Představy o dvacátém století
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17204/bmid_predstavy-o-dvacatem-stoleti-NCU-17204.jpg
4
70
70
Když v roce 1988 vyšel tento autorův debut, způsobil senzaci. Byl označen za nejlepší dánskou prvotinu desetiletí a autor za něj sklidil několik literárních cen. Kniha vlastně ani jako debut nepůsobí, naopak vyvolává dojem, že se jedná o dílo autora zralého, zkušeného a sebevědomého. Je svérázně pojatými dějinami dánských snů, tj. (nezřídka idealizovaných) představ, které si Dánové o sobě vytvářeli v posledních zhruba pěti stech letech. Autor se s nimi a především s jejich odvrácenou stranou nemilosrdně vyrovnává v duchu magického realismu a jeho neomezených možností s nadsázkou, s černým humorem a sarkastickým šklebem. V tomto románu se poprvé objevují témata a motivy, které spisovatel rozvíjí ve svých dalších dílech, mj. i v u nás úspěšných a oblíbených knihách Příběhy jedné noci (česky 1999) a Cit slečny Smily pro sníh (česky 1997).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , ArgoOriginální název:
Forestilling om det tyvende århundrede, 1988
více info...
Přidat komentář
Začala jsem to číst do výzvy od dánského autora, ale nedočtu. Hodnotím podle procent, kam až se mi podařilo to vydržet. 1,77 hvězdičky zaokrouhluju na 2.
Roald Dahl napsal povídku Velký samočinný větostroj, kde popisuje automat, který píše povídky... Takhle nějak si představuju výstup z větostroje. Věty dávají smysl, postavy se střídají, ale jinak čtu a čtu a vůbec nemám tušení, o čem to je, nějak není čeho se zachytit.
V tomto případě tedy výzva zůstává zatím nesplněna.
Na to,že šlo o debut desetiletí,tak mě to tedy nijak nenadchlo a jediné pozitivum je v tom,že mám za sebou další ze splněných výzev na tento rok.65%.
Za největší klad této knihy považuji krásný jazyk, kterým je napsaná. Trochu horší je to s postavami, kterých tu vystupuje docela hodně a už po první třetině jsem litovala, že jsem si nevytvořila strom vzájemných vztahů a příbuzenských vazeb. V poslední části se propojení mezi osobami sice vysvětlí, ale i tak jsem zůstala v ději lehce ztracená.
Už dlouho se mi nestalo, aby mi kniha přišla tak zábavná a nudná zároveň, aby mě fascinovala a odpuzovala a abych ji četla tak dlouho, navzdory tomu, že byla výborně přeložená a po jazykové stránce nádherně plynula.
Dánský magický realismus je pro mě pole neprobádané - prvních zhruba sto stran jsem se úplně tetelila blahem, ale pak se v příběhu začalo těch fantasmagorických výjevů vršit na mé sledovací schopnosti příliš a mnoho a já začala ztrácet. Navíc mě všechny postavy vlastně dost odpuzovaly a jak není nikdo, ke komu bych se ráda vracela, nevracím se ráda. Snad, že nejsem Dán a o dánských dějinách dvacátého století vím sakum prásk kulový, snad, že mi spousta věcí tím pádem nevyhnutelně unikla, jsou pro mě "Představy" nakonec těžko uchopitelnou a zpracovatelnou knihou.
Má druhá šance Hoegovi dopadla stejným "ááá nus-u-nus" jako ta první (slečna Smilla - u ní byl ten předěl naprosto zjevný - první polovina super, Smilla aka Lara Croft moc špatný). Tak snad do třetice, jako v pohádkách, ale pak už ani ťuk, Petere, ani ťuk!
Tuto knihu zhodnotím jen stručně, přestože by si zasloužila obsáhlejší rozbor. Zjednodušeně řečeno ji považuji za jednu z lepších autorových knih, líbila se mi víc než Cit slečny Smilly pro sníh. Přestože kniha není považována za fantasy nebo sci-fi, tak se zde objevují jisté prvky mystična, které mě rozhodně zaujaly. Kniha právě díky nim vynikala mezi další povinnou četbou od dánských autorů. Díky ním se také řada situací jeví čistě absurdní a nemožné. Za významné mínus bych pak označila to, že jsem se v knize občas ztrácela kvůli velkému množství dějových linek, které se navíc navzájem složitě proplétají.
Zatímco kniha "Cit slečny Smilly pro sníh" se četla téměř sama, tahle mi dala docela zabrat. Dvakrát jsem ji odložila a dočetla až na třetí pokus. Ale nakonec to stálo za to.
Jeden z důvodů, proč se nečetla jednoduše, je poměrně složitý jazyk (všechna čest překladateli Robertu Novotnému).
Na historii jedné rodiny popisuje autor představy a sny, které ovládaly různé vrstvy dánské společnosti na konci devatenáctého a v prvních dvou třetinách dvacátého století. Jak tyto sny a představy formovaly a ovlivňovaly jednotlivé osudy. Tak trochu magický realismus na dánský způsob.
Knihu jsem ohodnotila pěti hvězdičkami. Ale ta pátá je jen za tuto větu:
str. 259: ...žijeme tak, jako sníme: zcela a úplně sami.
Z úcty k autorovi se snažím přelouskat, ale je to těžké. Slečnu Smillu znám takřka nazpaměť, tohle je oříšek - Márqueze mám ráda moc, ale s tím severem mi to nejde dohromady. Jihoamerická lehkost vyváží i přemíru informací, tady ten příliv nezvládám.
Z mého pohledu je začátek celkem nezáživný. Prvních zhruba 100 stran vypadá na samostatné příběhy o lidech, které nic nespojuje. Zdánlivě. Propletence přicházejí až v druhé půli a nakonec zjistíte, že jste prožili s hrdiny život dlouhý přes čtyři generace. Nicméně podruhé už to číst nebudu.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Výborná, vtipná a zároveň smutná kniha. Představa, to může být sen, iluze, idea, noční můra, ale také obraz - a myšlenkové a emocionální dějiny jednoho státu i jeho současnost lze zachytit nejen dokumentárně, ale lépe skrze bizarní rodinnou ságu, a hlavně sledem překvapivých a zároveň hutných obrazů a metafor. Atmosféra a nálada se často mění, čtenář myslím rád odbočí od realistického vyprávění se sociologickými prvky do houštin magických a snových a ponoří se do hlubin minulosti, ze které se rodí současnost... Pro mne zatím nejzajímavější autorova kniha, nacházející se stylově někde mezi Borgesovou Brodiovou zprávou a Márquezovými Sty roky samoty.