Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547439/bmid_prazdniny-v-evrope.jpg
4
1602
1602
Vložte řízek mezi chleby a vydejte se za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím s Ladislavem Ziburou. Tentokrát vás čeká 14 000 kilometrů stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z horkých Athén přes divoký Balkán, rodný střed a malebné Pobaltí až za polární kruh. Objevíte místa, která jste vždy chtěli navštívit, jen jste o nich dosud neslyšeli. A taky se přesvědčíte, že žijete na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s autorem a naprostá spokojenost. Přestože já bych v životě nestopovala, anebo právě proto, že to v životě nikdy nezaziju (nejspíš), tak jsem mu moc fandila a při každém stopovani přála co nejzajímavějšiho řidiče. Evropu mám hodně procestovanou, takže spoustu míst jsem si ráda připomněla a čtení rychle a příjemně uteklo za pár dní. Určitě si od autora přečtu i další knihy.
Moje druhé setkání děj zajímavý, vtipný a krásná ilustrace. Zde se především zaměřuje na stopování, v dnešní době pro mě nepochopitelné ( obdivuji odvahu)
Cestopisy ráda čtu po chvilkách - oddechová kniha.
Kniha Prázdniny v Evropě se mi ze Ziburových cest po světě líbila asi nejvíce. Postupně v nich dospěl a uklidňuje se. Už si nedělá takovou srandu ze sebe ani z ostatních, humor ale nechybí. Dozvídáme se spoustou zajímavých informací z celé řady evropských zemí. Svým konceptem se tak blíží klasickému cestopisu. Za zmínku jistě stojí i povedené doprovodné obrázky.
Zibura se čte snadno, jeho knihy jsou čtivé a stále vás zajímá, co dalšího se mu na cestě přihodilo, zároveň má skvělý humor... Doporučuju i jeho přednášky, na jedné jsem asi před 2 lety byla a za mě super- smálo se celé kino.
Mám ráda humor Ladislava Zibury. I když mám Evropu poměrně dost procestovanou, několikrát jsem si řekla, tak tam se musím jednou vydat. Knížka má pěkné ilustrace.
Můj šálek kávy stopování a spaní bůhvíkde není, a proto si o tom aspon ráda přečtu. Čtivé, vtipné a pro mě některé zajímavosti, o kterých jsem vůbec nevěděla. Ale mezitím jsem zvládla přečíst jinou knihu a k téhle se vracela.
Můj šálek kávy to tedy nebyl. Jako rodina jsme brali stopaře kdekoliv a kdykoliv, já potom také. Navíc jsem se jednu dobu nedopravovala jinak než stopem. Takže "poučky" pro stopaře pro mě byly zbytečné, navíc to, co autor popisuje, se stalo každému stopaři. Není vůbec pravda, že stopaře berou pouze Ti, kteří si chtějí povídat. A na co mi byly kratičké příběhy řidičů? Autorův humor mě brzy omrzel, navíc jeho sebevědomí občas hraničilo se sebestředností. A občas si v knize velmi protiřečil. Taky nemám ráda škatulkování typu "každý Švéd, každý Evropan, všichni stopaři, pokaždé musíme", atd. Chyběly mi tam dvě zásadní věci - rozpočet a doba, do kdy je třeba se vrátit. Jestli tohle Ladislav nemusel řešit, to se mu to cestovalo. Smekám před jazykovou vybaveností. Nechápu, co lidi žene cestovat a hned to sdílet na sociálních sítí.
V době, kdy Ladislav Zibura tuto knihu psal, jej asi nenapadlo, že pro nás bude brzy exotikou i krajina sousedního okresu, a že nejbližší státy jako Polsko a Slovensko budeme řadit do kategorie bájných zemí typu Atlantida a Eldorádo. Toto velkou měrou, ale také autorův vyspělejší styl psaní, přispělo k tomu, že mě jeho třetí titul bavil nejvíce. Normálně jsem se při četbě načapal, jak přemýšlím o čundru po Polsku. Co přemýšlel! Nad mapami nad internetu jsem se dokonce poohlížel po zajímavých lokalitách. Kniha není ale jen o Polsku. Ladislav stopoval nejprve z České republiky na sever za polární kruh, odkud letěl do Řecka, aby se zpět domů vrátil z jihu přes Balkán. Už samotný tento nápad, který (dle vyjádření autora) ušetří jednu letenku, mi přišel zajímavý. Četba nejen pro ty, jimž se nyní válí batoh ve skříni.
Čtivé, vtipné, moudré. Člověk se dozví i několik zajímavostí, které ho donutí si je "vygooglit" zdali je to opravdu pravda. Jediné, co bych knize vytknul je, že země z druhé půlky cesty po jihu Evropy, ačkoliv ani jim věnované kapitoly neztratily nic na humoru, byly popsány mnohem stručněji, než ty ze severu. Každopádně od Zibury opět super čtení!
Autor stále udržuje vysokou kvalitu humoru, textu i zpracování knihy a ukazuje, že na zajímavý kout a dobrého člověka můžete narazit kdekoli na světě; v tomto případě v Evropě. Nevýhodou pro mne bylo, že jsem před čtením knihy viděl zdařilou Ziburovu přednášku o jeho putování Evropou, takže jsem knihu s přednáškou občas srovnával a z pohledu zábavnosti u mne vyhrává přednáška.
