Přechodné období
Veronika Bálková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533965/bmid_prechodne-obdobi-65ec104762777.jpg
4
96
96
Na dlouhých procházkách se psem hledá Kateřina klid, ale najde jen otráveného orla mořského. Po tomhle nálezu jsou vyhlídky na klidné dny definitivně pryč. Do případu se vloží policie, která zjistí, že rozhodně nejde o ojedinělou záležitost, a rozvíří se sled událostí v malé vesnici na jihu Čech. Kdo za otravami stojí? A proč se vlastně Kateřina ocitla v ospalém Borkově? Dokáže se popasovat s výhrůžkami, které se najednou objevují ve schránce, ale i se stíny minulosti? Debutový román s detektivními prvky se odehrává na cestě mezi lesem a vsí, mezi vsí a městem, v čase mezi ztrátou a novým začátkem. Vypravěčskou suverenitou i melancholií upomene na díla Jiřího Hájíčka, Anny Bolavé či Viktorie Hanišové.... celý text
Přidat komentář
Docela zajímavá prvotina, mapující život na české vesnici očima angažované, samostatné, vzdělané, mladé ženy, která se vyrovnává s traumatem ztráty otce, rozchodem, hledáním nové cesty.
Kateřina je taková melancholická duše, která se po tragické smrti otce, který byl pro ni patrně nejdůležitější osobou, vrací do Borkova k babičce. Schovat se, zahojit se, nadechnout a přijít na to, co s životem dál.
Na dlouhých procházkách se psem najde otráveného orla a pár dalších ptáků a rozbíhá se tak nicotná vesnická detektivka. Zároveň tam na louce najde i možnou novou lásku a impulz do života v podobě veterináře Honzy.
Debutový příběh autorky moc hezky plyne, čtení je příjemné i přesto, že největším zvratem je otrávení domácí kočky Milušky. Ne vážně udržet příjemné tempo u 300 stránkové knihy, ve které se toho moc neděje a kde hlavní postava je nemastná neslaná třicítka, která si nechá říkat Kačenko a jako vystudovaná soudkyně nemá žádný drive.. to považuji za opravdové umění autorky.
Poslechnuto jako audio na mujRozhlas. Povedené a výborný přednes Jany Strykové. Děkuji.
Poslechnuto v Českém rozhlase jako audio četbu na pokračování. Výborně načtené J. Strykovou. Mám ráda příběhy z českého prostředí.
Poslouchala jsem to jako audio četbu na pokračování na Českém rozhlase. Příběh byl takový lehčí než většina moderních detektivek. Čekala jsem víc akce, ale vlastně to bylo fajn. Taková knížka přesně pro přechodné období mezi něčím. Čtenář si sám dosadí. Rozhodně nečekejte fešné vyšetřovatele, superinteligentní dámu v nesnázích ani to, že vrahem bude zahradník.
Je to celé takové... Jako ten čas, kdy léto už odešlo, stromy shodily plody, ale sníh furt nikde. Vy koukáte do šera a mlhy a vyhlížíte jaro.
Veronika Bálková napsala velmi podařenou knihu z prostředí českého venkova, ze které je cítit velmi dobrá znalost tohoto prostředí a také výborná znalost přírody. To mě velmi potěšilo. Čekala jsem, že to bude trošku detektivní, ale nakonec se jednalo spíše o vztahový román s dobře vykreslenými postavami. I když snažím vyhýbat srovnání stylu různých autorů, tak zde na mne chvílemi dýchla „hájíčkovská“ melancholie. Prostě je fajn, když někdo píše o prostředí, které je mu blízké, a ještě píše hezky česky…
Poslouchala jsem zkrácenou verzi v rozhlase, kterou dobře předčítala J. Stryková a docela mě to bavilo. Česká vesnice s příběhem o otrávených zvířatech a osamělé ženě, která je sice finančně zajištěná díky dědictví, jen si musí dál uspořádat budoucnost a přechodně odpočívá ve vesnickém klidu. Pohodový poslech, jak pohádka po nedělním obědě.
