Velký král Přemysl Otakar I.
Vlastimil Vondruška
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/82035/bmid_premyslovska-epopej-velky-kral-prem-wld-82035.jpg
5
1018
1018
Přemyslovská epopej série
1. díl >
Velký král Přemysl Otakar I. První část čtyřdílné románové fresky o životě posledních přemyslovských králů. Historická sága začíná v českém knížectví, rozvráceném rodovými spory, v němž se vlády ujímá mladý Přemysl Otakar I. Postupně upevňuje moc, získává zahraniční spojence a za pomoc císaři získává královskou korunu. Dostane se do sporu s církví, je dán pražským biskupem do klatby, ale dosáhne smíru s církví a vojensky vpadne do rakouských zemí. Jeho politické úspěchy otevírají cestu českému království mezi evropské velmoci 13. století.... celý text
Přidat komentář
Na podkladě historických událostí napsaný román, který čtenáři velmi přístupnou formou předkládá tehdejší události. Mnohé je samozřejmě fabulace, ale to každému aspoň trochu inteligentnímu člověku dojde. Mě osobně teda kniha hodně chytla. Přemysl I. Otakar byl král, který se vyznal v tlačenici, jak se říká, a dokázal svou moc upevňovat nejen silou, ale i diplomaticky, a to nejen známou Zlatou bulou sicilskou z roku 1212.
Vondruška nezklamal, kniha velice pěkná, doufám, že historicky natolik přesná, jak jen to bylo možné. Snesla bych složitější, kultivovanější styl psaní, ale při jejím rozsahu promíjím pro "čtivost", která, jak tak koukám, je pro většinu lidí rozhodující (já osobně si ráda přečtu knihu napsanou jazykem na vyšší úrovni).
Příbuzenské spory mě překvapivě opravdu bavily, věřím, že v té době byl boj o trůn skutečnou anabází. Jen mi připadá, že autor dává moc velký prostor sexu (a to, jak - ostatně jako v každé jeho knize, nevyjímaje ty s panošem Otou - je každá žena ze svého prvního styku unešena a v naprosté extázi mi připadá trochu úsměvné. Ale s přihlédnutím k pohlaví autora, budiž. - Nebo možná byla natolik jiná doba, že ani první sex nebolel! V čem to jen žijeme... :)))
Každopádně, ode mě pochvala, chystám se vrhnout na druhý díl, tak snad nebudu zklamaná.
Mám ráda tohoto českého krále a hodně jsem o něm již přečetla . Tato kniha se mě líbila ,výborně se čte , barvitě a podrobně přibližuje poměry mezi předními rody v Čechách, ale i sousedních zemích , vztahy a intriky jednotlivých rodů , církevních hodnostářů . Jediné co bych vytkla je absence mapy , znám mapu Čech , ale při čtení jsem potřebovala nakouknout do atlasu , mapa jako součást knihy by se hodila . Těším se na další díl .
Celou knihu jsem přečetla za 3 večery. Komentáře kritizující snad příliš mnoho stran popisujících bitvy nejsou na místě. Za prvé je potřeba si uvědomit, že nečtete červenou knihovnu a za druhé bitvy byly v dané době běžnou součástí života, proto se jim nelze vyhnout sledujeme-li osudy konkrétních lidí po několik mnoho let. A nejdůležitější faktor je čtivost každé pasáže, ať už politických jednání, cestování nebo právě zmiňovaných bitev. Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších dílů.
Chvíli trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla. A pak,když jsem přečetla poslední kapitolu,tak mě mrzelo,že to tady končí a nepokračuje. Hned jsem si běžela do knihkupectví pro 2.díl,ale zatím ho nemají. Tak se mám na co aspoň těšit.
Skvěle napsáno. Absolutně mně to dostalo na dvůr krále Přemysla a prožíval jsem s ním jeho život. Když jsem dočetl, už jsem se těšil na další pokračování.
