Předčítač
Bernhard Schlink
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/303593/bmid_predcitac-b2Z-303593.jpg
4
1302
1302
Bernhard Schlink si románem Předčítač (Vorleser, 1995) získal světovou proslulost. V rovině osudového milostného vztahu v něm zpracoval čtenářsky přitažlivým způsobem téma německé viny za zločiny druhé světové války. Příběh mladíka zamilovaného do mnohem starší ženy, o jejíž temné nacistické minulosti se dovídá teprve později, byl přeložen do sedmatřiceti jazyků a zfilmován. Stejnojmenný snímek byl v roce 2009 nominován na pět Oscarů a představitelka hlavní ženské role Kate Winslet získala Oscara za nejlepší herečku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2000 , ProstorOriginální název:
Der Vorleser, 1995
více info...
Přidat komentář
V první třetině knihy docela erotikuš. Furt na sobě byli nalepení, že by se mezi ně nevešla ani žiletka po odtučňovací kůře. Jednalo se ale o takovou vějičku. Ze široké cesty nás příběh svedl na uzoučkou, ze které se nedalo uhnout, jen jít dál. A zde už šlo o vinu a trest.
Docela zvláštní kniha, ale jsem rád, že jsem si ji díky Výzvě přečetl. Doporučuji!
Milostný vztah mezi starší ženou a mladým mužem se ze začátku vyvíjí jako manipulace, vzrušení z prvních sexuálních zážitků muže, jeho naivitou. Dějová linie se bravurně rozvíjí dál, doléhá zde 2. světová válka, nacismus, soud, sebevražda. Ale pořád je tady cítit neuvěřitelně silný cit lásky.
Taktéž jsem viděl dřív film a dost na mne působil. Při četbě jsem byl sice ochuzen o překvapivá rozuzlení, ale nejsem zklamán. Je to dobrý příběh.
Smutno je mi z toho všeho... Úplně ze všeho. Zlo, vina a trest jsou ještě zamotanější a propletenější. Komplikovanější a bolestnější. Chtělo by se plakat nad každou duší, dobrou i zlou. A odpuštění je pro přežití najednou nezbytné. Jenže. A nad tím vším - tíha kolektivní viny těch, co se zlu nechtěli, nemohli nebo nedokázali postavit.
Bylo to krásné čtení. I když jsem viděla nejdřív film, kniha mě bavila a přečetla jsem ji tzv. jedním dechem.
V rovině osudového milostného příběhu silný dotyk 2.sv.v. Po válce odsouzená (negramotná ) dozorkyně z koncentračního tábora. Jejím jediným pojítkem se světem je do vězení za ní docházející předčítač.
Těžké, ale do určité míry očistné.
Kniha, příběh o dospívání, přejití pomyslného mostu z dětství do dospělosti a tím i poznání více sebe samého, reálného života se všemi činy a následky, které sebou přinášejí... A to vše je vsazeno do období poválečného Německa a dalších padesátých let min. století... Vše je v příběhu až syrově - reálně zachyceno. Kniha donutí člověka opravdu k zamyšlení i k možné úlevě, že v té době už naštěstí nežijeme...
Nádherný příběh, hodně pasáží k zamyšlení, vtáhne a zůstane v hlavě ještě dlouho po dočtení. I já se ke knize dostala díky filmu. Měla jsem novější vydání s mnohem krásnější a náladovější obálkou, než jaká je zde.
(SPOILER)
Jak málo stačí, aby se mezi mužem, v tomto případě spíše chlapcem a ženou vyvinul milostný vztah se dozvídáme hned na začátku této úžasné knihy. Michael a Hanna, on ještě chlapec, ona o dvacet let starší, nesourodý pár a přesto spolu prožijí naprosto ojedinělý milostný vztah prodchnutý erotikou a také, netradičně, předčítáním. Tento vztah ovšem skončí jednoho dne, kdy ona beze slova zmizí z jeho života. Potkávají se o několik let později, neplánovaně, a to při soudním procesu s bývalými dozorkyněmi koncentračního tábora. Mezi obviněnými je také Hanna. A právě tady Michael odkrývá její velké potupné tajemství, které jejímu dřívějšímu chování dává najednou zcela jiný rozměr.
Závěrečná část románu je takřka nevyhnutelná, láska, vina, špatná životní rozhodnutí, smrt, to vše je v tomto případě naprosto logickým vyústěním. Ovšem spoustu toho zůstalo ještě nevyřčeno, skryto mezi řádky, ale to je již na nás, co si z toho odneseme.
Díky filmům jsem se dostala k mnoha zajímavým knihám, ke kterým bych jinak možná i nesnadno (v určitém věku) hledala cestu. Předčítač je jedním z nich. Román se mi líbil, chytré počteníčko, i když mám trošičku problém uvěřit konci. (Nemůžu napsat víc, abych přitom nespoilerovala).
Jedna z těch knih, které nejdou číst povrchně, protože jinak se musíte k určitým pasážím vracet a číst je znovu, neboť si zaslouží vaši plnou pozornost a hlavně přemýšlení. Obsahuje totiž spoustu filosofických otázek o vině a trestu, promlčení, vině v rámci práva a v rámci morálky a také o Německu jako poražené zemi, která se musela se svou strašnou minulostí vyrovnávat ještě dlouhá desetiletí po konci války, a asi se s ní vyrovnává ještě dnes. Dá se ale číst i jako "pouhý" milostný příběh mladíka ke starší ženě, tato linka je neméně působivá. Úžasné dílo.
