Přelévat moře
Jan Dobraczyński
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49431/bmid_prelevat-more-65d2679ae7580.jpg
4
21
21
Známý autor Jan Dobraczyński, který bývá nazýván polským Greenem a jemuž u nás vyšla nejedna kniha vzpomeňme jen na Listy Nikodemovy se ve svém románu „Přelévat moře“ obrací k nejpalčivějším problémům naší neklidné současnosti. Války a trvalá hrozba atomové katastrofy inspirovaly autora k vytvoření vize, časově situované na konec našeho století, kdy je Evropa po výbuchu atomové bomby spálena a smetena s povrchu země. Katastrofu přežije pouze hrstka lidí, mezi nimi tři kardinálové a několik kněží, kteří mají v těchto kritických chvílích před sebou velmi závažný úkol obnovu církve na sutinách tisícileté civilizace. Autor obrací svou pozornost k církvi a k náboženství v moderním světě a k problémům morálním, které se vyhrocují v okamžiku, kdy je přerušena základní existenciálni kontinuita celého lidstva a kdy už není hodností, úřadů ani slávy. Zůstává jen člověk, nahý člověk, zmítaný svými slabostmi a vydaný na pospas důsledkům nečekaného zvratu, a tento člověk má vydat svědectví o své víře, naději a lásce. Román Jana Dobraczyńského je otřesný svou opravdovostí a upřímností. Je to kniha, nutící člověka zamyslet se nad věcmi, které míjel v každodenním životě, přestože volaly po jeho pozornosti. 33-321-71... celý text
Přidat komentář
Neveselé čtení. Ale duchovně výživné a napínavé. Hodně se mi líbil vývoj všech postav a jejich vnitřní boje.
Velice temná vize blízké budoucnosti. Doufejme, že hrozby Studené války již pominuly. Na románu si cením popisů nejvyšších pater církevní hiearchie a problematiku konkláve. O to víc čtenáře zasáhne zničení naší civilizace a její nahrazení tou sousední. Hlavní postava v závěru předává svou moc do Afriky. Jak to dopadlo? Uměl příjemce vůbec číst a vnímat naše západní cítění světa? To jsou všechno otázky, které zůstávají v románu otevřené.
Vlastně jde o jakési podobenství, nikoli o bůhví jak propracované post-apo. A cíle, které si klade taky splňuje. Po tom všem, co se v knize stalo, na mě velice zapůsobila (sám nevím proč) poslední věta. Pomatuji si ji dodnes.
Po Listech Nikodémovi lehké zklamání. Ale Listy nasadily laťku tak vysoko, že lehké zklamání je vlastně pořád obrovská poklona:-)
Autor nastiňuje v románu zajímavé otázky a provokuje k tomu, aby člověk přemýšlel nad mnoha věcmi ze zajímavých úhlů pohledu - nad člověkem, nad jeho činností, nad jeho charakterem, nad hodnotami, nad hierarchií... Zajímavé a podnětné, ovšem chmury přinášející čtení...
Je to pořád ještě sci-fi? Patříme mezi nejateističtější země, nového papeže máme z bývalých misijních území. Evropo, Evropo, po nás potopa...?
Trochu netradiční žánr u tohoto polského autora. Což ovšem neznamená že román není stejně čtivý, jako jeho ostatní.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Stín Otce |
| 1971 |  Přelévat moře |
| 1989 | Listy Nikodemovy |
| 1979 | Klíč moudrosti |
| 2012 | Hrom udeřil potřetí |
V súčasnej dobe, hroziacej vojnou z každej strany, je tento príbeh pre mňa viac zrozumiteľný ako keby som ho bola čítala hoci aj pred rokom.