Prchající okurka
Octave Mirbeau
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54809/bmid_prchajici-okurka-QF5-54809.jpg
4
8
8
Ironicko-humoristické, absurdní povídky jednoho z představitelů francouzského naturalismu. Dvacet krátkých příběhů obsahuje široké spektrum námětů: od hravých historek až po hořké, jedovatě kruté pohledy do deformované lidské duše. Autor, neúnavný kritik pokrytecké morálky francouzské společnosti konce 19. století, se tentokrát představuje jako mistr černého, nejčernějšího humoru plného jízlivosti a nečekaných point. Sbírka poskytne čtenáři zábavu a hlavně zamyšlení provázené občas mrazením v zádech. Překvapivě nadčasové, zajímavé čtení vychází u nás poprvé.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1999 , TalpressOriginální název:
Concombre fugitif, 1992
více info...
Přidat komentář
Část díla
Autorovy další knížky
| 1979 |  Deník komorné |
| 1999 | Prchající okurka |
| 1918 |  Zahrada muk |
| 1924 |  Z deníku dcery prostitutky |
| 1923 | Kalvarie |
Jako malé dítě; podruhé jsem si v krátké době vybrala knížku podle přitažlivého názvu a humoru slíbeného v anotaci. A začalo to slibně – prchající okurka je opravdu kvaltující zelenina a proběhne dokonce dvěma povídkami. Zahradnických, těch tam je víc, ostatně celý soubor je laděný venkovsky, a pokud se tam jednou vyskytne Paříž, je v ní hlavní postavou osel. Všechny povídky působí celkem moderním dojmem, který bych nehledala na začátku 20. století. Je to dáno jednak absurdní podstatou, někdy založenou na vymyšleném motivu (titulní povídka), někdy na společenském jevu dovedeném právě ad absurdum (Zeď, Strakatá kráva, Hledisko, Okresní pantomima,… – výrazně kritické povídky), jednak je to dáno současným překladem, který si pohrál i se jmény (Skočdopole, Drbohlav, fanoušky Kulového blesku potěší doktor Radosta). Naturalistický ráz mají povídky Páně Piškitlovo trápení, Mrtvé dítě a Darmojedi (černočerně humorné) a Smrt starého Skočdopole (věnovaná Emilu Zolovi).
Četla jsem s mírným zájmem, něco mě zaujalo a pobavilo, něco méně.