Pražské legendy
František Langer
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/100131/prazske-legendy-7-vydani-v-emg-1-vydani-100131.jpg
4
82
82
Praha, její kouzla a tajemství odpradávna inspirovaly přední české umělce. Patří k nim i významný spisovatel František Langer (narozen v Praze r.1885, zemřel r. 1965 tamtéž) a neméně slavný malíř a ilustrátor Cyril Bouda (narozen na Kladně r. 1901, zemřel v Praze r. 1984). František Langer se v knize, která spatřila světlo světa roku 1956, vyznává z hlubokého citu k rodnému městu, "nejkrásnějšímu na zeměkouli a v nejbližším vesmíru". Hrdinou jeho Pražských legend je prostý Pražan, který na sebe někdy bere podobu vodníka, jindy sochy na Karlově mostě. Jemný humor a poezii Langrova vyprávění podtrhují barvité ilustrace Cyrila Boudy.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha se mi dostala do rukou z knihobudky. Líbila se mi již obálka, tak jsem po ni sáhla. Bohužel musím hodnotit průměrem. V knize je cca 10 legend, celkem dlouhých. Věty mají dlouhé souvětí, takže se to špatně čte. Ilustrace jsou pěkné. Myslím si, že by se legendy dali zkrátit aspoň o půlku a do kratších souveti a pak by se to četlo mnohem lépe.
Kniha má nádherné ilustrace Cyrila Boudy, které jí přidávají kladné body. Pověsti jsou ale psané dosti staromódním jazykem a pro dnešní generaci jsou opravdu “hůře stravitelné”.
Celkově jsem čekala trochu víc.
Knížku jsem dostala někdy dříve k narozeninám. A to hlavně pro ilustrace od Cyrila Boudy. A když jsem přerovnávala knihovnu tak mi nějak padla do ruky a já si ji opět přečetla. A opět musím konstatovat, že je to příjemné čtení pro dospěláky, ale ne pro děti. Já si to užila , ale vnučce se to moc nelíbilo. (Za to ta jedna hvězdička dole)
Až na to, že nesouhlasím s autorovým názorem na Obecní dům (zajímavé, že dobové smýšlení o této stavbě bylo asi trochu jiné než dnes), to bylo nádherné počtení.
Langerovy Pražské legendy připomínají například Čapkovy či Ladovy modernizační pokusy s pohádkami, výsledek ovšem není tak přesvědčivý, byť se kniha rozhodně nečte špatně. První tři vodnické legendy mimo to poněkud připomenou i skvělé Drdovy Hastrmany. I srovnání s nimi ale vyznívá spíše v neprospěch Langerova opusu. Texty působí dosti náhodně a příležitostně. Jejich kvalita je přitom dosti různorodá. Například "Vinohradská legenda" je vskutku výborná, naopak "Pan Jindřich, vodník na Františku" či "Pražské děti a meč svatého Václava" jsou skutečně texty dosti těžkopádné, ten první patrně pro svou příležitostnost a ten druhý vlastně taky. Dobovými okolnostmi je sice pochopitelný vyhrocený český nacionalismus, byť se objevuje i jinde, například v "Bezhlavém templáři", z dnešního pohledu je ale naprosto anachronický. Kladem knihy jsou ovšem kongeniální ilustrace Cyrila Boudy, které mj. obsahují roztomilé drobné narážky, například v podobě Langerovy hry "Periferie", jíž lze zcela jednoznačně identifikovat na divadelním jevišti na závěr už zmíněného "Pana Jindřicha"... Celkový dojem: 70%
Nádherná kniha, byla radost ji číst. A ilustrace pana Boudy jsou prostě dokonalé, teď už se podobné málokdy vidí a je to škoda... Mně se nejvíc líbily legendy o pražských vodnících. :-)
Četla jsem knihu ještě jako dítě a hrozně se mi líbila- z velké části na tom měly podíl nádherné ilustrace. Teď,po víc jak 45 letech, jsem z ní znova unešená a vidím,kolik věcí mi tehdy uniklo,protože jsem jako dítě ty strašidelné a tajemné příběhy brala vážně,ale nedokázala jsem pochopit humor a ironii autora.
U Vinohradské legendy jsem se musela hlasitě smát tomu,jak málo se toho od těch dob změnilo,co se radních pánů a lidských povah týče celkově. Ano,přátelé,takhle se u nás staví. Vzhledem k tomu,že dle anotace je tato kniha prvorepubliková,měl by z nás tatíček Masaryk jistě radost.
Kniha je vlastně spíš o tehdejších pražských legendách,kromě té poslední,která je zaměřená vlastenecky. Bylo to ale milé stekání po letech.
Příjemné počtení o tom jak to asi v Praze mohlo být. Nejvíc se mi líbila o vodě před Ludmiliným chrámem a o Václavově meči. O válečkách je taky pěkná.
Knihu jsem zakoupila v antikvariátu pro nádherné ilustrace pana Boudy. Příběhy - či pověsti jsou moderní, ale použitý jazyk pro dnešní děti spíše staromódní
Pražské legendy by se mi více líbily, kdy byly příměji psané. Autor dost často odbočuje , pak se vrátí k dějové lince, takže pak jsem měla problém myslet jen na obsah jednotlivého příběhu. Náměty moc hezké .
Knížku jsem četla kdysi v dětství a teď znovu kvůli Čtenářské výzvě.Milé legendy doplněné krásnými ilustracemi Cyrila Boudy.
Pražské legendy jsem, ani nevím proč, celkem dlouho odkládala. Nakonec jsem se k nim ale dostala a musím říct, že mě pobavily natolik, že jsem některé z nich přečetla několikrát. Pro starší děti jsou ideální.
Roztomilá skoroparodie na klasické pověsti. Nabourává fantazii čtenáře a nutí ho k přemýšlení. Například o tom, jestli ten stařík soused není náhodou třeba vysloužilý vodník.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Proč nejsem komunistou |
| 1964 | Bratrstvo Bílého klíče |
| 1956 |  Pražské legendy |
| 1968 | Periferie |
| 1992 | Pes druhé roty |
úvodní povídky o vodnících mi přišly parádní, pověst o bezhlavém templáři jakbysmet, transformace budoucnosti národa z Bruncvíkova čarovného meče do našich dětí krásně vymyšlena .. Z knížky přímo vane láska k Praze a k jejím zákoutím. Je pravda, že se autorovo vyjadřování nečte úplně snadno, nicméně, musím od něj vyzkoušet nějaké "dumavější" téma.