Mordýřova dcera
Jan Činčura
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502364/bmid_mordyrova-dcera-Duy-502364.png
4
8
8
Mordýřova dcera série
1. díl >
Po poslední bitvě ve službách vládnoucí dynastie se mladý šlechtic vrací domů na své rodové panství. Při přestupu hor přespí v osamocené chalupě a netuší, že jeho hostitelem je loupeživý mordýř. Dojde k nevyhnutelnému střetu a od té chvíle se začínají odvíjet dobrodružství mordýřovy dcery, jež uprchne z hor a nechá se zaměstnat na panství jako děvečka. Nikdo neví nic o jejím skutečném původu, a tak od počátku udivuje ostatní tím, jak se dokáže vypořádat s nebezpečnými lidmi nebo zvířaty. Uprostřed děje se navíc rozvíjí příběh zchudlé rytířské dcery, jež je vystavena bezohlednému tlaku sexuchtivého exekutora. Ke své obraně však mistrně využívá své nápadníky. V pozadí zuří válka mezi Švédskem a podunajskou monarchií. Děj je zasazen do dobových reálií 40. let 17. století a ožívají v něm postavy českých šlechtických rodů.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla víc než 3 měsíce, i když podle stránkování měla jen něco málo přes 100 stran. A strašně jsem se u ní trápila. Ze začátku se mi líbily krátké kapitoly, později mi vadilo, že se z nich vlastně nic nedozvíte, děj se nikam neposunuje. A pořád přibývaly nové postavy .... A v podstatě mi ani nebyly sympatické. Všechny ženské postavy jsou tu vyobrazeny jako potvory - jde jim jen o sex nebo o majetek. Takové klišé.
Je mi líto, ale tohle nebylo to pravé pro mě.
Anastasya a Amos, dva lidé z naprosto rozdílných společenských vrstev jsou svedeni na společnou cestu, aby je po čase osud rozdělil.
Mordýřova dcera, český historický román si mne podmanil pro svoji důvěryhodnost a skvělý příběh. Velmi oceňuji správná historická fakta i to, že si pan autor dává tu práci a leckteré dobové události, předměty či zvyky doplňuje do textu vysvětlivkami. Ty jsou tam sice občas vtěsnány trochu kostrbatě, ale pro mne jako laika jsou nedocenitelnou pomůckou pro pohodlné vcítění se do atmosféry i jako berlička k mé vlastní fantazii.
Začátek knihy byl pro mne trochu oříšek. Ocitáme se na bitevním poli a pro mne jsou bitvy těžko uchopitelné v jakékoliv podobě. Jakmile se ale Amos se svým druhem dostal z bitevní vřavy, přechází už román do osobní roviny našich hrdinů a já čtu a čtu a čtu a nemohu přestat. Přibývají další postavy, jejich osudy se vzájemně proplétají a najednou tu máme hezky rozjetých několik dějových linek. A jedna napínavější než druhá.
Pan Činčura má příjemný vypravěčský styl, dynamičnost textu podtrhují krátké kapitoly, ale i doprovodné ilustrace (další výjimečný aspekt, který mne v knize velmi zaujal). Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na používaní dobových jmen a názvů měst a obcí. Ale jsem ráda, že jména nebyla zmodernizovaná, hezky totiž podpořila mé vnímání tehdejší doby.
Výtečně si pan autor poradil i se závěrem knihy. Osudy našich hrdinů se na jednu stranu uzavřely a na druhou zůstaly otevřené pro další kapitoly jejich životů. A já už teď vím, že chci číst dál, chci vědět co se bude s těmi všemi lidmi dít za týden, za měsíc, za rok... A z toho vyplývá jediné. Modrýřova dcera mne polapila, možná proto, že Anysa to s loveckými pastmi opravdu umí anebo proto, že tahle kniha byla vážně skvělá.
Kniha má zatím pouze dva komentáře a musím částečně souhlasit s oběma. V první řadě je příběh vyprávěn poutavě. Příběh krásné plyne bez zbytečného prodlužování. Vysvětlivky přímo v textu mi vyhovovaly. Pravda, že některé výrazy se asi v té době nepoužívaly, ale to jsem zaznamenala i v jiných historických románech. Tomu bych nepřikládala takovou vážnost. Důležitá jsou historická fakta a ta sedí. Knihu mohu čtenářům doporučit. Doufám, že autor bude v psaní pokračovat. Jeho vypravěčský styl se mi moc líbí.
