Pražská sonáta
Bradford Morrow
Meta Tavernerová žijící v New Yorku se nemůže věnovat kariéře pianistky, ale jednoho dne se jí dostane do rukou notový zápis hudebního díla z konce 18. století. Je to pouze fragment, třetina sonáty od evidentně geniálního skladatele. Metě se podaří spojit se starou dámou jménem Otylie Bartošová, jejíž rodině kdysi sonáta patřila. Když v předvečer okupace prchala z Prahy, rozdělila rodina dílo na tři části, aby se nedostalo nacistům do rukou celé, kdyby se snad útěk nezdařil. Meta se pokusí dát všecky části zase dohromady a vydává se do Čech. Co když se však jedna z třetin nenachází v Praze uprostřed Evropy, ale v městečku Prague, zapadákově v Nebrasce? Napínavý detektivní román o záhadě mistrovské sonáty, jejímž autorem by mohl být samotný Mozart.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
The Prague Sonata
více info...
Přidat komentář
Trochu rozvláčné, ale celkem zajímavé. Obdivuhodná je autorova téměř dokonale správný místopis Prahy :-)
Mohlo to být o něco kratší, přesto jsem si knihu přečetla s potěšením.
Pomalá kniha, ale příjemná. Po historické stránce to není nic převratného, vysvětlování našich dějin a kultury Čecha asi moc nezaujme, ale na druhou stranu je zajímavé číst to z pohledu cizince. Na své by si mohli přijít milovníci hudby. Co se týče příběhu, žádné velké zvraty nečekejte, ne že by se tam nedělo nic, ale celé to tak prostě nějak plyne, a i když jsou tam jedinci, kteří se hlavní hrdince snaží zkřížit plány, většinou jí všechno vychází a nějak nemáme důvod se bát, že se jí to nakonec nepodaří. Ale líbí se mi ta paralela hledání sonáty a hledání smyslu života.
Na jednu stranu je třeba ocenit, co všechno musel autor sesbírat, projet a nastudovat, aby tento příběh dal dohromady, a mohl by to být výborný příběh, kdyby autor uměl psát. Ale to neumí. Není schopen vystavět napínovou situaci, není schopen ani jednoho vtípku, a že by je mohl sázet lopatami, třeba na téma: mladá Američanka v Praze. (I když jeden tam je: když si čechoamerický novinář poplete klávesy a klávesnici, hahahaha!) Autor naprosto rezignoval na nějaký vývoj postav, u Wittmana - a že by to mohla být plnokrevná figura, která si projde morálním peklem - se omezil pouze na pár nicneříkajících "myšlenkových posunů". Navíc je kniha strašně popisná a táhne se jako přeslazený med.
Překvapilo mne, že Argo něco takového vydalo, pravděpodobně se nechalo nachytat na tom, že se 80% děje odehrává v Praze, jak geograficky, tak i dějepisně.
SPOILER! - - - Škoda, L. v. B. si pro svou první skladbu zasloužil lepší román...
Knihu jsem dlouho chtěla číst a díky skvělému obalu, si ji i koupit. Za to přečtení jsem ráda a také jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Poutavý příběh, od kterého se ale lehce odtrhnete, i když vás zajímá, co bude dál. Celá kniha je velmi klidná a dost popisná, což skvěle pomáhá vykreslovat celkou atmosféru knihy. Je to kniha, kterou si rádi přečtete za pohodového letního dnu a budete si užívat jejího příběhu. Celý příběh na vás působí poměrně realisticky, bohužel čím se dostáváte dál, tím víc máte pocit, že některé věci jsou realitě poměrně vzdálený.
Není to kniha, ke které si sednu a přečtu si ji znova, ať už kvůli velkému počtu stran, či kvůli příběhu, který opravdu stačí přečíst jednou. Jediný důvod, proč bych si ji pořídila, je tedy ta krásná obálka.
Celkově jsem si čtení užila a tomu, kdo nehledá pořádnou akci, můžu jen doporučit.
