Pražská zima: Osobní příběh o paměti, Československu a válce, 1937-1948
Madeleine Albright
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151732/prazska-zima-osobni-pribeh-o-pameti-ceskoslovensku-a-valce-1937-1948-151732.jpg
4
464
464
Knihu vzpomínek Madeleine Albrightové nejlépe přiblížil nedlouho před svým úmrtím autorčin blízký přítel Václav Havel: "Madeleine Albrightová napsala strhující příběh plný dobrodružství a vášně, tragédie a odvahy na pozadí okupovaného Československa během druhé světové války a následujících tří let, vedoucích k Únoru 1948. Ve své knize nabízí svěží, neotřelý pohled na události, jež formovaly její život a pozdější kariéru, a dovádí nás k hlubokému zamyšlení o mravních dilematech, které se projevovaly i v našich životech." Nakladatelství Argo vydává ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry Historie
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
Prague Winter: A Personal Story of Remembrance and War, 1937-1948, 2012
více info...
Přidat komentář
Při čtení některých částí jsem cítil tu bezmoc ve svém srdci tak silně, že jsem chvílemi musel knihu odložit. To nezažijete ani u čtení drsné severské krimi. Jen doufat, že historie se nebude opakovat, a že se nebude strkat hlava do písku.
Kniha dokáže opravdu zapůsobit a je čtivá.
Ve škole mě tato léta nikdy nebavila, nechtěla jsem se učit dějepis, politika mi byla a v podstatě je cizí dodnes. Nicméně díky této knize jsem pochopila některé historické souvislosti, kterých jsem si vědoma nebyla. Je fakt, že dějepis jsem se učila překroucený totalitním režimem, takže velmi pružně ohýbaný. Tato knížka je čtivá, zajímavá, psaná s nadhledem. Nečetla jsem ji naposledy, je plná informací, které si chci pamatovat a díky ní chci vědět víc.
Ačkoliv kniha na první pohled vzbudí možná reakce "proč to číst, to jsme se učili ve škole", nezaškodí nikomu projít ji až do samého závěru. Je primárně psána pro americké publikum, tedy poměrně obsáhlým úvodem do českých dějin se nenechme odradit - výborná kombinace vyprávění o samotném tématu prolínaném velmi osobní historií autorčiny rodiny míchá velmi čtivý koktejl nových informací o událostech, se kterými jsme se už mnohokrát setkali. A doslov - poslední kapitola je skvělou úvahou o nutnosti neustálého hledání pravdy a naděje, jak to dělaly velké i malé postavy vyprávěného příběhu, a díky tomu přežily a nesly obraz lidskosti dál; přislovečná třešnička na dortu si mne velmi získala. Rozhodně není třeba litovat času, který tomuto textu věnujeme.
Československo bylo vždy zemí velkých osobností. A Česko v tom pokračuje. Ve světě je jméno naší země známé díky lidem z mnoha oborů a je úžasné, když se někdo dostane do vrcholné politiky jiné země. Delší úvod v ničem nevadí, jsou zde obsaženy informace, které člověk nezná a to se jedná o jeho historii.
Kniha Pražská zima od Madeleine Albrightové má zdlouhavý úvod, za který se však autorka omlouvá neamerickým čtenářům. Po prokousání se úvodem jsem nadšená. Kniha nabízí skvělou kombinaci osobní a národní historie. Líbí se mi poctivá rešerše a zmínění spousty detailů. Je vidět autorčina láska ke své rodné vlasti. Já jsem ráda, že mám s autorkou stejnou rodnou zemi, mluví mi krásně z duše. Od této chvíle pro mě Masaryk, Beneš, Gottwald nejsou postavy z dějepisných knih, ale lidi z masa a kostí.
Přestože historické knihy nemám nijak zvlášť v oblibě, tuto jsem doslova zhltla a musím přiznat, že jsem se párkrát i zastyděla, protože plno věcí pro mne bylo naprostá novinka. A neomlouvá mě to, že jsem vyrostla v hluboké totalitě a tudíž jsme se o tomto období učili úplně něco jiného... Tím, že autorka historická fakta prokládala vzpomínkami své rodiny, bylo to pro mě čtivé a dost zajímavé..
