Předkonec / Písečné dítě / Domek na vinici / Hrana

„Kam sešla tvá dávná krása
Tělo kulhá
s pravou rukou ti napůl ztuhla
i řeč

Jen paměť svítí
z hlubin svých slují
Nedotčená

„Jsem šťastná kdykoliv tě potkám“
Políbil jsi mě
Jinak

V tramvaji
jsem pak už na nikoho
nepohlédla

Ukázal jsi mi svatbu
Krásného syna a sličnou nevěstu
To co se mně s tebou
a tobě se mnou nestalo

Do tramvaje jsem se vedrala
a zasedla pro tebe místo

Pode mnou na tvých kolenou
ležela moučná pravička –
sevřená jak ti ztuhla

Tušil jsi mé přilnutí
v tlačenici
a při brzdění rty
těsně nad tvými vlasy?“

--

Když psal o Ivanu Blatném, kamarádi se divili, kdo to je. To proto, že emigroval? Tak tady máte další, kterou jsme si vyhnali.

Jedna z našich největších básnířek, redaktorka Svobodné Evropy a Svědectví, Topolova, Hrabalova a Zábranova kamarádka a taky souputnice Havla, který se s ní v nemocnici loučil, psala znamenitě celý život, ale stalo se, že první sbírka jí vyšla až před šedesátkou.

Jak vidíte, její verš je úsporný, neokázalý a úplně čistý. Jemný a tichý. A přitom naplněný tím, o čem se líp než poezií psát nedá. Blízkostí smrti a pomíjivostí, soucitem a pokorou. Vzpomínkami na blízké a láskou přicházející, když už ji nikdo nečeká.

Kromě těchhle jejích posledních sbírek moc doporučuju taky křehkou Babí hodinu o těch neviditelných ženách kolem nás. Druhá ukázka je z ní.

--

„Ptám se tě jak už jsi
šedivá v břidlici
zda jsi se smála
když ti to začalo
život a láska
zda jsi se smála
když ti skončila
celá ta sláva
a zda se pak
budeš tichounce usmívat
až ti to začne“

17.10.2020

Velice smutná sbírka, zúčtování se životem, smíření se smrtí. Jako první mě napadlo přirovnat ji k posmrtně vydanému albu Leonarda Cohena You Want It Darker!

07.03.2014

sbírka se mi těžko četla a dodnes jsem jí nedočetl, je v ní mnoho smutku