Předčítač
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15205/bmid_predcitac-Mo3-15205.jpg
4
1306
1306
Román se na pozadí osudové lásky mladého chlapce a mnohem starší ženy zabývá otázkou německé viny za zločiny druhé světové války. Poté, co patnáctiletý Michael prožil vášnivý milostný vztah k téměř o dvacet let starší Hanně, se s ní opět setkává jako student práv u soudu při procesu s dozorkyněmi z jednoho koncentračního tábora u Krakova. V jedné z nich poznal právě Hannu. Vybavuje se mu vše, co spolu prožili a snaží se vyrovnat s minulostí, kterou před ním zatajila. Hlavním motivem tohoto psychologického románu je snaha Němců o vypořádání se s nacistickou minulostí. Jeho autor využil milostného příběhu jako výchozího prostředku k zamyšlení nad otázkou viny a trestu, přístupu dvou generací k ní (stud dětí za jednání svých rodičů apod.). Román je napsán v ich-formě – vypravěčem je sám Michael, který děj provází svými niternými filozofickými úvahami.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
Der Vorleser, 1995
více info...
Přidat komentář
Kam až sahá naše vlastní odpovědnost za lásku? Nejtěžší otázka předčítaná v nejtěžší době...
Uuuuuuf..... Ještě to ve mně nějakou chvíli bude doznívat....
Třeba právě teď prožíváme osudovou lásku. Nebo nás možná zasáhla už dávno, či ji teprve jednou potkáme. Nemusí to zdaleka být ta, s kterou prožijeme celý život, nemusí být naplněná ani úplně šťastná, ale je pro nás něčím, co v nás navždy zůstává, co nás přesahuje. Jako.... tetování na duši.
A o jedné takové je silný příběh Bernharda Schlinka.
"Dost často jsem za svého života učinil to, k čemu jsem se nerozhodl, a neučinil to, k čemu se rozhodl. Něco, ať je to co chce, jedná."
Tentokrát jsem jako první viděla film a ten se mi opravdu líbil....a tak jsem sáhla po knize. Neříkám to často, ale v tomto případě předloha prohrála. Ovšem nápad, jak zpracovat zase trochu jinak to tolik propírané a známé téma, ten se upřít nedá. Hodnotím za čtyři, ale možná kdybych to dávala v opačném sledu, bylo by to i na pět.
Knihou si nejsem jistá. Četla se rychle, ale prostřední část, kdy se zabýváme pocitem viny a neviny, byl težkopádný a i trochu nezáživný. Vlastně ve mně nezanechala žádný pocit, který bych od knihy s tímto tématem čekala. Konec mě překvapil.
Film jsem neviděla, ale podle zdejších recenzí se asi podívám :)
Najprv som videl film, ktorý sa mi páčil. Až oveľa neskôr sa mi dostala do rúk kniha, ktorá sa mi páčila tiež, i keď mi chvíľu trvalo, kým som sa naladil na autorovu vlnu, jeho štýl, tempo, rytmus a cítenie, muzikantsky povedané - na frázovanie. Knižka je to pomerne útla a dá sa prečítať veľmi rýchlo. Dôležité je čítať ju pozorne.
Na první pohled kniha o milostném vzplanutí puberťáka ke starší (cca o dvacet let) krásné ženě.
Hluboko pod ním probleskují pocity mezigenerační viny a vyrovnávání se s ní.
Problémem je, že ona vina začala pouhopouhým plynutím s proudem, které v prvopočátku nevypadá nijak špatně, ale ty konce.
Ty konce, které paralyzují i následující pokolení.
Nechápu pobouření a odsudky některých pokryteckých recenzentů obviňujících autora ze zlehčování a relativizace zločinů nacismu. To bychom mohli úplně stejně odsoudit Styrona za Sophiinu volbu. Předčítač je dobře napsaná novela se silným milostným příběhem, čtivým dějem, spoustou zajímavých myšlenek a jako bonus se v ní skládá hold čtení, předčítání a literatuře vůbec. Doporučuji pro čtenáře, kteří netrpí předsudky z minulého století.
Vynikající kniha. Neotřelý, krásně napsaný příběh. Ani chvilku jsem se nenudila, naopak. Některé věty jsem si četla opakovaně kvůli překrásné volbě a skladbě slov (smekám tedy i před překladem).
Výborný čtenářský zážitek.
Smutny pribeh, ktery ma sve kouzlo. Rekla bych, ze film byl vice zajimavejsi, moc me nebavily cist Michaelovy filozoficke uvahy. Ale proste to tam patrilo, kdo vi, co bych udelala ja...?
Po knize jsem sáhla na dovolené, kdy jsme s kamarádkou přečetly každá to svoje a pak si knihy vyměnily. Ona čte trochu jinou literaturu, a tak jsem si od toho nic moc neslibovala. Knihu jsem přečetla za jeden den. Oba hlavní představitelé byli tak rozdílní a i jejich cesty se rozdvojovaly a protínaly v určitých okamžicích. Konec - smutný. Ale jak jinak může dopadnout příběh o vině a trestu.
Herečka Kate winslet byla obsazena do role Hanny úplně přesně. Během čtení knihy měla pro mně ta knižní Hanna naprosto stejný vzhled jako filmová.Kniha byla zvláštní.Hlavni hrdina hypersenzitivní a bylo pro mně zajímavé sledovat jeho pohled na život od 15 do středního věku
Knihu jsem dostala zadanou jako povinnou četbu, věděla jsem, že se jedná o silný příběh, ale nakonec jsem byla stejně velmi překvapena až jsem to ani nečekala, jak moc je silný. Příběh ve mně zanechal syrový a smutný pocit.