Kniha popisuje velmi zajímavým způsobem vývoj Československa od první republiky až po nástup komunistické diktatury. Hlavním spojovníkem příběhů je minulost rodiny Korbelových a jejich prožívání eskapád, které si pro ně historický vývoj připravil. Kniha díky tomu není pouhým historickým vyprávěním, ale jedná se o velmi barvitý příběh. Čtenář byl tak vystaven příběhů jak nesmírné odvahy, tak také hanby. V každém případě se jednalo o oslavu humanistických myšlenek, na kterých bylo Československo vystavěno, a které stojí za to si připomínat.
Osobně tuto knihu hodnotím velmi pozitivně, četla se velmi dobře, ačkoli po četbě některých příbězích jsem si musel dávat pauzu. To není z důvodu literárního talentu autorky, ale spíše kvůli negativním okamžikům českých dějin.
Knihu jsem si vybrala díky čtenářské výzvě. Bylo to docela náročné čtení, ale byl to pohled na naše dějiny z jiné perspektivy ženy, která se v Československu narodila, ale trvale nežila, ale k důležitým dějinným událostem měla velmi blízko díky politicky činnému otci. Velmi zajímavé bylo sledovat osobní postřehy, její život rozhodně za zaznamenání stojí. Někdy je to skoro neuvěřitelné, co se může stát, třeba že se o svém židovském původu dověděla až v dospělosti. Každopádně z některých popisovaných dějinných zvratů až mrazí, když si člověk uvědomí paralelu s momentální neklidnou situací, jako je válka na Ukrajině nebo v pásmu Gazy, protižidovské nálady.kéž by se lidé už jednou poučili, třeba i z takovéto knihy!
Zajímavá kniha, která se četla velmi dobře, jen jsem očekávala trochu více že života autorky, než popis událostí, ale i tak to bylo zajímavé.
Paní Albrightovou jsem znala jen velmi povrchně skrze některé její výroky, které ke mně doputovaly a za které si mnoho mých sympatií nezískala... Náhodné setkání s touto knihou mi pomohlo zčásti rozptýlit prvotní špatný dojem z této dámy.
Původní důvod přečíst si někdy v budoucnu tuto knihu se otočila se Čtenářskou výzvou. Jsem nadšená že paní Albrightová sepsala podrobné události jen málo roků, které zamávali s naší zemí. Celé dílo je skvěle tím, že jsou zde myšlenky, jak by to bylo, kdyby...a současně příspěvky osobní přímo paní Albrightové. Knížka je protknuta fakty našich dějin a četla se skvěle.
Jsem moc ráda, že jsem tuto knihu objevila (díky čtenářské výzvě). Dozvěděla jsem se sposta nových podrobností o historii naší země. Jen mě trošku mrzí, že nebylo v knize více stran po roce 1948. Je pravda, že hodně lidí nerada slýchá o této době, ale i to je naše minulost a mělo by se o ní mluvit.
Myslím,že nejen američané neznají dokonale naši historii. I my bychom se jistě leckde přiučili.
Poutavě napsaný příběh, který by se měl stát povinnou četbou ...možná je i přínosnější než leckteré hodiny dějepisu.
Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Doplnila mi spoustu informací o vzniku republiky i období II. světové války, především o politickém pozadí této události. Poslední část po skončení války mi ale přišla nekonečná a já se těšila, až knihu dočtu.
Velmi poutavě napsána historie českých zemi v první polovině 20.století, mnohem zajímavější než učebnice dějepisu
Albrightová mně jako politička byla krajně nesympatická, ale její kniha se mi hodila do Čtenářské výzvy.
A musím uznat, byla to parádní a kvalitní četba. Všem doporučuji.
Doplnila mně další údaje o patrně nejtemnějším období naší země čili mezi lety 1937-1948. Objektivně dokázala zhodnotit naše přední politiky té doby - Beneše, Jana Masaryka i Gottwalda.
Nebojí se jejich oprávněné kritiky a nejen jejich ale i Churchilla, Stalina a Roosvelta a dalších.
Z chování ke konci války a poválečného období přeci jen malinko nekritická k USA, což ale lze chápat, sice dcera československého diplomata, ale přeci jen v podstatě celý život od 12 let prožila v Americe.
