Pražská svatba a jiné erotické povídky
Zdenek Merta
Zdenek Merta je vypravěč s darem veselé, dobromyslné ironie. V jedenácti smyslně laděných příbězích nešetří fantazií, předvádí muže a ženy v roztodivných situacích, v čase touhy někdy naplněné vrchovatě, ale často i komicky a hravě. Vždycky to však v povídkách jiskří napětím, jestli a jak dojde k odměně – nebo k potrestání. Někdy není úplně jasné, kdo koho svádí: v Letním příběhu to vypravěči tím nejhezčím způsobem natře dcera jeho někdejší známosti, kdežto v Halloweenu se české dívce napne lano životní pouti sice na západ, dokonce přes oceán, ale finále nečekaně zamíří do černé Afriky. Smysl pro rytmus prozrazuje na autora jeho hudební profesi a skladba příběhů připomíná dobře režírovaný koncert.... celý text
Přidat komentář
Chtěl jsem si přečíst něco od Patrika Hartla, ale nějak jsem si poplet jména a omylem si stáhnul do čtečky tohle. Což jsem zjistil až ve chvíli, kdy toto píšu.
Podle názvu to může vypadat na nějaké pořádné prasárničky, ale o sexu to moc není. V každé povídce je v průměru jedna věta, která se sexu týká, a to je ještě plná podivných metafor. Asi největší porno je povídka Příběh z červeného pokoje, kde je takovýto popis blowjobu:
Lokomoce maličko připomínala chod motoru vysavačů na mokré sání, ale zdálo se, že tento stroj vznikl v továrně Rolls Royce. Po dalších minutách se zvýšilo tempo, ocitli jsme se v kokpitu na okruhu Hockenheim a zrovna jsme předjížděli Fernanda Alonsa, který se zoufale a marně snažil vymačkat ze svého Ferrari větší výkon. Ale my letěli dál a těsně před momentem, kdy jsme překonali gravitaci, došlo k poslednímu zážehu atomového reaktoru. Ohňostroj na přivítání se rozprskl po obloze. Trysky Křižíkovy fontány explodovaly a barevné kapky vody se pomalým obloukem vracely na zem. Tsunami spolkla Thajsko.
Jsou to spíše příběhy o vztazích, kde mužští protagonisté bývají velmi dobře finančně zajištění, obvykle milionáři, a ženy jsou buď jakési éterické bytosti nebo nadržené ženštiny bez morálních zábran.
Čte se to sice poměrně dobře, ale s postavami jsem se nedokázal ztotožnit. Hlavně proto, že to byli převážně idioti a blbky. Ehm.
Dávám čtyři soulože z deseti.
No, opravdu mám ráda Mertovy muzikály, zvlášť Bastard se mi dostal pod kůži. Ale tohle ne. Ani obsah ani stylistika ani pointa, prostě nic, co by mě zaujalo.
Musím se přiznat, čekala jsem, že to bude horší. Ale stejně jsem přečetla jen pár povídek, abych si udělala obrázek a dál už mě to neláká.
Povídky mám ráda. Obdivuji ty, co dokážou v málo textu sdělit více. Podělit se o příběh, ovanout vás atmosférou, myšlenkou či pocitem, které vás donutí o tom přemýšlet. Takže jsem byla zvědavá jakou formou si s tím poradil pan Merta. Už z té pozice, že je skladatel, se předpokládá, že to se slovy umí. A jo, v tomto směru určitě nezklamal. Každá povídka je jiná, ale čtivá. Jen některé si mi líbily víc, byly takové promyšlenější, měly překvapivý závěr. A některé u mě nezanechaly žádný pocit. Ani zklamání ani radost ani přemýšlení, byly takové nijaké.
Štítky knihy
Praha povídky humor erotika hudba Valentýn
Autorovy další knížky
2014 | Pražská svatba a jiné erotické povídky |
2007 | Ryba z Havaje aneb Humu-humu-nuku-nuku-apua-a |
2015 | Hudba je zázrak |
2014 | Křížem krážem aneb Dobrodružství potulného muzikanta |
2015 | A byli jsme... |
Přiznám se, že kdybych knížku nechtěla použít do knižní výzvy, asi bych nedočetla... Začátek se mi docela líbil... Vážně moc se mi moc líbila pasáž, kde autor přirovnává ženu k houslím. - A pak se to všechno nějak začalo kazit... A na konci knížky už jsem autora nesnášela.
Dostal ode mě 2* jen za pasáž s houslemi. A že měl překvapivé závěry povídek. Jinak kdyby se mě někdo zeptal, jestli knížka stojí za přečtení, jenom bych zavrtěla hlavou...