Půjdu proti proudu, poslechnuto na ČRo a mně se přednes J. Strykové líbil, docela mě zarazily negativní komentáře. Myslím, že selhala anotace, protože kdo čeká detektivku, bude zklamán. Skvěle zvolený název "Přechodné období" naprosto vystihuje, o co v románu jde. Děj plyne přirozeně, poklidně, žádné velké zvraty nečekejte, ale stejně vás bude zajímat, jak to dopadne. Výborně a naprosto uvěřitelně vylíčené vztahy na vesnici i v rodině, díky.
Posloucháno na ČR a možná to byla chyba, přednes J. Strykové mi prostě nesedl. Jinak mi kniha připomíná Hájičkovy vesnické romány, jen tady tomu chyběl nějaký výraznější (vnucuje se mi slovo kloudný) závěr.
Audiokniha, a hoci mi trochu interpretácia J. Strykovej vadila,nakoniec ma knizka celkom nadchla a ako prvotina super. Pozor,nejde o klasicku detektivku - a to je vlastne dobre.
Pro jihočeskou literaturu mám dlouhodobě slabost. A byť jsou v próze Veroniky Bálkové místní názvy až na výjimky poněkud zašifrovány, Českobudějovicko je v ní zřetelně čitelné. Snad jen ústřední Borkov a Městečko mohou odpovídat mnoha různým lokalitám: co bylo jejich reálným předobrazem, by tedy musela poodhalit autorka, koneckonců jakkoli jsou informace o ní v medailonku i jinde spíše skoupé (neznáme ani rok narození), mezi řádky tak nějak tuším, že v románu bude vícero autobiografických motivů.
Ovšem i kdybych odhlédl od téhle své krajové afiliace, musím konstatovat, že jde o velmi zdařilý debut, který poněkud popisem na záložce. Ten naznačuje, že půjde o jakousi venkovskou detektivku (počítá jistě s částí fanoušků Jiřího Hájíčka čili z nakladatelského hlediska to chápu), nicméně jak zde některé komentáře níže naznačují, je to tam jen místy, hlavně na začátku, próza vcelku brzy ztrácí v tomto ohledu na dynamice a na závěr nás žádné velké překvapení ani dobrodružství nečeká.
Co leckteří pokládají za nedostatek, já vnímám vlastně coby určitou výhodu. Román byl pro mě skutečně hlavně o tom titulním „přechodném období“ (a to zdaleka ne jen v životě hlavní hrdinky a vypravěčky Kateřiny, ale i několika dalších postav), přičemž autorce se podařilo věrohodně (emočně, myšlenkově i jazykově) postihnout určité ustrnutí, čas vykolejení, nejistoty a váhavosti v období po velkém a silném životním zlomu. Plusem je, že se jí to povedlo vykreslit nejen uvěřitelně, ale i srozumitelně a civilně (což s tím pochopitelně jaksi souvisí). Nejde tedy o hlubokou filozofující či psychologizující introspekci (ta má v literatuře řadu jiných mistrů), ale současně nelze říct, že by to jen náznakovitě, vágně či konvenčně klouzalo po povrchu.
Jako přednost vnímám i nespektakulární závěr knihy: Nedokážu samozřejmě odhadnout, zda – jak někteří naznačují – autorce prostě nedošel dech a nedokázala nic ohromujícího vymyslet (anebo zda si třeba neponechává prostor pro pokračování knihy), leč podle mě je přirozeným a vhodně pasujícím vyústěním onoho životního tápání, prostupujícího celou prózou. Vždyť i v životě zpravidla nejsou černobílá rozuzlení, naprosté happyendy či naopak absolutní katastrofy, každá pozitivní věc má jistou poskvrnu a v každém neštěstí je i špetka štěstí (třeba v podobě příležitosti). A stejné je to i v oblasti práva: litera zákona, jeho jazyk a možnosti prostě nestačí k zachycení a podchycení složité a mnohotvářné reality – a soudní procesy a rozsudky sice jednoznačně definují trest, avšak jen málokdy objasní komplexní spleť příčin či pohnutek, jejichž důsledkem byl trestný čin, ani nemluvě o tom, jak často se míjí s jeho hlubší povahou. Podobně tedy i závěr románu Bálkové ponechává ve čtenářo pachuť nedourčenosti, iritující vědomí nemožnosti jednoznačně rozplést, co a proč se stalo. Což je mnohem reálnější a přirozenější než většina triumfálních rozuzlení, tak jak jsou v krásné literatuře běžné.
