Pražské jaro
Simon Mawer
Rodící se přátelství – a možná i něco víc – zpečetí oxfordští studenti James a Eleanor prázdninovým výletem do Evropy. Během stopování se rozhodnou zamířit do Československa, kde právě dochází k zásadním změnám a Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ se usmívá na svět kolem. Je léto roku 1968 a první tajemník britské ambasády v Praze Sam Wareham s cynismem diplomata sleduje vývoj v zemi. Do víru událostí ho však vtáhne živelná a idealistická Lenka, která u sebe také ubytuje oba anglické turisty. Společnost je plná očekávání, ale nad budoucností se již stahují mračna...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , OneHotBookOriginální název:
Prague Spring, 2018
Interpreti: Jan Teplý , Robert Hájek
více info...
Přidat komentář
Nemůžu říct, že by to bylo od začátku do konce strhující čtení, ale moji pozornost Mawer udržel. Je znát, že si dobře nastudoval reálie a vzhledem k tomu, že na rok 1968 nahlíží přes britské postavy tak trochu nezúčastněně, pocit zmaru vystihuje dost přesvědčivě. Jen mi vadilo, že závěr knihy nespěje k výraznější pointě a končí jako neuzavřená epizoda televizního seriálu.
Zvláštní a zajímavé, sledovat názor na invazi v 1968 z pohledu Brita. Kniha má pomalejší rozjezd, ale rozhodně není nudný. A závěr je vážně strhující. Autor výborně popsal zmatek, zoufalství, strach, nechápavost obyvatel, jako kdyby se ho to týkalo osobně.
Dva studenti putující Evropou, diplomat britské ambasády v Praze a několik obyčejných lidí svede dohromady děj této knihy v euforické době léta 1968. Události Pražského jara jsou nám, Čechům, důvěrně známá, ale líčení nečeského autora je naprosto strhující. Atmosféra naděje, nadšení mladých lidí pro Dubčeka, vidina uvolnění komunistického režimu a vzápětí krutá beznaděj a vztek z neomluvitelné okupace a ztráta svobody na předlouhých dvacet let.
Opravdu mistrovsky napsané a samozřejmě doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Skleněný pokoj |
2010 | Mendelův trpaslík |
2012 | Dívka, která spadla z nebe |
2018 | Pražské jaro |
2013 | Pád |
Simon Mawer je pro mne autorem, u kterého se nemůžete spálit a vše, co napíše, se pro vás stane literárním zážitkem. Asi i proto jsem se na Pražské jaro neskutečně těšila a vkládala do něj možná až příliš velké očekávání. A dostalo se mi sice jako vždy skvělé čtení, ale v konečném výsledku to nebylo "to nej", co jsem čekala. Jako by příběhu něco chybělo, "to něco", co vás nutí knihu neodložit, dokud nejste na poslední straně. To jsem u Pražského jara bohužel neměla. Celý děj plynul tak nějak konstantně ve stejném tempu a nebyla tam pro mne žádná očekávaná gradace, resp. události srpna 68 byly popsány velmi dobře, stejně tak jednotlivé postavy vykreslil autor vcelku bravurně, ale něco tam prostě chybělo, abych po dočtení litovala, že už je konec.