Pokud se kniha Mordýřova dcera řadí mezi historické romány, tak tam bylo historie a jejích souvislostí v dané době pomálu. Musela jsem se probojovat německými složeninami "feldzeugmeister", slezskými jmény měst i lidí. Naopak jsem byla nadšená receptem na cervulát s upřesněním, že se tuto lahůdku naučili čeští řezníci v 17. století podle receptu, pocházejícího z Itálie, holt ženská... A také mi vyhovovalo, že pan autor u věrtelů, lotů a sáhů (a podobných starých veličin) hned v závorce upřesňoval, kolik to tenkrát bylo. Erotická pomůcka také pobavila, kdo dělal korektury, nechť si jednu pleskne...Mordýřova dcera se dobře četla, jako prvotina zdařilý román, doporučuji.
V krátké době čtu po "Ve stínu války" další román z 30ti leté války, který je také prvotinou českého autora. Navíc 1. komentář i 1. hodnocení, takže bych měl zvolit takový "panenský" přístup :-). Zatímco Válka na mě působila jako dívčí historická romance, tady se minimálně v 1. polovině jasně projevuje, že autor je muž. Tahle část mi dost připomínala styl Katovy dcery, ale bez krimi zápletek. Takový typický historický dobrodružný román. Pak ale asi jako úlitba čtenářkám to začíná sklouzávat do té historické romance. Ale naštěstí pořád se nejedná o žádné unylé hrdinky, ale sebevědomé dívky, které jdou tvrdě za svým cílem a nebojí se i zabíjet. Závěr pak zase v sentencích začátku, takže si určitě další díl nenechám ujít.
Bohužel o autorovi vím jedině, že je z Turnova, takže to má do okolí Giczinu, kde se děj odehrává, jen přes pár skalek Českého ráje. Nevím, jaké je jeho povolání, asi ne přímo historik, ale možná ji učí, případně velký fanda se zaměřením hlavně na heraldiku. Snaha o historickou korektnost vyzařuje z celé knihy. (To mi právě ve Válce chybělo).
S tím souvisí i 1 aspekt, který možná bude mnoha čtenářům vadit. To je používání starého zápisu jmen. Nějaký ten Tomass nebo Bieta není problém, u Gyrzyho je třeba se zamyslet. Zjistíte, že tehdy populární tancovačky ve vsi Drzewiennicze, mohly dát základ našemu největšímu volejbalovému turnaji. Dá se na to zvyknout a postupně jsem se i těšil na tyto tvary názvů známých vsí. Jen mi to pořád nesedí s nabodeníčkem krátkým Mistra Jana. To přece vymyslel už před 250 lety. Ale věřím, že autor má tento dobový styl podložený důkazy. Na druhou stranu mě ale pak od něj překvapilo třeba použití výrazu erotická pomůcka. To znali asi těžko.
Mám rád u historického románu propojení na širší politickou situaci té doby. Tady jsou podobné vstupy jen asi 3x na začátku. V dalších dílech bych jich rád zažil víc.
Mordýřova dcera
Před čtvrtrokem jsem ji četla poprvé. Začala jsem ji číst před spaním a pak už to nešlo ji odložit. Zhltla jsem ji za noc a celý den mě potom z nevyspání bolela hlava. Teď jsem si ji přečetla znova. Nemám nic, co bych tomu vytkla, kniha má spád, pasáže s boji byly super propracované, např. při útěku bratra hlavní hrdinky, ačkoliv to s nimi nedopadlo úplně dobře, ale to tak už v životě bývá. Je to výborně napsané, skvěle se mi to četlo. Nechybí ani milostná linka dvou hlavních hrdinek, Anastasye a Salomeny, a nenudil mě ani kousek příběhu, i když to má přes 400 stran, naopak, už se těším na další díl, který se tady stále ještě neobjevil, tak snad na tom autor zapracuje.