Pribeh je nadherny, podle me by si zaslouzil vice nez necelych 200 stran. Vse se udalo hrozne rychle, chybelo mi vice detailu. Za to ubiram hvezdicku, ale k precteni rozhodne doporucuji, je zde mnoho krasnych myslenek :)
Působivá kniha, nutící člověka k zamyšlení, jak by se sám zachoval, kdyby se dostal do podobné situace. Vlastně jsou tu ty specifické situace hned dvě – jednak poměrně časté téma chování lidí za války a konfliktu mezi jejich vlastním morálním cítěním a tím, co po nich chce společnost, potažmo stát (především stát, který válku vyvolal), za druhé pak téma milostného vztahu muže k ženě, která by mohla být jeho matkou. Obě témata jsou psychologicky mistrně zpracována a stěží se v tomto ohledu dá knize vytknout jakákoli nevěrohodnost. Tahle výborná znalost lidské psýché a také logický, jasný, stručný až strohý styl a jazyk na autora prozrazuje, že je právníkem s mnoha lety zkušeností, který má čtenáři co říct.
Kniha, kterou jsem četla před lety a na kterou se nezapomíná. Milostný příběh na pozadí otřesných událostí spojených s druhou světovou válkou. Díky silnému příběhu a výbornému jazyku mimořádný čtenářský zážitek.
Schlinkova Předčítače jsem si přečetl až poté, co jsem viděl film. Proto si dovolím nepsat jen o knize samé, ale zároveň se dopustím krátkého srovnání.
Teď ovšem ke knize. A k tomu možná nejdůležitějšímu, co se z filmu mírně vytrácí: Kromě toho, že jde o román ukazující různé způsoby vnímání viny jako takové, vedle toho pocitu viny a kolektivní viny, také svébytným způsobem poukazuje i na dvojí stránku některých z těch, kdo se podíleli na holokaustu, respektive kdo se podílí na jakémkoli násilí ve chvíli, kdy se podřizuje povelům. Ačkoli fokus je na bývalé bachařky koncentračního tábora, nejde jen o ně, tohle téma zkrátka přesahuje - Co třeba postava prokurátora, který soudí nacistické zločince? V soukromý milý a příjemný člověk, v práci obviňující a děsivý - nejsou nakonec ti nacisté někdy stejně nečernobílí? V táboře zrůda, v soukromí milovník či milovaná osoba? Otevírá se tu opět otázka, co člověk dělal z nutnosti nebo zatnul zuby a dělal "jen svou práci". Navíc se ukazuje, že každý člověk může mít dobrou a špatnou stránku, které jsou vzájemně naprosto neslučitelné... Přesto obě patří stejné osobě... Jak se, drahý čtenáři, vyrovnáš s tím, že přiznáš nacistické zrůdě z koncentráku lidskost? Tohle jsou zásadní otázky, které autor pokládá, přestože je nevyslovuje. A tyto jsou snad nejvíce znepokojivé a zároveň musely být položeny, nemůžeme se jim donekonečna vyhýbat a zavírat před nimi oči. Je snadné odsoudit celou generaci, jako to udělala generace vypravěčova s pokolením svých rodičů, a jako to ostatně dělá generace snad každá. Je to až tak snadné, že to nemůže být v pořádku.
A teď k tomu srovnání s filmem: Je zajímavé sledovat, v čem je film tolik podobný románu a přesto dost jiný. Zápletka, příběh i množství jednotlivých scén jsou prakticky totožné. Zásadní rozdíl je ovšem ve vyznění. Zatímco film klade důraz na romantický příběh, spisovatel se zaměřil hlavně na morální otázky. A přesto, že kniha nečítá ani dvě stovky stran a děj je podáván zhuštěně až zkratkovitě, dokáže jít v tázání po morálce, jejím smyslu a vině (pocitu viny, odpovědnosti člověka za jiné i sám za sebe) poměrně do hloubky. Jen musí čtenář chtít přemýšlet i nad rámec napsaného a hledat drobné spojitosti v zdánlivě banálně napsané knize (a tím nemluvím jen o těch aspektech morálky a duševního souboje, které autor předkládá čtenáři vysloveně polopaticky, až příliš na přímo)... I díky tomu má (opět oproti filmu) jiné a po všech stránkách nepříjemnější vyznění. Přesto, že končí vlastně úplně stejně.
Kniha mě zasáhla jak nedorozumění mezi lidmi mění život...to mě dostalo...jak on si myslel co pro ni dělá...a ona to brala jako zradu...v životě velmi časté
Nevím, něco mi na příběhu chybělo. I když se tam řeší hrůzy koncentračních táborů, mě osobně vůbec nezasáhl.
Štítky knihy
Židé zfilmováno milostné romány německá literatura válečné zločiny o knihách nešťastná láska věkový rozdíl partnerů (age gap)
Velice těžko se mi k této knize něco píše. Před knihou jsem viděla film a ten mě dostal, s knihou je to jiné. Kniha je psaná stroze, možná i to přispělo k tomu, že mě příběh tolik neokouzlil. Přiznám se, že pár měsíců po dočtení si z knihy nepamatuji skoro nic.