Prečo sme sa vlastne rozišli?
Liane Moriarty
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228638/bmid_preco-sme-sa-vlastne-rozisli-tnK-228638.jpg
4
1803
1803
Alice sa preberie na dlážke v posilňovni s veľkou hrčou na hlave. Myslí si, že má dvadsaťdeväť rokov a čaká prvé dieťa so svojím úžasným manželom Nickom. Napočudovanie sa dozvie, že pri páde sa jej z pamäti vymazalo desať rokov života a že v skutočnosti je nervózna tridsaťdeväťročná žena, ktorá najradšej trávi čas náročným posilňovaním a na poradách školských výborov so ženami, aké kedysi neznášala. Ako je možné, že sa jej život tak radikálne zmenil? Prečo ju manžel zrazu nenávidí? A čo také hrozné urobila, že sa s ňou jej milovaná sestra takmer nerozpráva? Najviac ju však znepokojuje, že si absolútne nespomína na svoje tri deti. Alice sa zrazu vidí inými očami, no nespoznáva sa. Tá nová žena sa jej vôbec nepáči. Nájde spôsob, ako byť znova tým človekom, akým bývala kedysi?... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , Ikar (SK)Originální název:
What Alice Forgot, 2010
více info...
Přidat komentář
Příběh určitě k zamyšlení. Taky mě kolikrát napadne, jak mě přibývající roky a zodpovědnost mění a že by se člověk měl zamyslet nad tím, jestli je to vždycky k lepšímu. V příběhu nebylo nic nepřirozeně šokujicicho, bylo to uvěřitelné a nenásilné. Víc napínavé a dechberouci bylo podle mě Manželovo tajemství, které se mi líbilo o fous víc. Jsou to ale rozdílné příběhy a neměly by se srovnávat. Jsem ráda, že skoro všechno nakonec dopadlo jak nejlíp mohlo a že autorka nepřinesla moc "povinných" obeti, kdy se půlka hlavních hrdinů nedozije epilogu, aby to jakože pořádně dojalo a dokazalo, že život není pohádka. Já mám ráda happy endy a v "Na co Alice zapomněla" je jich naservirovanych hned několik (kromě Frannie). Jinak bylo v knize spousta lehce vtipných momentů a na druhou stranu i slza mi ukapla.
Klasická Liane Moriarty! Všechny její knížky mají jedno společné. A tím je začátek. Zdlouhavý, utahaný začátek, kdy přemýšlíte, jestli knihu odložit nebo jí dát ještě šanci. V tomto okamžiku vás zastavím! Ač se vám mohou zdát první stránky nezáživné, nudné nebo dokonce nesrozumitlené, dejte Liane šanci a věřte, že nebudete litovat. Po fádním úvodu přichází na scénu opravdová Liane s dokonalým vypravěčským stylem, propracovanými postavami, které vás svou osobitostí vtáhnou do děje, ani se nenadějete. A najednou hltáte stránku po stránce a nemůžete se otrhnout. Alice před 10 lety si zamilujete a bojujete za dobrý konec s Nickem, za to, aby zůstala starou dobrou Alici, kterou bývala. Zamilujete si její děti, jejich povahové rysy. Energického Toma, který své rodiče neustále zahrnuje záplavou otázek, na niž neznají odpověď. Tajemnou Madison, o které víte tak málo, ale přesto si ji oblíbíte a soucítíte s každým jejím krokem, rozhodnutím, pocity. Okouzlující Olivii, která v mé fantazii vypadá přesně jako (snad jednou) moje vlastní budoucí dítě - ten malý upřímný, nadaný, roztomilý andílek se srdcem na pravém místě. A konec knihy? Ne jedenkrát mě dojal k slzám, ne jedenkrát mě přivedl k zamyšlení, ne jedenkrát jsem ztratila slova, protože takové vyvrcholení příběhu prostě nečekáte (např. u knihy Manželovo tajemství). Její knihy vás chytnou. Pohltí. A nepustí. Taková je Liane...