Za obdivuhodnou pokládám i heuristickou stránku – a nejde mi jen o znalosti právních záležitostí, které by z autorčiny profese logicky vyplývaly, ale též o na dnešní poměry vynikající a nebývalou znalost života na venkově včetně jeho praktických stránek (zahrádkaření, polní a lesní hospodaření, chovatelství, ovšem i sociologie české vsi). Osobně velmi kladně hodnotím i názorovou, resp. ideovou náplň knihy, protože – řeknu-li to příkřeji – myslivci zkrátka jsou hlavními škůdci našich lesních porostů, podobně jako (velko)zemědělci naší volné krajiny. Bálková to ve svém románu takto radikálně neformuluje, ale tendence k citlivějšímu a promyšlenějšímu přístupu k přírodě kulturní krajiny v konfrontaci s realitou našeho venkova je jedním z ústředních motivů, který se vine celou knihou. Doporučuju tedy vřele k přečtení – a to spíš než hledačům prvoplánového napětí a tajemství lidem, které zajímá zachycení určité životní etapy a problematika vztahů nejen mezilidských, ale i k tomu, co nás obklopuje.
Vesnický příběh, ve kterém se vlastně nic nestane. Žádné napětí, žádné emoce, žádné překvapení, žádná jiskra, žádný konec... ono to má základ, ale autorka na něm nestaví. Nevím, možná je to prvotina, autorku neznám a z příští knihy dostane trošku víc...
V přírodé se dá tak krásně ztrácet a najít mlhavé opary pravdy a spravedlnosti, pevně je držet v rukou...a pak pustit a prolétnout v myšlenkách vzpomínkami na život minulý...a hledat budoucnost v brázdách na polích...v očích vlka...podezření smyje...stránka za stránkou... uletělo napětí a ze setrvačnosti dočítám avšak nerozumím epilogu, zdál se mi zbytečný... jelikož neřekl víc, než co už bylo dávno řečeno...
Neurazí, nenadchne.
Anotace a téma mě velmi zaujalo, začátek super, pak začal ale příběh trochu skomírat.
Začnu s tím, co se mi líbilo. Bavilo mě téma otravy ptáků a řešení této problematiky na vesnici. Vztah mezi hrdinkou a její babičkou/rodinou.
Na druhou stranu, mi nejvíce vadily často zbytečná VKVčka i styl psaní přímé řeči, kdy v některých částech nebylo patrné, kdo říká co, někdy byl rozhovor rozdělen na řádky, někdy to byl souvislý text a jen podle českých koncovek v minulém čase nebo oslovení bylo patrné, kdo co říká. V neposlední řadě pak časté ukončení textu do nikam (Př. Dvojice vyjela na víkend, dohodli se, že půjdou na procházku a bum, hrdinka je doma.).
Přechodné období momentálně trochu rozděluje sítě.
Proto hned úvodem: Mně se líbilo.
Ne, jistě nemá ambice stát se knihou vašeho života. Nehraje si ani na žánrovou vyhraněnost. A když se mu (samozřejmě) nějakou tu škatulku snažíme vnutit, jsme zklamaní, když se vymyká.
Já bych po detektivce, kde zápletka začíná nalezením mrtvého orla mořského, nesáhla. Zní mi to podobně atraktivně jako tipy na nedělní pečení.
Ale víte co?
Každý den jsem se těšila, až se za Kateřinou do Borkova vrátím. Až s ní zase budu prožívat vesnické etudy a zmar vlastního života a souznít s ní, když bude opovrhovat svou profesí, protože „nikdo nedokáže říct banalitu vzletněji než právník a jednoduchou informaci důmyslně rozprostřít do překombinovaného souvětí.
