Přemyslovci: Zrození království
Ludmila Vaňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353811/bmid_premyslovci-zrozeni-kralovstvi-jEA-353811.jpg
4
31
31
Přemyslovci série
1. díl >
Zrození království se odehrává v době bojů mezi přemyslovskými knížaty o český trůn. I když byl Přemysl až čtvrtý syn krále Vladislava, nezůstal stranou a po boku svého bratra Bedřicha se nejvíc zasloužil o získání ztraceného otcova trůnu, který načas obsadil s pomocí Fridricha Barbarossy kníže Soběslav. Ale ani po smrti vévody Bedřicha nebyl Přemysl první v nástupnictví. Připojil se s nejmladším Vladislavem ke křížové výpravě do Svaté země a právě tam mezi nejpřednějšími vladaři Evropy si získal věhlas a respekt, které ho předurčily k dráze panovníka. Historická kronika PŘEMYSLOVCI pokračuje druhou knihou Cestou krále.... celý text
Přidat komentář
Autorka má jistě hluboké historické znalosti. Ovšem přijde mi, že na čtenáře má občas příliš vysoké nároky. Kniha obsahuje spousty postav, ve kterých je často těžké se vyznat. Také jednání postav mi přijde často dost zkreslené. Postavy jsou na sebe neustále milé, porad se spolu modlí Realita byla ovšem dost krvavější. Hlavně ve středověku.
Každopádně to bylo dost relaxační čtení, takže se v budoucnu nebojím po další knize od Ludmily Vaňkové sáhnout, jelikož jako milovník dějepisu to beru skoro jako povinnost.
Tak tohle mi dalo zabrat. A nebylo to jen tím, že spíš čtu thrillery a detektivky, historické romány mám taky ráda. Ani stránky mě neděsily, na takové Pilíře země to počtem stran opravdu nemá. Důvod je jinde. Hlavně v systému, jakým se učí dějepis (nebo tedy aspoň za nás) - ten vládl od do, další zase od do - a dnes z toho nevím lautr nic. V některých obdobích už jsem si díky četbě udělala trochu jasno, ale zrovna tohle bylo pole nezorané. I když některá jména jsem znala, zas takový ignorant nejsem. A za druhé, tahle doba mi přijde jakási divoká, za těch pár let se na českém trůně vystřídalo vládců zbytečně moc.
Kniha jako taková je krásná a zajímavá a většinou se i dobře čte. Ta menšina jsou pasáže, kdy nás autorka seznamovala s osobami, jejich rodem a vtahy s dalšími jedinci, podle mého dost zvláštně. Na začátku stránky měla popisovaná osoba pohřeb, ale v půlce strany teprve svatbu. Tyhle části se mi četly těžko, špatně jsem se v nich orientovala a stejně si nic moc nezapamatovala. Ono to nakonec nevadilo, to hlavní autorka opakovala a to vedlejší nebylo potřeba.
Bylo tam pár zajímavých osobností, o kterých jsem dosud neměla ponětí, třeba Eleonora Akvitánská nebo Saladin. Vůbec celé tažení do Svaté země je super, o to jsem vůbec nic nevěděla, teď už aspoň chápu, o čem to ten Landa zpíval. :-) A asi nepřekvapí, že nejvíc jsem si oblíbila Přemysla, i když i k němu by se našly výhrady. Na konci mi bylo strašně líto Adléty Míšeňské.
Styl paní autorky mi vůbec nesedl a knihu jsem odložil po dočtení první kapitoly - tedy po nějakých čtyřiceti stranách.
S přehršlem postav bych si ještě nějak poradil, i když si myslím, že by šlo se s nimi seznamovat lépe, než od začátku chrlit na čtenáře všechny vztahy rodinné i jiné. Vadilo mi však nenadále přeskakování v čase i místě leckdy bez jakékoliv souvislosti.
Kniha je psaná převážně er-formou, ale často přechází do ich-formy různých postav. Na jedné straně takhle prostřídáte třeba tři postavy.
To vše mě neskutečně mátlo a k této autorce se již asi nevrátím.
Na romány paní Vaňkové jsem čekal do nakoupení celé serie. Nemám totiž rád, když na jednotlivé díly musím dlouho čekat. Děj potom není tak souvislí a unikají detajly. Nicméně při prvních řádcích mě vyprávění zaujalo. Trochu jsem bojoval s tím jak děj přeskakuje do rovin uplně mimo "domácí prostředí" a spousta času se věnuje dění ve Svaté zemi. Výklad účasti řady Přemyslovců na křížové výpravě mě překvapil, ale vlastně proč ne? Proč nespekulovat o tom co vlastně dělal Přemysl, když neseděl na knížecím stolci, než spekulovat o tom, co tu chvilku dělali na knížecím stolci Ti, kteří se tam střídali jak fusekle. Navíc člověku docházejí mnohem větší souvislosti ze zahraničních poměrů, které nemalou mírou ovlivňovali postavení českých knížat, vévodů a následně králů a jejich zemí. S chutí se zakousávám dalším dílem a jen mě mrzí, že s přicházejícím jarem přibívají povinnosti pro které nezbývá moc času a energie na čtení.
Velmi obsáhle popsané osudy Přemysla Otakara I.,jeho vztah s bratrem Bedřicem vláda na Moravě,vyhnanství ,svatba s Adlétou Míšeňskou,kterou po dvaceti letech manželství zapudil.
Tohle už není knížka do batůžku na každou volnou chvilku, ale i tak jsem prvními třiceti lety Přemyslova života prolétla za týden.
Když čtu "paní Vaňkovou" říkám si proč spisovatelé musejí vymýšlet "neskutečné romány"? Přece úplně stačí napsat to, co se opravdu dělo. Tedy, autor musí mít její vypravěčský talent.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Cval rytířských koní |
| 1994 | Král železný, král zlatý |
| 2004 | První muž království |
| 1995 | Žebrák se stříbrnou holí |
| 2008 |  Příběh mladšího bratra |
V tomto vydání knihy jsou vlastně obsaženy 2 knihy a to Příběh mladšího bratra a Kdo na kamenný trůn. To jsem si vyjasnil až teď po přečtení, před psaním komentáře. Proto i zde na DK existují komentáře k samostatně vydaným knihám i k této společné.
To že se jedná o vlastně 2 knihy je vidět i na hustotě textu tohoto vydání.
Skoro celou první knihu jsem zvažoval, jestli budu dále číst. Hodně postav, které se mi pletly, nepamatoval jsem si příbuzenské vztahy, také příběhy nebyly popsány úplně čtivě. Ale vytrval jsem a časem jsem si zvykl a začal rozlišovat jednotlivé Albrechty, Dietrichy, Václavy atd. :-) Druhá kniha byla čtivější a také příběh se začal odvíjet více popisně.
Saskou část příběhu znám z knih Sabine Ebert, takže jsem si některé příběhy pamatoval a připomenul.
Bylo to moje první seznámení s autorkou. Nejsem zklamán, budu v české historii popsané Ludmilou Vaňkovou pokračovat. Není to snadné čtení, ale stojí to za to.
Další pohled na tuto historickou epochu se pokusím získat i z knih Vlastimila Vondrušky řady Přemyslovská epopej.
Historické romány mám rád, tvoří docela velkou část mnou čtených knih.