Prchavé okamžiky
Anne Michaels
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36962/bmid_prchave-okamziky-0uk-36962.jpg
4
25
25
Román kanadské autorky je poetickou výpovědí dvou intelektuálů, které spojuje psychické trauma z dob válečného násilí. Prozaická prvotina kanadské básnířky je fiktivní dvojitou autobiografií, intimní sebevýpovědí dvou mužů. Osiřelý židovský chlapec Jákob byl z válečného Polska zachráněn archeologem Athem a odvezen do Řecka. Po válce se svým "kmotrem" odjíždí do Kanady, kde vystuduje, stane se básníkem a snaží se vyrovnat s psychickou zátěží vzpomínek na hrůzy války, na své rodiče a sestru. Jeho osobní zápisky tvoří první část knihy. Druhou polovinou je výpověď o generaci mladšího profesora a literáta Bena, syna polských přistěhovalců. Ben, ač se narodil už v míru, je postižen válkou prostřednictvím svých rodičů, tragicky poznamenaných pobytem v ghettu. Osudy Bena a Jákoba se krátce protnou a po náhlé Jákobově smrti odjíždí Ben do Řecka, aby tam pátral po jeho ztracených denících. Oba muži mají mnoho společného: polský původ, vykořeněnost imigrantů, nezhojené psychické rány způsobené válkou. Nezávisle na sobě však docházejí k poznání, že pouze bolestným návratem do své minulosti dojdou ke smíření, že jen nabídnutím své lásky mohou lásku také získat. Autorka vydává citlivé a poetické svědectví o dvou osudech, její román je ukázkou současné kanadské postmoderní prózy a byl ozdoben mnoha cenami. Náročnému čtenáři se nad jeho stránkami dostane odměny v podobě mimořádného, možná až nečekaně hlubokého zážitku.... celý text
Přidat komentář
Myslím, že výraz poetický román plne vystihuje podstatu tejto knihy. Náročné čítanie, ktoré si asi každý neužije. Miestami som mal dojem, že čítam knihu J. Irvinga. Oceňujem jej výrazové prostriedky aj formu, no nejak mi nesadla. Som si istý, že sa k nej v budúcnosti isto vrátim, no vyhradím si na to priestor, aby som mal dostatok času a kľud absorbovať dojmy.
Zde je výborně sestavena anotace - takže pouze doplním :
Dvě autobiografie mužů - polského židovského chlapce Jakoba a postava profesora Bena - oba dva spojují poznatky válečného násilí.
Jakob byl přímý účastník, Ben se se zážitky vyrovnává přes své rodiče.
Sdělení svých příběhu oba pojímají jako magický očistný rituál...
U obou hrají v procesu očištění roli ženy - Jakobovi se podaří až v pozdějším věku najít ženu, u které nachází pochopení :
Existuje žena, která pomalu obnaží
mého ducha, vzkřísí v mém těle víru...
Náročný poetický román se spoustou pěkných myšlenek - i když vzhledem k minulosti války někdy hodně smutných...
200 stran jsem četla pomalu - 2 dny - a stejně mám pocit, že mi toho ještě dost unikalo...
Krásná poetická kniha, která mi svou náladou a elegickým pojetím smutku a osamění hodně připomněla o mnoho mladší Jasno lepo podstín zhyna. Anne Michaels ale na rozdíl od Sary Baume vytvořila pro mě mnohem příjemnější postavy, jejichž příběh a jeho citlivé podání mě hluboce zasáhlo. Je poznat, že autorka je primárně básnířkou, popisy v knize jsou krásně bohaté a neotřelé, vyvolávající hodně emocí. První tři čtvrtiny knihy sledující příběh Jákoba jsou naprosto fenomenální a zdá se mi, že oproti nim působí poslední čtvrtina s příběhem Bena poněkud zkratkovitě a nadbytečně. Ale ani Benův příběh nedokázal změnit můj pětihvězdičkový dojem.
"Myslíme si, že ke změnám dochází náhle, ale i já jsem už pochopil, že tomu tak není. Štěstí je nespoutané a nahodilé, ale není nenadálé." (s.133)
Tak, tahle kniha ,ve které se snoubí poetický román s fiktivní autobiografií,není určitě lehké čtení. Přesto, že je knížka útlá ,četl jsem ji poměrně dlouho. Čtenář se musí hodně soustředit na text a pomalu se prokousávat příběhem. Ta dějová linka s Benem mi přišla celkem zbytečná a troch mi zkazila celkový dojem z knihy. Přesto jsem rád ,že jsem si knihu přečetl a trochu obohatila můj pohled na poetický román.
Přestože není kniha obsáhlá množstvím textu, strávila jsem s ní hodně času. Čte se jako poezie, vyvolává tolik obrazů, myšlenek... Dala mi tolik krásných prchavých okamžiků.
"Najdi si cestu, jak učinit z krásy nezbytnost, najdi si cestu, jak učinit nezbytnost krásnou."
(Já tak nerada čtu anotace knih, cokoli o nich, protože mi hned všechno prozradí..) Prchavé okamžiky mají na první pohled všechno, válku, Židy, šrámy na duši i na těle, přátelství i (něco jako) lásku. Poetický jazyk autorky, která vydala i několik básnických sbírek, se nezapře, ale neubírá to na příběhu jeho spád, i když je takový pozvolný a klidný, zvrat někdy ani hned nezaregistrujete, protože je zmíněn tak nenápadně a klidně.. Body dolů: za Benův příběh, nevím ani přesně proč, možná trest za to, že příběh Jákoba nepokračoval a proto byl Benův příběh kratší..?, Také za pasáže, které se (mi) táhly a rozečítala jsem je na několikrát.
Kniha je psána poetickým způsobem, po poutavém příběhu Jákoba je sice ten Benův zezačátku méně zajímavý, ale o to poutavější byl pro mě závěr knihy.
Prchavé okamžiky jsou románem, který se bezpochybně odlišuje ode všech, které jsem doposud četla. Bohatství jazykových prostředků a stylu, který balancuje nad prózou a poezií, dodává celé knize na obrazotvornosti. V kapitolách o utopeném městě jsem pociťovala tíhu minulosti i chlad hlubin bažin společně s hlavními protagonisty románu. Jindy jsem se ale nepříjemně brodila, když jsem četla část, která byla věnována geologii. Ta část byla na můj vkus až moc velká a nebýt autorčina očividného tvůrčího talentu, nejspíš bych se přes ní ani nedostala.
Velmi působivé čtení, příběh se houpe na přemýšlivých až intelektuálních vlnách, takže nic pro vyznavače napětí.
Prchavé okamžiky
Těžké téma, časté střídání děje, myšlenek a snů. Ale jazykově povedené, dobře se mi četlo. Člověk si při tom uvědomil, kolik utrpení zažili i lidé, kteří se přímým hrůzám vyhnuli. I roky skrývání a strachu a v neposlední řadě pocit prázdna zbylý po těch nejbližších se natolik promítly do dalšího života postižených. Vlastně až do jejich smrti.