Po dlouhé době kniha, která se mi četla strašně rychle, stránky opravdu rychle mizely.
Hlavní hrdina mi byl sympatický a líbilo se mi jeho vyprávění, nutilo mě to číst stále dál.
Konec mě šokoval, mám z něho pocit úzkosti a žalu. Určitě se mi děj v této knize vryl do paměti. Jsem zvědavá i na film, který mám v plánu zkouknout.
Určitě doporučuji!
Asi jedna z top knih (film jsem neviděl a ani to nemám v plánu)...autor je silný vypravěč v první osobě, ale hlavně jde o perfektní motiv, jak ukázat vyrovnání se s "německou" otázkou v trošku jiném světle..a co je hlavní, žádný happy end
Příběhově úžasná kniha. Ze zvědavosti jsem sáhla po anglickém překladu a byla jsem po přečtení spokojená. Ale nedá mi to, musím uznat, že filmové zpracování mám radši.
Po knize Předčítač jsem sáhla ze zvědavosti. JIž před delší dobou jsem viděla film, který mě zaujal, a to především tématem, kterému se věnoval. Takže když jsem objevila téma letošní čtenářské výzvy "kniha o holocaustu", padl výběr právě na Předčítače.
Narozdíl od filmu mě kniha nijak zvláště neoslnila. Ne, nebylo to špatné čtení, dokonce jsem půlku knihy zvládla přečíst v kuse během jednoho volného odpoledne, ale chybělo tam "něco navíc". Proto dávám 3 hvězdičky.
Téma je pro mě velmi silné, i proto ráda sahám po knihách, které se otázce viny či neviny věnují. Jak těžké je rozhodnout někdy o tom, zda je člověk vinný. A co všechno naše jednání ovlivňuje. Že je někdy těžké odsoudit člověka za jeho činny, pokud nevíme, jaké okolnosti ho k jeho jednání dohnaly. Hanna se odsoudila sama, nepotřebovala k tomu žádný veřejný soud.
Na druhou stranu je tato kniha i příběhem o hlubokém citu a lásce. Ano, myslím si, že vztah Hanny a jejího "chlapečka" byl naplněný opravdovou láskou, a to i přesto, že většinu svého života prožil každý z nich v osamění.
Jsem trochu zklamaná. Nikoli samotným příběhem, dokonce ani velmi hloubavým stylem promýšlení opravdu vážných témat kolem zločinů a trestů, pochopení, odsouzení a odpouštění, ba i ty dvě hrubé pravopisné chyby, kterých jsem si při čtení všimla, jsem přešla jen s malým povzdechem. Já si totiž knihu vybrala podle názvu do Čtenářské výzvy a chtěla jsem ji zařadit do tématu, kde hlavní hrdina má moje vysněné povolání. A já opravdu ráda předčítám přátelům a moc by se mi líbilo dělat to profesionálně. Jenže tady to k mé smůle není povolání. Musím se poohlédnout jinde. Nebo si zvolit něco jiného. Přesto jsem ráda, že jsem si ten příběh přečetla a tady se dozvěděla, že je podle něho natočen i film, který má být dokonce lepší než kniha. To láká.
Příběh je i na málo stránkách hutný dost, hlavně je ale kniha plná úvah o možnostech vyrovnání se s nacismem, o pocitu viny a studu, a jakou paseku můžou způsobit. Schlink se hodně ptá, ale nedává jednoznačné odpovědi a i u citlivých témat zůstává umírněný, což je velmi příjemné. Navíc jednoduše formuluje pocity, se kterými se do určité míry potkává každý, ale bývá problém je vyjádřit, namátkou: láska k rodičům je přirozená, ale nezaplétá děti přece jen do jejich viny, není to schvalování? A není odsudek té viny jen umytí si rukou a pohodlný důvod, proč je nebrat vážně? Dá se zároveň jednoznačně odsuzovat vina i chápat viník? A smí se mluvit o tom, třeba s odsudkem, před čím by se mělo v hanbě mlčet, není každé mluvení jen rozmělňování?
Stejně opatrně vytvořil Schlink i postavu Hanny, ani ji nehájí, ani nezatracuje, ale přes všechny sympatie, které ve mě vzbuzovala (a které vzbuzovat má), je dobré mít na paměti jeho zdůraznění, že je vždycky rozdíl mezi vězni a vězniteli. Četla jsem Předčítače v dobrou dobu, intelektuálně i citově jsem si přišla na své.
Štítky knihy
Židé zfilmováno milostné romány německá literatura válečné zločiny o knihách nešťastná láska věkový rozdíl partnerů (age gap)Autorovy další knížky
| 2009 |  Předčítač |
| 2019 |  Olga |
| 2022 | Vnučka |
| 2021 | Barvy loučení |
| 2017 | Letní lži |
Strašně moc dlouho jsem se na knihu těšila a odkládala ji, až na mě vykoukla z regálu a nešla zařadit. Na konec si mě našla sama. Použiji ji do čtenářské výzvy 2020. Ne jako knihu o holocaustu, ale jako knihu, u které se mi nelíbí obálka (nešťastná kategorie, aspoň tedy pro mě)
Z příběhu jsem smutná. Předčítač byl ve své době vzniku jistě knihou právem vyzdvihovanou, oceňovanou a jedinečnou, ale dnes již překonanou. Kniha se četla dobře, příběh ubíhal, ale něco chybělo. To něco je pohled Hany, její pocity, její vina, její nitro. Pak by byla kniha dokonalá.
Kniha Olga mě oslovila daleko víc.