Dalším plusem knihy jsou její postřehy dítěte z onoho období, jak ona a její rodina prožívala válku.
Hezké jsou i fotografie.
Zajímavá mi především přišla část o Masarykovi a okolnostech jeho skonu. Nejen díky tomu, že Madeleine k němu měla díky svému otci poněkud blíž, ale především možná měla blíže k informacím ze svého postu ministryně zahraničí, těžko říct, ale tato část mi přišla tak nějak záměrně obalena mlhou...
Zaujímavé podanie našich dejín z pohľadu malého dievčatka. Autorka nezaprie svoj literárny talent. Je to pútavé čítanie a zároveň aj poučné. Je to také zhrnutie života v temných časoch našich dejín...
Kniha objevena díky čtenářské výzvě a mohu ji jen doporučit. Získala jsem další informace nejen o druhé světové válce. Líbí se mi prokládání skutečných příběhů nejen autorčiny rodiny. Časová osa českých dějin na konci knihy je super.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) paměti, memoáry Terezín únor 1948 Edvard Beneš, 1884-1948 Jan Masaryk, 1886-1948 židovství Madeleine Albright, 1937-2022
Autorovy další knížky
| 2012 |  Pražská zima |
| 2003 | Madeleine |
| 2010 |  Tajná řeč broží: Příběhy z mé šperkovnice |
| 2018 | Fašismus: Varování |
| 2020 | Peklo a jiné destinace |
Příjemná četba života rodiny paní Albrightové na pozadí nejčernější kapitoly našich dějin ve 20. století. Přiznám se, že pasáže o tehdejší politice mě nezaujaly tolik jako život autorčina otce, Josefa Korbela, poněkud nespravedlivě zapomenuté postavy meziválečné a poválečné historie. V Terezíně jsem nedávno našel pamětní desku zemřelým příbuzným paní Albrightové, což podnítilo můj zájem o tuto knihu.
Paní Albrightovou, první ženu v mnoha vysokých amerických politických funkcí, rodačku ze Smíchova a českou vlastenkyni jsme dodnes patřičně neocenili, přičemž právě ona s Václavem Havlem představovali onen étos 90. let a naději v lepší budoucnost.
V knize jsem opět našel několik pasáží, které by byly platné i v dnešní době. Zvláště autorčiny postřehy o Rusku v sobě nesou temné proroctví, které mnozí naši politici ignorovali. S postupem času vnímám výmluvy politiků, včetně našeho díky Bohu již bývalého prezidenta, že Putinovy úmysly nemohl přece nikdo předpokládat. Je to lež. Celé zástupy novinářů včetně paní Albrightové na toto nebezpečí upozorňovaly.
"Moskevské úřady se snaží vracet na své místo Stalinovy pomníky a ve školách vyučují pozitivní dějiny neboli rusocentrickou verzi historie. Máloco dokáže poškodit budoucnost více než když se děti učí odmítat minulost. V Evropě kalí vodu extremistické strany, jež nad oddanost demokratickým hodnotám stavějí národní identitu... Součástí života v současnosti není jen šovinismus, fanatismus a rasismus, ale i mučení, etnické mučení a genocida... Nezbývá než připustit, že jsme schopni se chovat neslýchaně krutě, nebo s ohledem na spravedlivé mezi námi přinejmenším v jistém stupni morálně zbaběle. Ve většině z nás je kousek zrádce, kousek kolaboranta, něco talentu pro ústupky zlu i nádech necitelného vězeňského dozorce. Kdo z nás nikdy neponižoval druhé když ne slovy a činy, tak alespoň v myšlenkách. Od porodnice až na smrtelnou postel si v sebou neneseme jenom něhu a světlo. někdo z toho usuzuje, že potřebujeme vládu silné ruky, ideologii, jež vše vysvětlí nebo poukaz na historickou křivdu, která může posloužit jako úběžník našich životů. Jiní se obírají minulost a jsou zoufalí, že se nejsme schopni poučit, čímž nás ovšem kladou na roveň laboratorním zvířatům, jež běží a běží v otáčivém kole a nikam se nedostanou... Pravdu nesmíme přestat hledat."