně podávané informace o konkrétním místě. To jsem ocenil velmi, tahle novinka mi přišla skvělá, protože doplňovala subjektivně zabarvené vyprávění o trochu té faktografie.

Pohodové vyprávění o pohodových lidech s optimistickým závěrem, že lidi jsou hodní, a starým dobrým klišé, že všude je dobře, ale doma přece jen nejlíp (jen vám nic neuteče, když odtud na chvíli zmizíte).

Hledala jsem nějaké příjemné nenáročné prázdninové čtení. A Prázdniny v Evropě toto opravdu splňují. Byla to má první kniha od Zibury a myslím, že budu číst i další - prázdniny - neprázdniny.

Přečetl jsem všechny knihy LZ v pořadí, jak je napsal. První jednoznačně nejlepší, pak to mírně upadá. Bohužel jsem nepřišel na chuť jeho stylu humoru, dokonce mi připadalo, že z jeho snahy být za každých okolností vtipný se stává křeč a někdy jsem se cítil i trapnost. Méně sebestřednosti by také neškodilo. A rovněž jeho tzv. filozofování mě neuchvacovalo, ale asi proto, že jsem se s jeho závěry a názory moc neztotožňoval.
Na druhou stranu je vidět, že má rád češtinu a umí ji dobře využívat. Jinak pozitivně hodnotím zajímavé informace ze života místních lidí, určitě jsem rád, že jsem na jeho knihy narazil.

Pohodové , vtipné čtení k bazenu, na dovolenou, nebo jen tak, pokud se chcete zasmát

Příjemné prázdninové čtení. Z autorových cestopisů se mi tato líbila nejvíce, nejspíš je to dáno pestrostí navštívených zemí, přesuny stopem (to si jeden krásně vzpomene na ty stopovací hodiny na opuštěných finských cestách), vtipně, výstižně a bez předsudků zachyceným kontrastem mezi severem a jihem. Nevím, jak bych knihu hodnotila, kdybych sever i Balkán nikdy nenavštívila, ale takto mohu jen obdivovat, jak se autorovi podařilo přesně na pár větách zachytit povahu lidí i oblastí.

Průměrný cestopis. Škoda, že autor místo ilustrací nedal do knihy fotografie ze svého putování. Sám v knize popisuje co vše viděl a vyfotil, já bych pak možná přidal i o bod více.

Není to moje první kniha od Zibury, ale díky destinaci mi je nejbližší. A miluji ty ilustrace!

Audiokniha
Můj první Zibura a hned trefa do černého. Přiznám se že jsem se u poslechu audioknihy smál nahlas jako ještě snad u žádné jiné knihy. Je sice pravda že nevyhledávám v knížkách humor, spíš naopak.
Rozhodně doporučuji a určitě se časem vrhnu i na další cestovatelské kousky.

Přečetla jsem všechny cestopisy od L.Zibury a pořád se mi jeho styl hodně líbí. Tohle je navíc cestopis z míst, kam bych se také mohla podívat, už mám pár tipů v cestovatelském sešitku. Už se těším, až Ládík zase někam vyrazí a napíše o tom ;-)

První kniha, kterou jsem od Zibury četla a musím říct, že jsem se nasmála. Strašně se mi líbí jeho styl psaní. Bylo zajímavé číst o Evropě, ale úplně jinak. Zibura vůbec nechodí na nějnavštěvovanější místa. Naopak čtenáří přiblíží úplně jiný pohled na danou zem. Moc se mi líbily i rozhvory s místními lidmi. A co opravdu obdivuji, je jeho odvaha sednout si do auta úpně cizímu člověku. Určitě si od něj pořídim ještě nějakou knihu.

Jako všechny od tohoto autora je knížka vtipná, člověk se spoustu dozví a zároveň si odpočine. Pro lidi, kteří rádi cestují je to skvělé čtení.