Bravurní kombinace fikce a skutečných reálií. Velmi zdařile odpracovaný román,pro který si toho autor nepochybně velmi mnoho nastudoval. Jazyk autora je bohatý a charaktery postav velmi uvěřitelné. Snad jen v některých pasážích jsem trošku pochybovala o tom, jestli by se to takto mohlo odehrát. Kniha pro mě nebyla strhující, dokázala jsem jí odkládat, ale přesto jsem se k ní ráda vracela zpět s pocitem příjemného, chytrého čtení.
Ač to tak na první pohled nevypadá, vyprávění o hudbě, Praze a přelomových českých dějinách byl zajímavě namíchaný koktejl. Vznikl tak zajímavý, poutavý i poučný příběh, který se navíc velmi dobře četl. Těšila jsem se na každou novou stránku.
Jelikož toho o klasické hudbě vím docela dost, knihu jsem si náramně užila. Byla v ní obsažena témata z tolika různých okruhů, a přesto to všechno do sebe zapadalo. Historie Československa, historie klasické hudby, muzikologie obecně, druhá světová válka atd. Neskutečně zajímavé počtení, i když chápu, že pro někoho možná až moc odborné...
Bohužel byla kniha strašně dlouhá a rozvleklá. Slibný příběh, dobrá zápletka, ale zbytečně moc stran a naivních popisů. Škoda, potenciál to mělo.
Do knihy se mi moc nechtělo,ale byla jsem mile překvapená.
Místy sice až moc odborná,ale jinak nemůžu nic vytknout.
Knihu jsem dostala jako dárek a moc se mi do ni pouštět nechtělo, neboť mě podle anotace nijak nezaujala.
O hudební teorii nevím vůbec nic, noty neumím ani na žádný nástroj nehraju a klasickou hudbu sice ráda mám, ale dostatečně ji ocenit asi neumím. Ale bylo to moc příjemné čtení. A i když je Pražská sonáta prošpikována odkazy a různými zajímavostmi s hudebního světa, kterému vůbec nerozumím, na čtení dalších stránek jsem se vždy těšila.
Líbilo se mi několik dějových linek v různých časových obdobích, oceňuju kolik si toho autor musel nastudovat, aby mohl psát o české historii, byť je sám Američan.
Příběh mi nepřišel nijak přitažený za vlasy, i když samo o sobě jde určitě o fikci. Líbil se mi i překlad a grafická úprava obálky.
Příjemná změna po všech těch detektivních příbězích, které se mi dostaly v posledních letech do rukou.
Tuto objemnou bichli psal autor prý 12 let, což je možné, neboť je nabitá informacemi o muzikologii a hlavně o československé historii (od vzniku ČSR, přes Mnichovskou dohodu, nacistickou okupaci, exilovou vládu v Londýně, atentát na Heydricha, poválečný vývoj, okupaci v roce 1968, po listopadovou revoluci). Podrobné jsou informace i o pražských památkách a uličkách, zejména na Malé Straně. Děj se odehrává v roce 2000, kdy mladá Američanka Meta pátrá po partituře sonáty, která byla v roce 1939 rozdělena na tři části. Jednu část dostala od české emigrantky z domova seniorů, které slíbí, že najde dvě zbývající. Více než Metin milostný život, který tvoří podstatnou část knihy, mě zaujaly retrospektivy ze života původní majitelky partitury Otýlie, která ji dostala od svého otce, který padl v roce 1918, a jejich přátel.
Knihu ocení spíše zahraniční čtenář, který se při četbě seznámí s českými dějinami 20.století.
Hrozná nuda, hrozná. Je to škoda takto zničit celkem originální a zajímavou zápletku. Hlavní hrdinka je nudná a bezkrevná a děj se hrozně vleče. Za sebe nedoporučuji, je to ztráta času.
Štítky knihy
Praha 20. století Československo vystěhovalci, emigranti hudební věda, muzikologie pátrání v minulosti klavír, piano Ludwig van Beethoven atentát na Heydricha Češi v AmericeAutorovy další knížky
2010 | Proutkařka |
2016 | Padělatelé |
2019 | Pražská sonáta |
Kniha je dlouhá, pomalá, a víc než "detektivní" zápletku sleduje osudy lidí, ale popisuje je krásně a mile.