Nicméně i tak mohu vřele doporučit jako kvalitní odpočinkovou knihu na noční stolek, která čtenáři připomene, že se máme na co těšit, až se ta hrůza přežene.
Opět velmi povedená a vtipná kniha. Člověk se pobaví a zároveň poučí. Jen mi chyběl pořádný úvod - začátek byl moc náhlý, stejnětak konec - moc rychlý a takový odfláknutý. A občas mi chyběla návaznost nebo jasný předěl přemístění. Ale celek je fajn.
Ilustrace od Tomski&Polanski jsou opravdu krásné a mapy v předsádce také.
P.S. Nadšení pro Litvu je nakažlivé. :-D
I po přečtení čtvrté knihy mne nepřestává Láďa Zibura bavit.Naopak možná mne právě tato kniha bavila ze všech nejvíc,možná to bylo proto,že procestoval a navštívil během relativně krátké doby hodně různorodých států a národů.U většiny jeho cestovatelských zážitků opět tiše závidím,ikdyž uznávám,že každý na takový to druh cestování stopem prostě není a tudíž opět před autorem smekám za odvahu.A taky díky za některé a tipy(např.observatoř v Kokinu,...) a za spoustů zajímavostí(např.Baltský řetěz,obec Lazarat a další).
První kniha od Ládi Zibury, kterou jsem četla a neposlouchala jako audioknihu. Mám ráda autorův smysl pro humor a vtípky. Tato kniha byla o to zajímavější, že se věnovala více státům a ještě evropským. Autor vtipně popisuje momenty stopování, zkušenosti s místními, místa, která navštívil a jídla, která vyzkoušel. Člověk si tak udělá počáteční obrázek o jednotlivých národech. Osobně bych uvítala víc faktických tipů, co navštívit a kam se vydat.
Ráda poslouchám rozhovory a přednášky autora, takže byla jen otázka času, kdy se konečně dohrabu i ke knížkám. A musím říct, že jsem nebyla zklamaná! Knížka byla vtipná, čtivá, plná zajímavých tipů. Jakmile to bude možné, určitě bych se ráda podívala k Baltu a do Rumunska... až tak mě knížka namotivovala:D
Knihy Ladislava Zibury, alias prince Ládíka, mě nikdy nezklamou. Záměrně jsem sáhla po jeho Evropské knize. Když už si mohu o svých cestovatelských plánech nechat jenom zdát, tak je příjemné o nich alespoň číst.
Co se mi na knihách Zibury líbí? Že jsou o obyčejných lidech, o zážitcích, které k cestování patří. Příjemných i těch nepříjemných. Že se Ladislav nechává lidmi inspirovat, že o nich píše laskavě a s láskou. Že si nic nedělá z nezdaru. Že se nechvástá tím, kolik kilometrů projel a co všechno viděl. Že bere cestování jako cestu k sobě sama. Že se umí na svět dívat pozitivně a s očima otevřenýma. A v neposlední řadě se mi hrozně moc líbí, jak jsou jeho "cestopisy" ztvárněny po výtvarné stránce. Dnes je již málo knih, které obsahují ilustrace. A jak jsem již u jednoho z jeho cestopisů psala, oceňuji fakt, že kniha neobsahuje fotografie. Ty jsou dnes součástí skoro každého cestopisu. Obrázky - to je jako za dob Karla Čapka a jeho cestopisů. A to jsou opravdové literární skvosty.
Pro mě byla kniha o Evropě srdeční záležitostí - Balkán miluji, mám ho skoro celý procestovaný, a když jsem si četla o místech, která také důvěrně znám, přesunula jsem se v myšlenkách do horkého léta a putování po horách (a někdy i po městech).
Pobaltí - to byla velká inspirace. Již několik let koketuji s myšlenkou navštívit pobaltský trojlístek Litva, Lotyško, Estonsko. Ládíkova kniha mě posunula ještě o kousek blíže k uskutečnění tohoto plánu.
Už aby bylo po krizi a my mohli vyrazit vstříc dobrodružství.
Děkuji za milé čtení.
Jak on to dělá, že dokáže z každého místa, člověka a zážitku vytáhnout to maximum? Člověk se baví u každého slova.
Že je Evropa úžasně rozmanitá, to se tak nějak ví. Že se tady skoro za každým rohem najde kus historie a zajímaví lidi k tomu, to taky. Že se nový místa nejlíp poznají, když mluvíte s lidma a chodíte tam, kam oni, to vám bude po přečtení cestopisu úplně jasný. Zapomeňte na exotiku, projeďte Evropu a budete plní zážitků.
Štítky knihy
Evropa cestování cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Od autora jsem přečetla všechny knihy. Tuto jeho čtvrtou knihu jsem dočetla dnes. A moc se mi líbila. Nevím, zda ne vyloženě nejvíce z autorových knih, ale je prostě skvělá. Opět moc hezky napsaná, nechybí humor, krásné ilustrace a moc se mi líbilo, že zde byla popisována i místa, která jsem dříve také navštívila (jen některá, ale i tak). Příjemná kniha, která mě potěšila, navíc v této jsou i zajímavé a popisné údaje, takže za mě super.