Přechodné období vnímám jako svěží debut, který skrze svůj nekomplikovaný jazyk a civilní téma dobře plyne, a který bych směle doporučila jako nenáročné (nikoliv ale hloupé) letní čtení.
Na prvotinu myslím slušné. Knihu jsem četla v rámci čtenářského klubu, sama bych si ji asi nekoupila, byť obálka mě zaujala na první pohled. Osobně moc nemusím knihy, kde se nic moc neděje a strany jen plynou, proto mi vyhovovalo, že tato obsahovala lehce detektivní zápletku. Líbila se mi hrdinka, která byla v mém věku, humanitně založená a rovněž měla borderku, proto jsem chvílemi jejímu uvažování a způsobu trávení času rozuměla, jindy však na mě reagovala až moc nelogicky či přehnaně. Zamrzelo mě celkové vyšumění příběhu, ale souhlasím se zde napsaným, takto to bývá i v životě. Zda si přečtu nějakou další knihu autorky zatím netuším.
Velice ráda čtu současnou českou literaturu a objevuju i nové české autory... Anotace prvotiny Veroniky Balkové zněla slibně: mladá žena Kateřina se uchyluje na vesnici za babičkou, aby si ujasnila, jak pokračovat dál potom, co jí zemřel otec, navíc objeví otráveného orla a celou knihu pátrá po tom, kdo a proč ptáka zabil... Nechybí ani milostná linka a řešení vztahů v rodině a v rámci malé jihočeské vesnice...
Román měl obsahovat všechno, co mám ráda, navíc ho na obálce přirovnávali například k tvorbě Jiřího Hájíčka či Viktorie Hanišové...
Bohužel musím konstatovat, že se mi knížka pod kůži úplně nezadřela... Hlavní hrdinka mi byla zpočátku sympatická, ale byly chvíle, kdy jsem jejímu chování moc nerozuměla, většinu času byla aktivní, činorodá, zodpovědná a nebojácná, ale pak najednou upadla buď do pro mě ne příliš pochopitelné apatie, nebo byla až přepjatě pubertální (co se milostného vztahu týče)...
Myslím, že některým čtenářům bude i vadit, že se příběh nikam moc neposouvá, na konci se nekoná žádná velká katarze... Mně to ale nijak zásadně nevadilo, v životě to tak často dopadne: že se zdaleka všechno nevysvětlí a věci zůstávají na jakémsi mrtvém bodě...
Jako debut je knížka podle mě zdařilá, ale abych z ní byla nějak vyloženě paf, to bohužel nejsem... Nicméně i tak si pravděpodobně další autorčinu knihu s chutí přečtu...
Hodnocení: 3,75 * z 5 *
Půjčeno v knihovně na slepo a jsem celkem spokojen ,i když vše v příběhu, nějak vyšumí do ztracena.
Hodně povedená obálka, díky které jsem si knihu asi půjčil :-)
Mě se to vlastně líbilo, rozhodně je to čtivý, ale tak nějak mi přišlo, že to vede odnikud nikam. Sociální sonda do vesnice? Krize hlavní hrdinky co se sebou? Vyšetřování zabitýho orla? Vztahy? Občas šílený obraty typu “hora byla toho rána vyrýsovaná jako týpek ve fitness … určitě se tam něco zajímavýho rýsuje, ale takhle jako celek mi to moc do žil nešlo.
Přechodné období
(SPOILER) Kniha Přechodné období mě skutečně mile překvapila. Nová autorka, poutavý příběh, surové prostředí a nálada malé jihočeské vesnice. Hlavní postava Kateřina je odměřená a zlomená. Důvodů má víc. Navíc najde otráveného orla a život jí začnou komplikovat výhružné lístky,...
V prvotině Veroniky Bálkové vidím velký potenciál. Příběh s detektivní linkou je osvěžující, má to spád bez prázdných pasáží.