Pražské figurky

03.02.2020

V dřívějších dobách se společenský život neodehrával ve virtuálním prostředí, ale jen mezi skutečnými lidmi. Ulice a hospody se hemžily postavami, z nichž si některé zasloužily nejen pozornost, ale i věčnou připomínku ve formě podobných spisků. V tomto dílku jsou představeny jen některé z tehdejších "slavných."
I dnes však každý, kdo stráví část svého života v některém městě, brzy pozná, že se ony figurky nevyskytovaly jen v minulosti, ale patří i k dnešnímu životu. Možná paradoxně se o nich však v dnešní záplavě informací o nich už tolik nedozvíme. Bylo by to jistě taky zajímavé čtení.
Citace z úvodu stojí za zmínku:
"Bylo to roku 1865.
Ve chvalně známé Staroměstské pivnici, kteráž nacházela se v Jilské ulici, dlela jednoho večera veselá společnost, sestávající hlavně z mladých lidi, ponejvice studentů. Bylť hostinský Pěkný znám co přítel studujících, takže si získal svým dobrodušným chováním zvláště vůči studujícím příjmí „otec“ nebo jinak „táta studentů.“ Tam se scházela vždy četná společnost, zvláště mladších lidí, kteří rozjařeni dobrým mokem pěli národní písně. A kdo by byl tehdáž v hostinci nezpíval. Zpíval kde kdo, ať mladý, ať starý — vše jedno, pěly se písně národní, jimiž se náš národ probouzel k novému životu. Druh druha povzbuzoval v národním nadšení a byl to skutečně opravdový společenský život.
Nynější naše mládež nemá o podobném společenském životě ani ponětí. Kde jsou ty písně, ty krásné naše písně, které hlaholily den co den v našich hostincích? Kde to národní nadšení? Vedlo by nás daleko, kdybychom měli vypočítávati všecko, co se od té doby k našemu neprospěchu změnilo..."