Před šedesáti lety dnes
Vladimír Anakost
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/364065/bmid_pred-sedesati-lety-dnes-WCD-364065.JPG
2
1
1
Je sobota – den jako stvořený pro odjezd na dovolenou. Současně s Brodym a jeho rodinou vyjelo z garáží spoustu dalších aut, a tak v kabině u Nekonečných zavládne klasická kolonová „idyla“. Všichni kromě řidiče se snaží vyplnit dlouhé minuty nějakou činností. Něco málo po jedenácté hodině dopoledne nuda kapituluje. Není to jen senzací z havarované motorky, ale hlavně neurčitým pocitem, u každého z rodiny Nekonečných se to projevuje jinak, že se blíží změna. Nežádoucí už jen proto, že má ambice cokoliv vychýlit z obvyklého kurzu. „Před šedesáti lety dnes“ je vědecko-fantastická kniha. Dává nám nahlédnout za oponu technicky dokonalého světa. Stačí jen přiložit levou ruku a všechno je tak, jak má být.... celý text
Přidat komentář
Před šedesáti lety dnes
Uff... dočteno na stranu 90 a nadobro vzdáno. Kniha nebyla špatná a autor rozhodně nepíše mizerně, ale jeho text se čte dost těžko, přičemž jsem neměla pocit, že za svou snahu dostávám adekvátní odměnu.
Příběh byl rozhodně zajímavý. Anotace se sice tváří, že jde o střet člověka s technologií a snad navádí k úvahám o soběstačnosti jedince v přetechnizovaném světě. Realita však leží v ryze lidském dramatu o vztazích současných i minulých, dořešených, ale hlavně nedořešených, s nimiž se muži a ženy potýkají bez ohledu na dobu. Sci-fi prvky (přinejmenším v první třetině) byly čistě kulisami a místo nich by stejně obstojně mohla stát současná vesnice nebo město 19. století. Tématiku mezilidských vztahů však autor zvládal a s psychologií si vyhrál.
Problém byl ve formě. Časté a nedostatečně uvedené skákání mezi osobami, místy a časy vedlo ke zmatení, které setrvávalo i přes půl stránky. Stejně tak k přehlednosti textu nepomohlo zmatené odstavování, kdy se v jednu chvíli odstavovalo skoro všechno a v druhou se vám v rámci jednoho odstavce odehrál celý dialog a čtenáři hádej, kdo co řekl. Sloh měl bohatou slovní zásobu, ale byl těžkopádný a hutný. Čtenář se jím spíš brodil, než že by po něm běžel očima. Kdybych měla složitost textu srovnat třeba se Jménem růže, které po mně také vyžadovalo maximální pozornost a časté vracení se k již přečtenému, došla bych k závěru, že Růže se mi četla snadněji a odměnou za mou snahu byl mnohovrstevný příběh s mnoha symboly, z nichž některé budu luštit ještě v budoucnu. Před šedesáti lety však nabízí jen nesmírnou námahu a vcelku obyčejné, byť dobře promyšlené, milostné drama. Text zkrátka potřeboval jednoho až dva objektivní betareadery, kteří by autora donutili zapracovat na srozumitelnosti. Pak by hodnocení vylétlo hodně vysoko. Takhle to působí jen jako nezrevidovaný polotovar.