Čtyři hvězdičky dávám jenom proto, že mě u každé autorčiny knihy odradí vždy již zmíněný, zdlouhavý začátek. Díky bohu mě nikdy neodradil natolik, že bych její knihu odložila. Ochudila bych se tak o skvělý příběh. Už se těším na další setkání!
Kniha se mi celkem líbila, byla čtivě napsaná. Alici jsem si oblíbila a přála jsem si, aby se s Nickem zase udobřili. Při čtení jsem si představovala, jak by asi vypadal můj život, kdybych se vrátila o 10 let zpět. Líbilo se mi, že Alice si nechala část svého zkušenějšího já a občas pustila ke slovu i své mladší já. Tak bychom to měli mít všichni. Tahle kniha, byť to někomu může připadat zvláštní, je pro mě velkou inspirací.
Další skvělá kniha od autorky..dlouho sem ji odkládala a po dočtení sem nechápala proč..určitě doporučuji
(SPOILER)
Další Liane po Šílených výčitkách o poznání mnohem lepší.
Nebylo by špatné pro každého z nás občas "ze sebe" vystoupit a podívat se na svět a náš život nezaujatě a možná i naivně.
Alice byla fajn, před 10ti lety. Milovala jsem její staré já. Stala se z ní příšerná kráva, výkonná matka, šílený sobec.
Problém všech těchto žen je ten, že chtějí mít vše, nejlepší, nejdražší, nejúspěšnější. Berou si muže svých snů, kt. se jim snaží všechno dopřát. Takže makají. Vydělávají, aby se ženy mohly doma starat o domácnost a děti, nemusely chodit do práce, dětí navštěvují drahé školy a mají tisíce nesmyslných kroužků, kt. stojí další peníze. Žijí v luxusu. Nic není problém, všechno zaplatí. Ale ony jsou na ty muže hnusné! Vyčítají jim nedostatek romantiky, nezájem o děti, neúčast na výchově a vzdělávání, nezapojují se do domácích prací. Bylo mi Nicka vážně líto. Všech těch výdělečně činných troubů, které mají doma Xeny, od nichž se dočkají jen držkové - ale ne na talíři.
Sestra a její deník pro psychiatra byl fajn. Byla přímočará, a leccos mi pomáhala pochopit. Věděla jsem, že to autorka nechá dobře dopadnout, ale nemusela by... Život není spravedlivý.
A ano, opět to tam bylo. Milé čtenářky, pokud chcete být v tomto světě úspěšné, musíte být hubené! Je to do očí bijící, jak to zdůrazňuje v každé své knize. Můžete být prezidentkou USA, ale běda, když máte nadváhu, nikdo vás nebere vážně. Je to známka Vaší neschopnosti se ovládat a pojídat óóó, ta hrůza, sacharidy! Takže i Alice zhubla, i její sestra na konci knihy byla jako lunt :-(( Tak to mě vytáčí. Kouká na svoji dceru, která je baculatá a v duchu si říká "neboj, jednoho dne budeš krásná žena.." Proč to tam píše?
Zajímavé bylo, že necítila žádnou chemii k Dominikovi. Myslím, že pokud někoho miluji, měla bych se zamilovat opět, i když nemám paměť, řídí to jiná část mozku. Navíc, ten byl vykreslen tak strašně nudně, že to bylo z její strany beztak jen zoufalství a natruc manželovi.
Konec byl utnutý, jakoby už autorka sama byla unavená a chtěla to skončit. Epilog- propadák. Ten tam být neměl. Prostě někdy to nevyjde tak jak chceme a v životě nemáme další šance donekonečna. Nejde udělat reset a začít znovu, lépe a radostněji. Toužíme po tom, ale nejde to.
Koukám, že to mám taky na 432 stran, tak už vás nebudu nudit... :-)
Zajímavý námět,ale celkově vlastně nuda. Nic moc se tam nestane,celou knihu se čeká,až si vzpomene a ani potom vlastně žádné překvapení. Jen o pár věcech mě kniha donutila přemýšlet,a to,kolik se toho vlastně během 10 let změní,koho jsem před 10 lety vůbec neznala apod. V tomto směru zajímavé,3 hvězdy za čtivost knihy a nenáročný příběh na léto.
