Přeměněný les

17.12.2018

Tuto knihu bych rozdělil na dvě části. První půlka byla pro mě velice poutavá a hodnotil bych jí za pět hvězd. Ve druhé části se ale dostává ke slovu především filozofické hledisko s apelací na nové myšlení a to na mě působilo, až jako stavění vzdušných zámků. Prostě jakmile je řeč o změně myšlení, tak začínám být obezřetný, jelikož to pak už je cesta k ideologii a tu zase dokáží využít/zneužít jen určitá vyvolená skupina lidí a ta původní myšlenka se buď vytratí, nebo je značně překroucena. Mě hodnocení druhé půlky se kolísalo mezi třemi až čtyřmi hvězdami.
Jinak mohu říci, že v knize rozebírána historie, současnost a vyhlídky lesa a to v propojení pohledů filozofických, ekonomických, ekologických a i kulturněpolitických. Prezentované závěry jsou zajímavé a v podstatě s nimi, tak jak jsou zde podány, souhlasím i když je nedokážu ani zlomkem podat tak sofistikovaně a různá propojení, která jsou zde popisovaná, byla mnou spíše jen tušená, než zjevná. Ovšem odborník nejsem a tak si dokážu představit, že podobně kladně bych hodnotil třeba i knihu méně kritickou k dnešním stavu lesů. Už jen z toho důvodu, že ta změna pokud se děje (mám na mysli k lepšímu) není otázka nějakých dnů, nebo týdnů a výsledek pak přesahuje délku lidského života.
V podstatě mohu napsat, že příklon k této knize je hlavně intuitivní, než aby měl hlavní oporu v mém vědění.
Každopádně to, že hlavním slovem celého našeho fungování je ekonomika/efektivita, měřítkem úspěchu je zisk a měřítkem zisku jsou finance, a že tohle je cesta k sebezničení, tak to je zrovna myšlenka, která se ve mě formovala už mnohem dříve, než jsem si tuto knížku přečetl. Vždyť ono vštěpování, že co je neefektivní je nedobré/špatné, je třeba dobře vidět například tak obyčejné věci, jako jsou vratné skleněné obaly na nealkoholické nápoje. Výrobci od nich ustoupili z důvodů vyšších celkových nákladů z důvodů logistiky svozu čištění atd. To by museli promítnout do ceny a tak by v konkurenčním prostředí, kde by ostatní výrobci využívající efektivnější/ziskovější PET lahve, neměli tito zastánci skla mnoho šancí.
Výsledek vidíme. Efektivních levných plastů je všude kolem nás neuvěřitelně mnoho a recyklace, ve chvíli kdy doslouží/poslouží (a to jde u některých plastových sortimentů v pravdě jen o jepičí život), je poměrně náročná ne-li nemožná a z ekonomického pohledu neefektivní. Z toho pohledu pak slova o "zdravé konkurenci", která je motorem ekonomiky a tak našeho blahobytu, ale která je tím pádem postavena na principu vytěž co můžeš (jinými slovy zplundruj) a jdi za dalším ziskem, působí přinejmenším protismyslně a výraz "pokrok" pak dostává poněkud jiný význam, ve smyslu že je jím dosahováno něco vyššího a lepšího pro společnost.
Tento trend, kdy efektivita a růst je nadevše (někde jsem četl, že to má pojmenování růst růstu), nás vystavuje iluzi, že vše funguje dokonaleji, lépe a rychleji. Toto je ovšem vykoupeno takřka absencí dosažitelných rezerv a tak je vše cíleně do krajností šponováno. Tím pádem se systém stává, přes svoji zdánlivě stále se zvyšující "dokonalost", čím dál tím zranitelnější. Proto si myslím, že ke zhroucení této bubliny může dojít i bez přispění nějaké globální katastrofy, ale i za mnohem lokálnější události, která odstartuje dominový efekt.
V současnosti bojujeme (my co si říkáme příslušníci vyspělých ekonomik) za svůj blahobyt, postavený na výše popsaných měřítkách a výsledky na přírodě jsou devastující.
Až bublina našeho draze vykoupeného, neustále se zvyšujícího blahobytu praskne a my začneme bojovat o holé přežití v té nejzákladnější formě, kdy bude platit člověk člověku vlkem, zřejmě zničíme i ten zbytek co zůstal.
No, dostala jsem se od lesa poněkud jinam, ale tahle kniha ve mě tyto souvislosti vyvolává a zároveň je i z části popisuje.
Někde jsem četl něco v tom smyslu, že nejreálněji vidí svět kolem sebe pesimisté... No já tento trudokomentář zakončím tím, že pokud na základě pesimismu budou viděny chyby, které můžeme napravit, tak s tím taky můžeme něco udělat. Být optimistou až do samotného konce s přesvědčením "že ono se to nějak urovná" a neudělat nic, je určitě možné pokládat za šťastnou povahu, ale určitě ne za šťastný osud. Možnost něco změnit leží na nás. Je třeba více v tomto ohledu používat zájmeno "my" a "já". Pokud budeme jen spoléhat na "oni", tak se to vůbec nemusí podařit.
I přes veškerou mou skepsi doufám, že naděje je a že ty všechny "JÁ", které budou pro to něco chtít udělat, se spojí do jednoho velkého "MY" a tím pádem pak "ONI" se budou muset přidat, nebo kapitulovat.
Snad to nezní příliš revolučně a nevzbuzuje dojem, že nabádám lidi k připoutávání se ke stromům. Ne, to rozhodně ne. Spíš bude lepší, když tyhle moje plky zapomenete a přečtete si tuhle knížku, nebo nějakou jinou na podobné téma. V našich rukou toho leží víc, než by se na první pohled zdálo.
Dávám celkově pět hvězd především za tu první půlku a ač nepřijímám vše co je v knize prezentováno bez výhrad, tak rozhodně jsem rád, že jsem si ji přečetl.
Howgh

04.09.2018

Chris Maser, keby všetci lesníci boli ako ty!
Maser bol v 90-tych rokoch aj na Slovensku, v pohorí Čergov, kde s OZ VLK prešiel toto krásne pohorie a do knižky Premenený les pribudol dodatok "Čo by som robil, keby som bol hlavným lesníkom na Čergove"