Sice mi chvilku trvalo, než jsem si udělala pořádek v postavách a jejich zájmech, ale pak už mne příběh strhnul jako většina Vondruškových knížek. Rozhodně se těším na další díly!
Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli tři nebo čtyři hvězdičky. Čekala jsem trochu více soukromí a rodinného života panovníka, kniha obsahuje na můj vkus velké množství podrobně popsaných bitev, ale to se u historického románu tohoto druhu asi musí očekávat. I přes boje a politiku byla ovšem úžasně čtivá a určitě si přečtu i další díly. Tři a půl hvězdy.
Měla jsem bohužel na ZŠ i na gymnáziu "smůlu" na učitele dějepisu a tak mě historie nikdy moc nebrala :-)
Pak jsem jednou viděla vyprávění Vl. Vondrušky v televizi a řekla jsem si, že pokud jeho knihy jen z části korespondují s tím, jak umí poutavě, zajímavě a ještě s vtipem vyprávět o historii, že si musím nějakou jeho knihu přečíst.
Začala jsem právě touto, i když jsem měla trochu strach při její tlouštce... :-(, ale byl naprosto zbytečný... :-)
Nejen vyprávět, ale i psát a popisovat naše dějiny umí tento muž naprosto výtečně! Kniha byla přečtena velmi brzy s velkým očekáváním a těšením se na další díl...
První knihu jsem přečetla za víkend jedním dechem, ale hned v pondělí jsem se sháněla po dalších dílech. Nejenže má autor téma výtečně nastudované, ale dokázal jej zpracovat tak aktraktivním a čtivým způsobem, že to připomíná napínavý thriller.
Je to moje druhá kniha od V. Vondrušky po knize Mezi tiárou a orlicí. A opět dávám plný počet hvězdiček. Nevadily mi ani dlouze popisované bitvy. Teď si dám chvilku "oddech", ale určitě sáhnu po dalším pokračování Přemyslovské epopeje.
Od Vondrušky zhltám cokoliv, miluji kombinaci historie s odpočinkovou literaturou :-)
Po přečtení samých kladných komentářů jsem od knihy asi očekávala více, čtivost jí nelze upřít, bohužel nejméně 3/4 knihy zabírají různé bitvy a války, které mně osobně číst nebaví. Na druhou stranu je kniha poučná co se týče dějepisných faktů.
To je tedy porce! Nejen rozsahem, ale i celkovým množstvím informací a práce, co autor do knihy musel investovat. Klobouk dolů. Navíc je to i čtivé a zábavné. Jedná se v zásadě o dějěpis, takže děj knihy je předem dán a čtenář tedy přichází o napětí, jak to celé dopadne. Ale to už je úděl žánru. Na druhou stranu čtenáře těší pocit, že se během četby i dozvídá fakta, která do té doby neznal.
Co mne hodně zaujalo je vykreslení principů moci v (ranném) středověku: kdo a jak si koho volí za krále, jak je to s něčí podporou, rodinné a pokrevní vazby, role císaře, papeže..celý ten středověký politický aparát. A pak samozřejmě člověk srovnává s tím, v čem žijeme dnes, ale to už je na jinou diskuzi.
Chvilku oddech a pak se vrhnu na další díl, už se na něj těším.
Kniha je opravdu zajímavá, a až na některé pasáže popisující bitvy, se mi četla pěkně. Bavilo mě sledovat, jak se z královského, nicméně chudého syna Přemysla, vyhnaného z vlastní země, stává bohatý a mocný panovník.
Kniha se mi líbila i když byla dost zdlouhavá.
Je to pořádný "macek", ale je v něm dost zajímavých informací.
Knihu četla i mamka a také ji upoutala.
Historie sice není moje silná stránka, ale některé knihy si s chutí přečtu, třeba jako tuhle i 3 její pokračování.