Alice se uhodí v tělocvičně do hlavy. Je chvíli v bezvědomí. Jakmile se probere, tak zjišťuje, že vůbec neví kde je. Ztratí deset let vzpomínek. Pomalu zjišťuje, že neví o svých dětech, že se rozvádí ... Odkrývá, tak pomalu a jistě svůj život.
Vrátí se Alici vzpomínky? Co se vlastně všechno za těch deset let stalo? To vše nám ukáže tento velmi čtivý příběh. Čtivá kniha je opravdu hodně. Nicméně je velké zdlouhavá, za mě tam mohla být daleko zajímavější zápletka. Nic moc se tam však nestane. I tak knihu hodnotím vysoko, protože mě bavila číst. Taková velmi příjemná oddychová kniha.
Moje druhá kniha od této autorky, přečteno jedním dechem. Super knížka, doporučuji :)
Praštíte se do hlavy a máte najednou 10 mínus? Super nápad. Proč si zase po čase nepřečíst sci-fi?
Přesto, že se mi opět potvrdilo, že nejsem cílová skupina takovýchto knih, někde za str. 74 jsem k Alici našla cestu, kterou mi ovšem těžce komplikovaly Elizabetiny úkoly pro doktora a prababiččin blog. Obzvlášť tyhle pasáže mě nutily k přemýšlení nad tím, že autorka asi od nakladatele dostala úkolem, kolik stránek má kniha mít, protože dějově to zkraje prababička dost zabíjela. Kniha byla už tak silně ukecaná a místy jsem ztrácela trpělivost. Chápejte, mně nevadí, když se věci vlečou, ale když čtete už popáté tu samou myšlenku, jen líčenou jinými slovy, máte pocit, že si autorka myslí, že máte IQ tykve (a nebo jen vážně potřebovala popsat víc stránek)
Na to, že se to na začátku táhlo jako soplík, to nakonec vůbec nebylo špatné, ovšem závěr byl překotný jako by to autorka najednou chtěla rychle utnout. Fajn. Na jejím místě bych asi taky chtěla. Přes tu překotnost se mi závěr moc líbil, protože byl takový „ze života“. Jenže pak se asi LM vyděsila, že jí to čtenářky nevezmou a vyčarovala harlekýnský epilog a já, netuše, co bude, jsem si ho přečetla. Ach jo.
Tak jo, ničení mých iluzí o dospělosti knihami od této autorky pokračuje... Ne, ale tahle kniha ve mně zanechala dost smíšené pocity. Námět byl zajímavý, i když podle mě ne dvakrát realistický, ale zároveň jsem z celého příběhu byla hrozně zmatená. Nevěděla jsem, co si o čem myslet, komu fandit, koho si oblíbit a celé mi to přišlo tak nějak nevyrovnané, jako by začátek knihy tvořilo prvních 300 stránek a na posledních 120 se odehrál zbytek. Taky mě to dvakrát nechytlo, ale když už jsem si k tomu sedla, čtení to bylo příjemné a měla jsem fakt ráda Frannie, jiné postavy ale moc oblíbení hodné nebyly a rozčilovalo mě pubertální chování Madison, které na devítiletou holčičku vůbec nepasovalo. No, nebylo to špatné, ale jako kdyby tomu pořád něco chybělo.
