Pražské vize
Klára Brůhová
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/379558/bmid_prazske-vize-Ygp-379558.jpg
4
15
15
Nuselský most mohl stát už za první republiky, Petřín a Kampu jsme dnes mohli mít spojenou s asfaltem a automobily, Vyšehrad s krematoriem nebo s činžáky a Letnou s gigantickým průkopem od Vltavy až po Stromovku nebo s komplexem vládních mrakodrapů. Neuskutečněných projektů pro Prahu, smělých, často šokujících, ale někdy i překvapivě vizionářských, najdeme zejména na přelomu 19. a 20. století a na počátku první republiky plno. Autorka z nich vybírá významnější, vizuálně výrazné nebo ve své době nejkontroverznější. Kromě zmíněných míst se kniha věnuje i Staroměstskému náměstí, náměstí Republiky, lokalitám na Malé Straně, Podskalí a Vítkovu. Bohatou dobovou obrazovou dokumentaci doprovázejí výtvarné vizualizace Jana Šrámka a Veroniky Vlkové.... celý text
Přidat komentář
O architektonické podobě Prahy máme představu snad všichni. I když v ní nebydlíme a navštěvujeme ji jen sporadicky. Víme, že je `stověžatá`, moderní architektura se tu prolíná s tou klasickou, dokážeme si v hlavě vybavit, jak vypadá Staroměstské náměstí a jak náměstí Republiky. Málokdo si ale uvědomuje, že skoro celá Praha dnes mohla vypadat úplně jinak.
Pražské vize Kláry Brůhové jsou knižní podobou její úspěšné doktorské disertační práce Praha nepostavená. Text, v němž představuje známé i méně známé architekty a jejich smělé plány, nadchne nejen odborníky z řad architektů, ale i širokou veřejnost. Autorka podrobně popisuje, jak architektonické plány vznikaly, kam až v soutěžích postoupily i proč byly zamítnuty. Kniha je rozdělená na šest částí – Staré a Nové Město pražské, Pravobřežní nábřeží, Vyšehrad, Petřín, Malá Strana a Letná. Každé části věnuje Brůhová stejnou pozornost. Díky tomu zjišťujeme, že na Petříně dnes mohla stát otáčivá kavárenská restaurace Panorama nebo monumentální letní divadlo shlížející na Hradčany. Že se nad Čechovým mostem mohla tyčit rozlehlá galerie českého umění či že Staroměstské náměstí dnes mohlo být od slavné Pařížské ulice odděleno vysokou zdí.
Textová část knihy je také bohatě doplněna o část obrazovou. Ilustrace slouží k tomu, aby si čtenář dokázal představit, co tehdejší architekti zamýšleli, nad jakou podobou dané části Prahy přemýšleli. Kdo Prahu nezná skutečně dobře, mohl by se v textu občas ztrácet. Podle ilustrací už si ale snad každý dokáže představit, o jaké místo jde, jakou podobu nabízí dnes, oproti té, které nám před mnohými lety nabízeli architekti. V knize najdeme také barevné ilustrace od Jana Šrámka a Veroniky Vlkové. Ti dostali na starost barevně a hlavně tematicky rozlišit jednotlivé kapitoly. Jejich výsledek rozhodně stojí za to.
Jak již bylo zmíněno výše, Pražské vize jsou knižní podobou dizertační práce a proto je psána odborným, akademickým stylem, který však knize nijak neškodí. Ba naopak. Přidává jí na kvalitě. Ani naprostý laik se ale lekat nemusí. Je psána srozumitelným a živým stylem, který nikoho nenechá na pochybách, že je Klára Brůhová, jakožto publikující historička architektury a architektka, ve svém oboru skutečným odborníkem.
Moc hezky zpracovaná kniha a tom, jak mohla Praha vypadat. Vůbec jsem netušil o jak velkých architektonických změnách se v centru Prahy v minulosti uvažovalo. Jediné, co bych knize vytknul, jsou někdy dost malé a tmavé obrázky, na kterých jsou návrhy špatně vidět.
Precizně a detailně zpracované. Bylo hodně zajímavé představovat si, jak Praha mohla vypadat.
Velmi pěkně vypravená kniha s množstvím obrazového materiálu, vysvětlivkami i s objasněním dob dávno i nedávno minulých. Protože politika překvapivě často mluví do architektury.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Praha nepostavená |
| 2018 | Pražské vize |
| 2019 | Beton, Břasy, Boletice: Praha na vlně brutalismu |
| 2013 |  Architektura ve službách motorismu |
| 2017 | Slavné vily Prahy 6 - Bubeneč |
Kniha popisuje jedinečnou dobu formování dnešní tváře Prahy, nejprve modernizačními snahami ještě za monarchie (kdy došlo k asanaci židovského ghetta a podobný osud měl čekat celé historické centrum včetně Malé Strany) a následně nadšením z nové republiky, která poptávala reprezentativní vládní budovy i pomníky státnosti. Střetávaly se myšlenky na radikální přestavbu historického města se zárodky památkové péče a soutěžily mezi sebou historické a novátorské architektonické ideje. Odvážná řešení obvykle zůstávala na papíře, ale podněcují k zamyšlení, o kolik zajímavější mohla Praha být - například dostavba Staroměstské radnice v podobě jakéhosi zikkuratu z kovu a skla od J. Gočára (1908) nebo průkop Letnou s monumentální vstupní branou od J. Kouly (1897). Palackého náměstí mohlo být zastavěno úředními budovami v kubistickém stylu dle návrhu V. Hofmana (1913), ale nakonec zvítězila varianta B. Hübschmanna odkrývající pohled na Emauzy. Za nimi se zase mohly tyčit výškové budovy podle návrhu J. Havlíčka ze 40. let. Nákresy z architektonických archivů ožívají v povedených ilustracích, které je přenášejí do reality města. Mnoho odvážných projektů nebylo realizováno pro nedostatek peněz nebo odvahy, či je zastavily války. Některým částem Prahy tak dodnes "něco chybí", třeba náměstí Republiky by jistě vypadalo jinak třeba s originálním divadlem P. Janáka než se dvěma nákupními centry. Řada plánovaných staveb se realizovala až po roce 1945 (což už kniha nezachycuje). Praha se dočkala Nuselského mostu (ač není podepřen mrakodrapy jako v návrhu z 20. let na obálce knihy) i budov divadla a parlamentu v podobě Nové scény a Federálního shromáždění od K. Pragera. A komunisté zrealizovali i svou verzi snu o velkolepém památníku nad Prahou, žulový Stalin však na Letné vydržel jen sedm let... (9/10)