Pražský dixieland
Jan Stavinoha
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311025/bmid_prazsky-dixieland-R5r-311025.jpg
3
8
8
Povídky v Pražském dixielandu nezapřou autorův český původ, přestože již dlouhá léta žije v Nizozemsku. S hrabalovskou nostalgií či haškovským humorem, ale přesto po svém líčí drobné pražské postavičky šedesátých let. Komunistický režim jim všem komplikuje život, ale oni se vyrovnávají se všemi útrapami důvtipně a s nadhledem. Často je můžeme charakterizovat řekněme jako šibaly, ať už se jedná o školáka, studenta, muzikanta, důchodce, redaktora, recepčního, nebo nezaměstnaného. Sbírka se skládá z dvanácti povídek, z nichž každá se odehrává v Praze a zastupuje jeden měsíc v roce. Kompoziční inspirací bylo pro autora Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho. Postavy hudebníků, často jako osob nerespektujících systém nebo stojících mimo něj, se pak objevují nejen v titulní povídce.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 2016 , DokořánOriginální název:
Praagse dixieland, 1982
více info...
Přidat komentář
Kniha je velmi pěkně udělaná. Myslím graficky. A tak nějak hezky padne do ruky. Povídky už takový dojem nevyvolávají. Je to vzpomínání, velmi sentimentální, nostalgicky poetické. Psané nerušivým stylem. Bohužel i nevzrušivým. Čtete a nic ve vás neuvízne. Jen takové lehké povzdechnutí. Ach ano, rozumím... Staré dobré časy…
Část díla
I. Pražský dixieland
II. Člověk nikdy neví
III. Zkouškové období
IV. Stříbro a ovce
IX. Bednářovy prázdniny
Autorovy další knížky
| 2019 |  Deník parazita |
| 2016 | Pražský dixieland |
| 2016 | Požehnaná léta |
| 2022 | Smutná nevyhnutelnost chodu věcí |
Tahle knížka je podle mě dost podhodnocená, což je škoda.
Na první pohled mě v knihovně zaujala podle obálky a posléze podle anotace, kteráž je část poslední povídky. Povídky mám ráda, dobové zasazení do normalizačního Československa mě velmi bavilo. Četba mi vyšla na adventní čas, což bylo ideální už vzhledem k poslední povídce s názvem Vánoce.
Asi u každé povídky jsem se pousmála, u některých smála a u pár z nich místy vyloženě chechtala. Některé povídky byly takové povzdechnutí, v čemž souhlasím s uživatelem DriftBooks, ale za mě to není špatně. Hodně mě bavila absurdita doby (a její zpracování), která hraje hlavní roli snad ve všech povídkách. Nejvíc se mi líbily povídky Pražský dixieland, Slušný člověk a Vánoce.
Tuhle knížku se asi nebojím doporučit - pokud máte rádi historky ze života z předrevolučního Československa a povídka je váš žánr. Nicméně vytkla bych celkem dost chyb a překlepů.