Štítky knihy
rytíři Přemyslovci panovníci církev 12.-13. století Přemysl Otakar. I., 1155/1167-1230 historické romány na pozadí skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2014 |  Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
| 2019 |  Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
| 2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
| 2002 | Dýka s hadem |
| 2019 | Falknovská huť |
Přemyslovská epopej.
Aneb mnoho povyku pro nic.
Pár vysvětlivek k častým klišé v komentářích:
---------------------------------------------------------
„kniha je poučná, co se týče dějepisných faktů“
=== Vondruška hodlal psát historický román a namísto toho detailně převyprávěl učebnici dějepisu. Jestli se někdo touží poučit o české historii, ať sáhne po Velkých dějinách zemí Koruny české popř. po Toulkách českou historií. Se stylistikou a slohem - aspekty, které dělají román románem - se Vondruška vůbec nevymazlil a dost je odbyl.
„výborně se čte“
=== Kniha je psána jednoduchým a nesložitým slohem. Rozhovory jsou polopatické a nezajímavé. Jdou rychle k věci a autor si s nima nevyhrál. Vůbec až často suplují vysvětlivky „kdo, jak a proč konal v politice, jak konal“ a ta nepřirozenost je ještě patrnější ze slovníku postav. Ve Vondruškově románu člověk 12. století běžně používá výrazy jako informovat, eliminovat, definovat apod. Ty technické výrazy neuvěřitelně kazí atmosféru. Zvlášť když existují jemnější dobové tvary (vykastrovat – vykleštit; měsíční cyklus – měsíčky).
„podané poutavou a čtivou formou“
=== Kdejaký historický šproch a termín je několikrát převysvětlován (co kdyby čtenář náhodou zanedbával či pozapomněl středoškolskou výuku dějepisu a společenskovědního základu?). Středověké pozadí mne neuspokojilo. Leckde nekorektnosti bodaly do očí (např. používání moderní desítkové soustavy namísto tehdejší obvyklé šedesátkové, tj. počítání na kopy), které by autor jako historik měl znát (a snad i zná, akorát je nezahrnoval do knihy, aby text zbytečně nekomplikoval mainstremovému čtenáři).
„čekala jsem trochu víc soukromí a rodinného života panovníka“
=== Ano. Čeká nás samá politika. Politika. Politika. Samé velké dějiny. Přitom např. středověká každodennost či psychologické motivace a pohnutky postav (pokud opět nejde o politiku) jsou neuvěřitelně odflákané. Vnitřní psychologie až kýčovitě přímočará. Místy mě postavy ani nepřesvědčil, že se chovají, jak se chovají, protože se tak chovat chtějí. A nikoli protože si zapískala historická nutnost.
„je potřeba si uvědomit, že nečtete červenou knihovnu“
=== Přemyslovy lásky a milostné scény jsou trapnější jak z harlekýnek pro náctileté školačky („otrkaná panna v zástěnku jakés hostiny si rukou stírá ze stehen krev, leží na podlaze, pláče štěstím“ – Da fu?). Jsou patetické až to bolí. Vůbec celé vnitřní prožívání postav je dost slabé.
---------------------------------------------------------
Jako člověku, co se o historii zajímá a historické romány miluje (a má jich dost načtených), byl pro mě Vondruška těžkým zklamáním. Autor kratochvilných historických detektivek na dobrou noc se chtěl blýsknout něčím fenomenálním. Namísto toho předvedl tuctovku pro široké masy čtenářů, kde se utápí v historických detailech a zcela zanedbává stylistické hodnoty.
Na jednu stranu rozumím, že autor chtěl hodně pojmout, vysvětlit a nastínit a přivést tohle období široké veřejnosti, ale když srovnám Vondrušku s Vaňkovou nebo Daňkem, je Epopej těžkej podprůměr, kterej – co nedohnal na kvalitě – přehání na kvantitě. Ostatně co čekat. Je pravdou odvěkou, že masově populární čtivo bývá zpravidla brak.
Pokračování číst nehodlám.