Tahle kniha byla určitě o něco lepší než manželovo tajemství. Musím říct, že ze začátku mě víc bavilo číst zápisky s deníku její sestry než číst o Alici. Začalo mě to celkem bavit až když se s Nickem dávala zase dohromady a byla jsem zvědavá s kým nakonec skončí a na konci sem byla celkem sklamaná s kým skončila, ale v epilogu to bylo jinak a dopadlo to jak jsem doufala. Každopádně s autorkou jsem si nesedla. Prostě se do jejch knih nemůžu nějak dostat. Nevím jestli je to stylem psaní nebo něčím jiným. Chtěla jsem číst ještě sedmilhářky, ale tam jsem nepřečetla ani první kapitolu a cca po dvou stránkách jsem ji zavřela. Opravdu mě odradil popis myšlenkových pochodů kočky O.o
Je to ale záhada ta naše paměť! Co pamatuje téměř čtyřicetiletá Alice, když se na hodině stepu praštu do hlavy? Je přesvědčená, že jí je 29let a je poprvé těhotná. Přitom se rozvádí se svým manželem a má tři děti, její matka je vdaná za manželova otce a tancuje sambu!
Tak můžu upřímně říct, že to byla nejlepší kniha, co jsem od Liane četla. moc se mi líbilo, jak si autorka s tímto tématem poradila. kniha má přes 400 stránek, ale vůbec jsem neměla čas se nudit a stránky rychle ubíhaly.
Moc mi bylo líto Aliciny sestry, co všechno si s Benem museli prožít.
Líbilo se mi, jaký Alice zaujala ke ztrátě paměti postoj a jak se s tím vypořádala, i jak se její paměť vyvíjela.
Hodně se mi líbil také epilog, příjemné shrnutí.
Nelíbí se mi, že jsem knihu již dočetla :( Přijde mi, že jsem ztratila kamarádku Alici...
Alice po pádu v tělocvičně ztratila paměť a přišla o deset let vzpomínek. Nepoznává své současné přátele, nevybavuje si proč se rozvádí se svou velkou láskou a vůbec neví nic o tom, že má tři děti. Tak trochu to vypadá, že se za těch deset let z mírné, klidné a romantické Alice stala rozhodná, výkonná a nepostradatelná matka z předměstí. Ale spousta z toho, co o sobě nyní zjišťuje, se jí vůbec nelíbí. Takže kdo je vlastně Alice bez svých vzpomínek? Je to taková typická, na vztahy zaměřená Liane Moriarty, která vám dá přesně to pravé letní čtení. Užila jsem si chvíle se starou Alicí i vedlejší linku její sestry, stejně jako blogující prababičku a jejího ctitele. Podle mě se v tom najde každý. Úplná TOP to sice není, ale bylo to hodně příjemné čtení. 80%
Nejsem moc na dlouhé pasáže a někdy mi vadilo v kapitolách skákání do minulosti a zpět, ale ke konci to všechno začalo dávat smysl a všechno do sebe tak hezky zapadalo, že jsem si říkala že tohle je zatím nejlepší knížka co jsem letos přečetla. Nerada jsem ji dávala z ruky. Za mě skvělé!
Tohle byla moje třetí kniha od autorky - Manželovo tajemství, Sedmilhářky a teď Alice .Opravdu velmi čtivé knihy.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Manželovo tajemství |
| 2017 | Sedmilhářky |
| 2015 | Na co Alice zapomněla |
| 2017 |  Šílené výčitky |
| 2016 | Tři přání |
Po Sedmilhářkách a Manželově tajemství má oblíbená autorka, ale ajaj, román pro ženy? Opravdu ne detektivka? S krajní nedůvěrou se do ní pouštím…
Nakonec jsem ale s uspokojením dočetla, protože:
- byla to přece jen tak trochu detektivka (ačkoliv jsem si odhalení pravdy až tak nepřála)
- opět to bylo vtipné
- zase ve mně autorka vyvolala emoce
- už potřetí jsem se přesvědčila, že umí ženám nahlédnout do hlavy
Četba mě bavila, takže odříznu pouhou jednu hvězdičku za to, že:
- autorka nechávala Alici účelově zatajovat ztrátu paměti před známými, aby to bylo zajímavější
- kdyby byl Alicin charakter gumou ohraničenou roky 1998 a 2008, hrozila by prasknutím; nevěřím tak odlišným podobám jednoho člověka
Liane Moriarty je autorkou dobré odpočinkové literatury, kterou někdy potřebuji.