V první řadě musím poznamenat, že jsem se na tuto knížku moc těšil. Od té doby, co jsem sjel všechny předchozí Ladislavovy cestovní deníky, jsem se stal pochopitelným fanouškem. Navzdory tomu mám pocit, že Prázdniny v Evropě jsou prostě něco jako čtvrtá deska kapely.
Ta první vznikne spontánně a s chutí, a jakákoli zaškobrtnutí vynahradí autorův zápal a neotřelý pohled na svět. Taková byla knížka 40 dní pěšky do Jeruzaléma, která pravděpodobně už zůstane nepřekonána.
Ty další desky (zde knihy) už vznikají proto, protože se to očekává. Spontánnost tak ustupuje před plánem a nutností vydat něco dalšího. A tak to pokračuje dál, až k poslednímu počinu, který je... no prostě profesionální, ale taky trochu předvídatelný, trochu recykluje, a tu a tam jsem měl z některých částí i pocit, že už to chtěl mít cestovatel za sebou - a to byl pocit, který jsem u předchozích deníků neměl. Uznávám, že tomuto se asi v daném žánru a formátu příliš vyhnout nejde, ale tak nějak bych si ve skrytu duše přál, aby to šlo...

Poslouchala jsem jako audioknihu - krásně namluvená Martinem Písaříkem. Moc příjemný poslech, který člověka hned navnadí na další cestování. Moc příjemné je v tomto případě porovnávání mentality jednotlivých národů, kteří žijí vlastně nedaleko od sebe vrámci jednoho světadílu a přesto jsou v jejich smýšlení a přístupu k životu obrovské rozdíly.
Jen mě to utvrdilo v tom, že i "pouhé" cestování po Evropě může být plné dobrodružství a zajímavých zážitků.

Je to moje první kniha od "Ládíka" a mně určitě sedí. V některých zemích, které popisuje jsem sice byla, ale rozhodně ne autostopem. Takže tento úhel pohledu mi moje představy o různých státech ještě rozšířil. Už se těším i na další cestopisy.

Mám ráda všechny knížky od Prince Ládíka, ale tahle se mi líbila asi nejvíc. Možná je to i tím, že ze všech jeho destinací je mi Evropa nejbližší. Od předchozích pěško dílů je to něco trochu jiného, a Zibura se zdá dospělejší. Má laskavější humor a sem tam se zmiňuje také o místních zajímavostech.
A co na všech knihách miluju, jsou ilustrace. Ty jsou naprosto boží!
Doufám, že to není jeho poslední kniha. :-)

Já jsem moc rád, že jsem osobu Ladislava Zibury před nějakou dobou objevil. Je to velmi milý člověk, který píše parádní knížky. Prázdniny v Evropě bych možná označil i jako vrchol jeho tvorby, nechci však dehonestovat ostatní tituly.

Mám obrovskou radost, že Zibura v tomto díle popularizuje u nás nepoznané autostopování, na které má mnoho lidí v mém okolí negativní názor. Úplně mě tím navnadil k tomu, že si takhle Evropu také jednou projedu. Současná situace tomu však nenahrává, doufejme, že se cestovatelské brány zase brzy otevřou.

Musím také uznat, že mi Ziburův styl humoru neskutečně sedí. Je takový morbistický a občas i nekorektní... ale to já právě miluju! :D

Tady jeden příklad:
"Ladislave, malý syn mého bratra má zítra tu věc, jak na něj lijí vodu a rodina se modlí. Chceš jet s námi?" nabízel mi můj nový kamarád. Z kontextu jsem usoudil, že nemluví o waterboardingu, ale o křtinách. :D

Mimo jiné se také dozvíte mnoho zajímavostí, o kterých se třeba moc nemluví! Tento cestopis vás tedy rozesměje, naučí a otevře oči!

Opět parádní cestovatelská pohodička. Kniha je příjemná, vtipná. A donutila mě, abych se chtěla vydat do Litvy.